Já to tedy beru, šéfe

Pár facek je lepší než novela zákoníku práce

Přichází snad doba, v níž budou dlouhonohé atraktivní blondýny těžko hledat práci? I taková diskriminace může nastat, alespoň podle reakce některých manažerů na novou právní úpravu týkající se takzvaného sexuálního harašení. Nejen notorické sudičky a stěžovatelky, ale i příliš dráždivé spolupracovnice mohou narušovat aseptický klid ve firmě nařízený zákonem. Proto je třeba nové pracovnice vybírat velmi obezřetně. Pro ty, co projdou vstupní kontrolou, pak personální oddělení vydají vnitřní směrnice určující minimální délku sukní, hloubku výstřihů a zakáží ženám dostavovat se na pracoviště bez podprsenky. Kontrola na vrátnici. Přeháníme? Možná. Ale určitě ne více než Zákoník práce, který se pokouší vtěsnat zásady slušného chování do řeči paragrafů.
Nelze přitom zlehčovat případy, kdy jsou ženy obtěžovány, ponižovány a šikanovány na pracovišti, ale právní ochrana jim život nijak neulehčí. Možná dojdou zadostiučinění, když bude dotyčný prasák pohnán k soudu, zostuzen a odsouzen. Je však téměř jisté, že pro další zaměstnavatele se stanou jen obtížně zaměstnatelnými. Cejch té, která dělá problémy, přitom vydrží hodně dlouho. Odsouzený šéf přitom bude stejně v očích mnohých mučedníkem uštvaným zase jednou hysterkou.
Na druhé straně slušným šéfům vznikne problém, jak se zbavit sekretářky, která si většinu pracovní doby lakuje nehty a jejíž telefonní účet za hovory s kamarádkami si lze splést s fakturou Nové huti za nákup železné rudy v posledním kvartále. Těžko se mi bude vysvětlovat, že ty hanbaté obrázky, které přišly z mého počítače do jejího mailu, jsem neposílal a poklopec si před tou dámou ale opravdu nerozepínám. V zásadě jsou k mání jen dvě řešení. Tím příjemnějším je opravdu se sblížit se sekretářkou na gauči v pracovně, a to pokud možno několikrát, ať už ten malér za to stojí. Druhou možností je navštívit preventivně nejbližšího veterináře a nechat se odborně vykastrovat. To je ovšem poměrně dost nepříjemné a těžko se to doma vysvětluje manželce.
Nezbývá než doufat, že harašivá legislativa zůstane jen planou hrozbou a vyhaslým paragrafem. Obecně přece platí, že ženy se chtějí líbit, chtějí být obdivovány a vyhovuje jim, když se k nim muži chovají jako k ženám, a to od pomoci do kabátu až po obdarování květinou. A když se za nimi sem tam někdo ohlédne na ulici, tak si nekontrolují peněženku v kabelce, ale zálibně se podívají na svůj odraz v nejbližší výkladní skříni. Takové ženy by měly mít vždy kolem sebe tolik skutečných mužů, že by se mezi nimi měl najít alespoň jeden, který v případě potřeby dá chlípnému šéfovi prostě a jednoduše přes hubu.
Nutno dodat, že takový stav věcí se stává výjimkou. Konzervativec by řekl, že muži jsou dnes méně muži a ženy jsou méně ženami. Je to bezpochyby dáno měnícím se způsobem života a vývojem západní společnosti. Velmi rychlá emancipace žen, z nichž mnohé mají před sebou závratnou kariéru, dramaticky mění vztahy mezi pohlavími. Ne všichni muži jsou schopni se vyrovnat s nástupem silných, samostatných a rozhodných žen. Tradiční galantnost se stává v některých případech vysmívanou slabostí, a je tudíž logicky nahrazována jiným modelem chování. Někdy je to prosté hulvátství, jindy sexuální agrese. v krajních případech to může vést až k agresivitě opačné, než bývá zvykem, tedy k sexuálnímu nátlaku nadřízené ženy na podřízené muže. Ale vede to i k marným pokusům o právní vymezení něčeho tak subtilního, jako jsou vztahy mezi pohlavími.
To není kritika emancipace, a dokonce ani kritika feministek, i když některé z nich skutečně vyvolávají nebezpečný pocit, že když jim zvednete sukni vybafne na vás skotské překvapení. Je to jen konstatování skutečnosti, že ženy v posledních sto letech hledají své nové postavení ve společnosti a to se neobejde bez problémů ve vztazích. Jejich řešení zákonnou úpravou takzvaného sexuálního harašení tomu přitom rozhodně nepomáhá, a naopak v případě, že by spory dorostly až do rozměrů obvyklých dnes ve Spojených státech, povede k tomu, že ženy budou chodit muset do práce nakonec chodit v hubertusu i v nejparnějším létě a muži se budou bát se byť jen usmát na příjemnou kolegyni. V takovém prostředí rozhodně zdravé a rovnoprávné vztahy nevzniknou. Nehledě na to, že se svobodným mužům i ženám, zejména ve vyšším postavení, zkomplikuje hledání životního partnera. Šéf, který je od rána do noci v plném zápřahu se raději poohlédne po červené lucerně, než by vzal na večeři fajn kolegyni, která o to mimochodem dost stojí.
Na koni budou naopak ty, a možná i ti, pro které účel světí prostředek a kteří se nezdráhají sáhnout k nátlaku a hrozbám v případě, že se jim jejich služební postup zdá příliš pomalý či mzda příliš nízká.
To je svět, v němž se špatně žije a ještě hůře pracuje. Když to nepochopili zákonodárci, zůstalo na nás samotných, abychom nechali harašící paragrafy spát v zašlém zákoníku. Takže, mezi námi chlapy, tomu drzému šéfovi, který obtěžuje vaší přítelkyni vražte pár facek. Vězte, že to děláte pro nás všechny.