Nejvíce nových zpráv, i když ne vždy pozitivních, bude nejspíš v letošním roce přicházet z jaderné energetiky. Velký vliv na budoucí vývoj budou mít také personální změny na ministerstvu průmyslu, ve vedení energetického regulátora – a možná i ve skupině ČEZ.
Nové jaderné reaktory v Česku chceme, opakují politici a státní úředníci. Jenže prozatím zůstává jen u přání a proklamací. Klíčové rozhodnutí o modelu financování či garance návratnosti stamiliardové investice do nových bloků stále schází.
Stálý výbor pro jadernou energetiku má letos v červnu vydat klíčové doporučení, jak dál s jádrem. Jeho součástí má být právě i způsob výběru dodavatele a financování. „Tady jsme ještě nedospěli ke konsenzu, dialog mezi různými ministerstvy bude muset pokračovat. Hlavně u otázky financování si myslím, že jednání budou pokračovat i po volbách,“ přiznal v nedávném rozhovoru pro týdeník Euro vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller.
Zájem dodavatelů je přitom vysoký – své reaktory chce do Česka dodat ruský Rosatom, americký Westinghouse, francouzská Areva spolu s koncernem EDF, korejské KEPCO, čínská společnost CGN i společný japonsko-francouzský podnik Atmea. Ti všichni předložili informační balíčky a dostavili se na setkání s českými vyjednavači. Problémem zůstává už jen přístup české vlády. Za situace, kdy tržní cena elektřiny kolísá okolo 30 eur za jednu megawatthodinu, nikdo svéprávný bez garance návratnosti vynaložených peněz stavět nebude. Podle optimistů dává investice do nových jaderných bloků smysl při dvojnásobné ceně elektřiny, pesimisté hovoří o třikrát nebo čtyřikrát vyšší částce.
Maďarský příklad ukazuje, že to jde, když se chce. Vláda Viktora Orbána dokázala pro svůj jaderný projekt Paks II vyjednat souhlas Evropské komise a za rok může začít stavět. Tady v Česku bude malý zázrak, pokud ministři do příštího roku pochopí aspoň to, že bez státních garancí u nás nikdy žádné nové reaktory nevyrostou.
Závod vedou Rusové, Westinghouse skončil v příkopě
Kdo bude jednou nové reaktory u nás stavět, to je druhá otázka. Někteří uchazeči se pohybují na hraně kolapsu. Westinghouse táhnou ke dnu zakázky na stavbu jaderných elektráren ve Spojených státech amerických, které těžce prodělávají.
Vlastníkovi, kterým je japonský koncern Toshiba, pomalu dochází trpělivost. V úvahu připadá bankrot, prodej (spekuluje se o zájmu korejského holdingu KEPCO) nebo omezení činnosti společnosti Westinghouse na oblast údržby a odstavování elektráren.
Podobné rozhodnutí už má za sebou další chronicky ztrátový dodavatel jaderných reaktorů – Areva. Podle dohody uzavřené loni v listopadu koupí reaktorovou divizi Arevy za 2,5 miliardy eur největší francouzská elektrárenská společnost EDF.
Seznamte se: 3 klíčoví experti, kteří Česku vyberou jaderné reaktory
Westinghouse a Areva mají mnoho společného. Obě společnosti zápasí s uváděním prvních reaktorů třiapůlté generace do provozu. Tak jako v minulých letech hovoří o spuštění prvních bloků s novými reaktory v Číně do konce roku. Problém je, že původně se mělo jednat o konec roku 2013 a od té doby obě firmy termín dokončení neustále odsouvají na později.
Co se týká reaktorů generace tři plus, tady amerického i francouzského konkurenta „vyškolil“ ruský Rosatom. Letos na konci února uvedl do běžného komerčního provozu první 1200megawattový blok v Novovoroněžské jaderné elektrárně. Krok s nimi drží pouze korejské KEPCO, které má od loňska ve své domovské zemi v provozu první reaktor třetí (tedy nikoliv třiapůlté) generace.
Rosatom úspěšně sbírá zakázky po světě – od Finska přes Maďarsko až po Indii. Prospěch by z toho mohl mít i český průmysl. Během letošního roku se ukáže, zda Češi dosáhnou vedle občasných dodávek kabelů či armatur pro ruské reaktory i na dodávky celých technologických celků za mnoho miliard korun.
Jádro na vzestupu: loni se spustilo deset reaktorů, polovina z nich v Číně
Rusové totiž nabídli českým podnikům účast na výstavbě první jordánské atomové elektrárny. Doosan Škoda Power projevil zájem o dodávku strojovny s turbínami, Škoda JS se zajímá o inženýring a systém kontroly a řízení. K předání nabídek došlo v pondělí 6. března.
O jak velké zakázky by se jednalo? „Naše odhady se pohybují od 500 milionů eur výše na každý blok typu VVER-1200. Český průmysl vyniká v elektrotechnice, v dodávce čerpadel, tlakových nádob, vysokotlakých potrubí, čistíren vody a mohl bych ještě pokračovat,“ uvedl loni v rozhovoru s autorem článku viceprezident společnosti Rusatom Overseas Leoš Tomíček.
Tak jednoduché to však čeští dodavatelé mít nebudou. Podmínkou pro účast v jordánském projektu je zajištění vlastního financování. Hlavní české banky jsou připraveny poskytnout úvěr za podmínky, že kontrakt podpoří státní exportní pojišťovna EGAP. Zatím to vypadá nadějně, státní pojišťovna vyjádřila projektu podporu tím, že vydala takzvaný Letter of Support.
Personální zemětřesení
Letošní rok se samozřejmě nebude točit jen okolo jádra. Bohatý bude i na personální změny. Začněme rovnou na ministerstvu průmyslu a obchodu. Na konci února se musel z ministerské kanceláře vystěhovat Jan Mládek, kterému politicky zlomilo vaz upřednostňování zájmů mobilních operátorů před zájmy spotřebitelů.
Vedení ministerstva dočasně převzal premiér Bohuslav Sobotka, nového ministra průmyslu má vybrat v nejbližších dnech. Nový šéf úřadu však toho příliš nestihne, v říjnu se totiž konají parlamentní volby. Po nich zřejmě Sobotkova a Mládkova ČSSD skončí v opozici.
V případě drtivého vítězství hnutí ANO 2011 vedeného Andrejem Babišem si lze na jedno jméno předem vsadit. Jak týdeník Euro nedávno napsal, vedení resortu průmyslu a obchodu by rád převzal současný ministr životního prostředí Richard Brabec. Toho předchází pověst jednoho z nejschopnějších ministrů současné vlády, tudíž je to celkem příjemná vyhlídka.
Velké změny se odehrají také na Energetickém regulačním úřadě, kde v závěru července vyprší šestiletý předsednický mandát Aleny Vitáskové. Jejího odchodu nikdo v energetice litovat nebude, spíše naopak. Vitásková si svým konfliktním stylem jednání vytvořila řadu nepřátel – stačí připomenout její kampaně proti distribučním společnostem, provozovateli plynovodů Net4Gas či proti majitelům solárních elektráren. Původně slibovaného snížení regulovaných plateb za sítě se přitom domácnosti ani firmy nedočkaly.
Rozhodnutí ERÚ pod Vitáskovou lze chápat jen těžko. Čtěte:
Energetický regulační úřad ve službách Ruska
K 1. srpnu vedení úřadu převezme pětičlenná Rada ERÚ. Obsazení rady zůstává prozatím neznámé, ale v zákulisí se o něm už vyjednává. Podle informací týdeníku Euro se křesla budou dělit podle politického klíče: dvě křesla mají obsadit sociální demokraté, dvě babišovci a poslední připadne nějaké obecně uznávané a politicky neutrální osobnosti.
Sociální demokracie prý zvažuje, že na pozici předsedy rady protlačí politického veterána Jiřího Bise. Bývalý ředitel Plzeňské energetiky, náměstek ministra průmyslu a později senátor za Plzeň-město by o přijetí funkce uvažoval, ale sám upozorňuje, že limitujícím faktorem je jeho věk.
Otázkou spíše je, koho do Rady ERÚ vyšle ANO 2011, které se potýká s nedostatkem kádrů. Po pražských kavárnách s vyšším výskytem energetiků tak lze zaslechnout spekulace, že se v barvách ANO do kolektivního vedení úřadu vrátí Blahoslav Němeček i další z bývalých vedoucích pracovníků, kteří byli donuceni k odchodu za éry Vitáskové.
Nejistota v Duhové ulici
Výsledek říjnových parlamentních voleb ovlivní nejen obsazení ministerstev, ale může určit také osud generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše. Je veřejným tajemstvím, že vztahy mezi Andrejem Babišem a současným šéfem ČEZ nejsou zrovna harmonické. Pravděpodobnost Benešova setrvání ve funkci je tak nepřímo úměrná volebnímu výsledku hnutí ANO 2011.
Rozbuškou konfliktu mezi oběma vlivnými muži může být výše dividendy z loňského zisku. Babišovo ministerstvo financí počítá s tím, že i tentokrát ČEZ zopakuje vysokou dividendu 40 korun na akcii. Státní pokladna v tom případě získá 15 miliard korun včetně daně.
Problém však je v tom, že ČEZ by v takovém případě vyplatil více než sto procent očekávaného loňského zisku. Musel by se více zadlužit a ohrozit tím ratingové hodnocení. Daniel Beneš se již vyjádřil, že vyplácení 40korunové dividendy na akcii není udržitelné.
Fantomas se zlobí. Beneš provádí v ČEZ čistky
Druhým konfliktním bodem ve vztahu Beneš–Babiš může být zvažovaný prodej uhelné elektrárny Počerady. Tu chce koupit jeden z nejbohatších českých byznysmenů Pavel Tykač. Ten již dnes ovládá těžbu hnědého uhlí na Mostecku a produkce z lomu Vršany míří většinou právě do nedalekých počeradských kotlů.
ČEZ mohl na jaře 2015 rozhodnout o prodeji na základě opce, ale této možnosti nevyužil. Nyní, s odstupem necelých dvou let, se jeho manažeři vracejí k jednacímu stolu.
Transakce je ekonomicky smysluplná pro obě strany. ČEZ se postupně zbavuje uhelných elektráren, hlavně těch, pro něž nemá uhlí z vlastní produkce. Pavel Tykač naopak potřebuje získat vlastní elektrárnu a včas ji přizpůsobit přísnějším emisním limitům. Otázkou zůstává, zda bude obchod státem ovládané skupiny ČEZ s „finančním dravcem“ Tykačem přijatelný na politické scéně.
