PRIMAVESIOVÉPodnikatelská rodina Primavesi přišla do Olomouce koncem 18. století z italské Lombardie. Na Moravě vybudovala několik silných kapitálových společností a vlastnila i bankovní dům. Dnes ji v hanácké metropoli připomíná vila, která je chloubou secese. Politická i hospodářská situace v Itálii byla v 18.
PRIMAVESIOVÉ Podnikatelská rodina Primavesi přišla do Olomouce koncem 18. století z italské Lombardie. Na Moravě vybudovala několik silných kapitálových společností a vlastnila i bankovní dům. Dnes ji v hanácké metropoli připomíná vila, která je chloubou secese.
Politická i hospodářská situace v Itálii byla v 18. století velmi nejistá. Již v letech 1701 až 1714 zde probíhalo několik válek, na jejichž konci získalo nad poloostrovem dominantní vliv Rakousko.
Neustálými změnami byla postižena zejména oblast Lombardie, která se nakonec stala dokonce samostatnou republikou.
Není proto divu, že podnikatelská rodina Primavesi, pocházející právě z této oblasti, začala již v polovině 18. století uvažovat o změně bydliště. Z malé vesničky Cerano na břehu jezera Como se ještě do roku 1800 přesunula do poměrně klidných českých zemí a usadila se v moravské Olomouci.
PRŮKOPNÍK PAOLO Prvním známým členem rodu byl Paolo Antonio Primavesi, který se narodil roku 1760. V severoitalské Lombardii provozoval přádelnu hedvábí a s manželkou Martou z rodu Perlasca se mu narodily tři děti – Giuseppe, Teresina a Carlo Antonio.
Rodině se vedlo dobře a postupně nashromáždila slušný majetek. Již zmíněná nestabilita oblasti ale brzy začala Paolovy podnikatelské aktivity ohrožovat natolik, že se rozhodl přesídlit na bezpečnější Moravu.
Usadil se na Dolním náměstí v Olomouci, kde zakoupil měšťanský dům U Stříbrné koule, který stál v nejvznešenější části města zvané U Bohatých krámů. Roku 1804 si nechal zaprotokolovat firmu zabývající se obchodem s hedvábím, střižním a galanterním zbožím a po čase si v domě otevřel i vlastní banku.
VELKOOBCHOD SE SMĚNKAMI Po Paolově smrti v roce 1834 se do čela rodinné firmy postavili synové Giuseppe (Josef) a Carlo Antonio (Carl Anton). První jmenovaný však již o deset let později také zemřel a řízení celého podniku tak připadlo pouze druhému z bratrů. Pod jeho vedením se společnost rozšířila na velkoobchod s lněnou a bavlněnou přízí, cukrem, státními dluhopisy a směnkami. Vedle toho založil i několik dalších firem, jako například Akciové přádelny v Šumperku, a několik cukrovarů i velkoobchodů s přízí, v nichž ve všech měl podíl. Roku 1859 navíc obdržel velkoobchodní oprávnění a stal se vedoucím představitelem silné kapitálové společnosti Verein mährischer Zuckerfabriken (Sdružení moravských cukrovarů) se sídlem v Olomouci. Provozovala továrny ve Velké Bystřici, Hulíně, Bedihošti a Hodolanech.
BUDOVÁNÍ IMPÉRIA V podnikatelských aktivitách Carla Antona Primavesiho pokračoval i jeho syn Moritz, který se narodil roku 1829 v Olomouci. Vystudoval vyšší gymnázium a praxi vykonal v rodinných podnicích.
Již roku 1843 převzal vedení obchodu s plátnem a přízí a po smrti bratra Franze i řízení bankovního domu a směnárny.
Rodina v té době vlastnila také obchodní dům a vedla firmu Wurbenthaler Jute-Spinnerei und Weberei M. & R. Primavesi se sídlem ve Vrbně pod Pradědem.
Moritz Primavesi se brzy stal prezidentem olomoucké obchodní komory a podílel se i na komunální politice.
Roku 1879 převzal některé jeho funkce Robert Primavesi, který rodinné impérium nadále rozvíjel. Vedl hned několik cukrovarů a podílel se i na řízení nově vzniklé Akciové společnosti spojených přádelen, která sdružovala tři velké textilní manufaktury na Bruntálsku.
HONOSNÉ SÍDLO
Majetek italské rodiny byl obrovský. Na okázalost si však její členové dlouho nepotrpěli a nadále obývali původní dům na olomouckém Dolním náměstí. Několikrát ho sice rozšířili a přestavěli, reprezentativním účelům ale již příliš nesloužil.
Pro nové důstojnější sídlo se rozhodl teprve Robertův synovec Otto. Roku 1905 zakoupil starý špitál v Křížkovského ulici a na jeho místě začal ještě tentýž rok budovat honosnou secesní vilu.
Její plány vypracovali vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk, kteří v návrhu odvážně spojili prvky vídeňské a anglické secese. Roku 1906 tak vznikla v Olomouci stavba, která dnes patří k opravdovým architektonickým skvostům. Její interiér tvořila velká centrální hala, ze které byl přístup do jídelny, pracovny i pokojů v patře. Na vnitřní výzdobě se podíleli známí umělci Anton Hanak a Gustav Klimt, kteří patřili k rodinným přátelům. Vilu později ještě drobně upravil slavný česko-rakouský architekt Josef Hoffmann.
VILA PRO NEMOCNÉ
I přes všechny tyto přednosti ale obývala rodina vilu poměrně krátce. Po roce 1918 totiž vinou rozpadu Rakouska-Uherska ztratila svůj vliv a rozhodla se přesídlit do Vídně. Roku 1923 prodala vilu Akciové rafinerii rolnických cukrovarů v Přerově, ta ji však nevlastnila dlouho. Již roku 1926 se novým majitelem stal olomoucký lékař František Koutný, který objekt přebudoval na soukromé sanatorium.
Po jeho smrti v roce 1939 koupil vilu doktor Robert Pospíšil, který léčebnu provozoval až do roku 1952, kdy mu byla znárodněna. Novým správcem se stal Okresní ústav národního zdraví, který objekt využíval jako ambulantní zařízení.
Stavba za dob socialismu chátrala, stát ji proto roku 1991 bez problémů vydal potomkům Roberta Pospíšila, kteří se rozhodli významnou památku zachránit. Prostředky sice hledali dlouho, v letech 1997 až 2007 se však nakonec podařilo budovu zrekonstruovat. Dnes je v ní několik bytů a galerie.
CARL A. PRIMAVESI (1791-1869)
Olomoucký podnikatel a finančník Carl Anton Primavesi se narodil 15. ledna 1791 v italském městu Nesso. Spolu s otcem se koncem 18. století přesunul na Moravu a roku 1834 se stal hlavou rodinné firmy.
Podnik rozšířil na velkoobchod s přízí, cukrem, státními papíry a smunkami. Stal se zakladatelem a spolumajitelem několika přádelen i cukrovaru, díky nimž získala rodina značný majetek.
Podílel se také na komunální politice a v letech 1853 aI 1869 byl i prezidentem Živnostenské komory v Olomouci. Zemřel roku 1869.
OTTO PRIMAVESI (1868-1926)
Olomoucký obchodník a bankéř Otto Primavesi se narodil 27. února 1868 v Olomouci. Patřil do čtvrté generace „českých“ Primavesiů a vunoval se hlavnu vedení rodinné banky. Jeho manželkou byla vídeňská hereaka Eugenie „Mäda“ Butscheková, díky níž měl bohaté společenské kontakty. Seznámil se i s vídeňkými architekty Franzem von Kraussem a Josefem Tölkem, jimž roku 1905 svěřil stavbu rodinné vily. Po roce 1918 se v‰ak Primavesiové kvUli ztrátu vlivu z Olomouce odstěhovali. Otto Primavesi zemřel 8. února 1926 ve Vídni.
