ČNB nabídla týden na odvrácení krachu
Červenočerná agresivní reklamní kampaň byla nejspíše posledním rozloučením ostravské Union banky (UB) s bankovním trhem. Česká národní banka v pátek rozhodla, že bude zahájeno řízení o odejmutí bankovní licence poslední malé české bance bez silného kapitálového partnera. Den předtím byla zveřejněna zpráva o odmítnutí jakékoliv státní pomoci Union bance. Konečně se tak dostalo na světlo to, o čem se v zainteresovaných kruzích diskutuje již několik týdnů, totiž že italský investor v Ostravě neuspěl. Jenže ČNB neodejmula licenci okamžitě, ale nechala pro další jednání otevřenu lhůtu do 3. března. To by mohlo znamenat, že se snaží hledat ještě další řešení.
Supi nad Ostravou.
Tímto řešením může být vstup nového strategického investora. O celou ostravskou banku však nemá momentálně zájem nikdo a těžko bude možné najít kohokoli, kdo by do banky vstupoval bez státní záruky. Ministr financí ale řekl své „ne“ zcela jasně. Na stole se tak může ocitnout nějaké méně standardní řešení. Týdeník EURO má z důvěryhodných zdrojů potvrzené informace, že o části banky by měly zájem Raiffeisenbank a UniCredito Italiano, která se čerstvě usadila v Živnostenské bance. Minimálně tyto dvě banky již prý daly ČNB najevo svoji vůli se o části Union banky ucházet. Obě mají velký zájem na rozvoji služeb pro drobné klienty a krach UB nabízí poslední možnost, jak se dostat k solidní pobočkové síti. Banka disponuje zhruba 90 pobočkami v celé České republice. Ve hře má být i HVB Bank, která po změně vedení má obdobnou motivaci. Živnobanka dokonce neváhala a otevřela své pobočky pro klienty UB již v sobotu. Nabízí založení účtu s kontokorentem až do 50 tisíc.
Možnou nekonkursní variantou by mohlo být, že současní akcionáři přenechají akcie Union banky za korunu České konsolidační agentuře (ČKA), a ta pak prodá část podniku některému z uchazečů. Jenže v tom případě by na bedrech ČKA zůstala ztráta, kterou by bylo možné považovat za státní pomoc novému nabyvateli majetku UB, a to by muselo projít nejen složitým schvalováním našeho antimonopolního úřadu, ale i složitým řízením v Bruselu. To je za současné situace patrně také nepravděpodobné. Navíc tvrdý postoj vlády a ČNB je patrně také důsledkem sporu České republiky s Nomurou, Ta se domáhá odškodnění za pád IPB, které stát rovněž nepomohl na rozdíl od polostátních velkých bank. Pomoc Union bance by byla dokladem diskriminace IPB. Šance vyhnout se bankrotu je tak zcela mizivá.
Standardně podruhé.
Union banka by v případě odebrání licence a zahájení likvidace byla patrně teprve druhým bankovním domem v Česku, který skončí svou činnost striktně na základě zákona bez státní pomoci a mimořádných výplat klientů. Dosud bez mimořádných výplat, konsolidačních a stabilizačních programů či státní pomoci skončil pouze první bankovní krach v České republice, kterým byl pád Kreditní a průmyslové banky fungující v podstatě bez drobných vkladatelů. Klienty UB čeká nyní pravděpodobně výplata do výše 90 procent jejich úspor od Fondu pojištění vkladů, nejvíce však 25 tisíc eur. Informace týdeníku EURO hovoří o tom, že z celkových více než 20 miliard korun spadá pod zákonné pojištění okolo čtrnácti miliard. Fond nyní disponuje prostředky ve výši devíti miliard, avšak dodatečných pět miliard si může údajně bez problému vypůjčit na trhu. Fond se pak stane věřitelem místo vkladatelů. Samotnou banku ovládne likvidátor. Zákon o bankách říká, že by ho měl jmenovat soudce na návrh ČNB. Ve skutečnosti se tak ale nemusí stát. Například při odejmutí licence Moravia bance vybral soud likvidátora na základě vlastní úvahy, protože člověka z centrální banky považoval za podjatého. Likvidátor bude prodávat aktiva banky, tedy pohledávky, držené cenné papíry i movitý a nemovitý majetek, to znamená i pobočkovou síť nebo její části. Z výnosu uspokojí pohledávku Fondu pro pojištění vkladů a nepojištěné věřitele.
Kafe pro Vávru.
Páteční (21. února) sdělení ČNB označuje za oficiální důvod pro odejmutí licence ztrátu likvidity, nicméně ve skutečnosti je banka již dlouhou dobu insolventní a bankovní dohled řeší její situaci několik let. V roce 1999 vysoudila Union banka 1,8 miliardy na ČNB jako úhradu ztráty při převzetí Bankovního domu Skala. Díra v bilanci však byla mnohem větší. K jejímu zalepení měl sloužit rozprodej majetku Union Group. Největším majetkem ve skupině byl Vojenský otevřený penzijní fond, který koupil Winterthur za cenu odhadovanou na tři miliardy korun. Ani potom však nebylo vše vyřešeno. Do hry vstoupil italský Invesmart, který nabídl posílení kapitálu banky o 2,7 miliardy. Operace se měla odehrát tak, že o tuto sumu by se navýšil kapitál Union Group a peníze by posílily Union banku, kde Union Group drží 75 procent. Dalších třináct procent je v majetku zlínské společnosti Fores. Transakce se však zadrhla na tvrdých požadavcích ČNB. Ta trvala na tom, aby Invesmart prokázal, že peníze investované do skupiny Union nepocházejí z Union banky. Invesmart musel opakovaně podávat žádost na ČNB, a ta ji schválila až loni v říjnu. Pak Invesmart skutečně upsal navýšení kapitálu a vstoupil do celé skupiny i personálně. Italové ovládli statutární orgány a jako nového generální ředitele přivedli Radovana Vávru, bývalého šéfa Komerční banky. Navýšení kapitálu však nesplatili a čekali na vyřešení žádosti o státní pomoc. V tom jim měl pomoci právě Vávra. Původní požadavek, něco více než půl miliardy, se nakonec zvýšil třikrát. Některé zdroje uvádějí, že za zájmem Investmartu původně stála italská UniCredito. Invesmart měl UB ovládnout a restrukturalizovat. Poté by banku převzala UniCredito. Její zájem však časem vyprchal, a tak se Invesmartu zkomplikovala situace. Vedle vyjednávání o státní pomoci musel začít hledat i nového kupce.
Soud s ČNB.
Nový vlastník však nevyjednával jen po dobrém. Union banka již ve svých finanční výkazech za tři čtvrtletí loňského roku vykazuje pohledávku 1,652 miliardy korun za ČNB, která je rozpuštěna a skryta pod položkou „ostatní provozní výnosy“. Tuto informaci minulý týden týdeníku EURO potvrdil člen představenstva Union banky Roman Truhlář. „Tato pohledávka vznikla na základě zjištění dodatečné majetkové újmy z titulu převzetí Bankovního domu Skala dle smlouvy ze dne 19. března1996 mezi Union bankou a ČNB,“ vysvětluje Truhlář. Nikdo však zatím nevysvětlit, jak je možné, že tato újma byla „dodatečně“ zjištěna až tolik let poté. O částku se Union opět soudí s centrální bankou stejně jako v roce 1999. Problém je, že ČNB tuto pohledávku neuznala a bankovní dohled by nyní měl vysvětlit, zda jejím započtením do bilance nedošlo již loni k vážnému porušení zákona a spáchání trestného činu zkreslování hospodářské evidence. Počátkem února požádal týdeník EURO o odpovědi na tyto otázky člena bankovní rady Pavla Racochu. „Správnost vedení účetnictví všech bank je samozřejmě předmětem našeho zájmu, v případě pochybností o správnosti postupu účtování komunikujeme jak s bankou, tak s jejím auditorem,“ řekl tehdy Racocha. Pokud tedy nebylo vše v pořádku, nabízí se otázka, proč centrální banka nic viditelného nepodnikla. Druhá možnost je, že ČNB proti tomuto zaúčtování námitku nevznesla, což by mohlo být vykládáno jako její nepřímé uznání.
Čtyři miliardy.
Nevysvětlený rozpor je i v tom, že Union banka potřebovala 1,5 miliardy státní pomoci ještě nad 2,7 miliardy slíbených italským investorem. Tyto peníze však v posledních výkazech za září loňského roku nemohou figurovat a banka v nich přesto vykazuje dostatečnou kapitálovou přiměřenost přesahující devět procent. Na druhou stranu lze očekávat, že likvidátor bude pokračovat v soudním sporu, a pokud by soud uznal, že ČNB má požadovanou částku zaplatit, mohli by se akcionáři dožadovat náhrady škody za bezdůvodné zavření banky. Ať už se stane cokoliv, z uvedených informací lze vyvozovat, že od finanční stability dělí banku minimálně 4,2 miliardy korun.
BOX
Příliš velká nula
Union banka se přes nevyřešené problémy pustila před dvěma týdny do masivní marketingové kampaně, která jí měla přilákat nové klienty. Čtenáři deníků mohli zaregistrovat červenočerné inzeráty, které například meditovaly nad tím, zda by vaše banka udělala GEsto (slovní hříčka se jménem GE Capital Bank) a půjčila vám za nula procent. Union banka touto agresivní reklamní kampaní prezentovala svůj produkt „nulové půjčky“. Háček je „pouze“ v tom, že si musíte v bance zřídit termínovaný vklad, který musí svojí výší pokrýt 125 procent vypůjčované částky, přičemž tato část vkladu se následně úročí pouze 0,1 procentem. Agresivní reklama mohla přispět ke zvýšení aktivity ČNB v celé záležitosti, protože tak mohl růst objem ohrožených vkladů.
Reklama sama o sobě rozhořčila i konkurenci. „Nabídka Union banky není ve své podstatně spotřebitelskou půjčkou, jak je prezentována. Řekl bych, že její reklama srovnává nesrovnatelné,“ tvrdí Radko Šindrbal, manažer spotřebitelských půjček GE Capital Bank. „Musím říct, že nám takový způsob reklamy vadí a kampaní se zabývají naši právníci,“ dodává Šindrbal.
„Z pohledu banky si myslím, že UB v tomto případě překročila Rubikon. Jiné banky se takovémuto stylu komunikace budou pravděpodobně snažit vyhnout, protože se tím ukazuje, že dotyčný nemá mnoho jiných možností a přitom má problém, který musí rychle řešit,“ říká bankéř z jedné větší banky. „V kůži kolegů z UB bych se obával, že se v konečném důsledku reklama obrátí proti nim,“ tvrdil na počátku minulého týdne. Na jeho slova došlo už v pátek, kdy banka neotevřela své pobočky.
