Francouzský dodavatel Areva se pere s finským investorem TVO a pověst jejich reaktoru mizí
Polemiku o výstavbě evropského tlakovodního jaderného reaktoru EPR (European Pressurized Water Reactor) na finském ostrově Olkiluoto a ve francouzském Flamanville zahájil týdeník EURO v pravý čas. Ve chvíli publikace článku Nedochůdče třetí generace (EURO 35/2009) dospělo letité napětí mezi francouzským dodavatelem reaktoru a finským investorem elektrárny do otevřeného rozkolu.
Kdo s koho?
Výkonná ředitelka francouzské polostátní společnosti Areva Anne Lauvergeonová počátkem září pohrozila finské TVO, že její firma odmítne pokračovat ve výstavbě některých důležitých komponentů reaktoru, pokud Finové nepřistoupí na novou dohodu. Lauvergeonová sice hovoří o nových postupech, ale znalci poměrů předpokládají, že jde především o to dostat z TVO další peníze. Na začátku uzavřela Areva s Finy smlouvu na 3,2 miliardy eur. A sebevědomě slíbila, že co bude nad to, půjde k její tíži. Teď se však ví, že už nestačí ani nedávno uváděná částka 5,3 miliardy eur. Lauvergeonová přiznává, že nedokáže závěrečný účet odhadnout.
Aby se zbavila části odpovědnosti za průtahy výstavby a za nárůst investic, viní Areva společnost TVO, že v průběhu výstavby měnila požadavky a zpozdila schvalovací proces. To už TVO v minulosti popřela. A naopak požaduje od Arevy dodatečné kompenzace. Areva se však spolu s německým Siemensem snaží Finy přetrumfnout jinou kompenzací – dokonce ve výši jedné miliardy eur.
To na brzkou dohodu nevypadá. A Areva je v nejbližší budoucnosti připravena předstírat činnost, aby nemohla být obviněna z nedodržování smluv. Jeden z náruživě sledovaných ukazatelů – doba výstavby – však bude nerušeně narůstat. Nejrizikovější scénář by nastal, kdyby se partnerům podařilo svést odpovědnost za vícenáklady na TVO. Profesor energetických studií z britské University of Greenwich Stephen Thomas se obává, že by pak TVO mohla zkrachovat.
Letos v květnu, kdy měl být reaktor EPR v elektrárně Olkiluoto 3 spuštěn, Thomas prohlásil: „EPR měl být výkladní skříní reaktorů nové generace, které by byly za jadernou renesancí. Namísto toho se EPR stal příkladem, co všechno lze z ekonomického hlediska dělat špatně.“
Zrádné vícenáklady
Jen za letošní první pololetí vyšplhaly vícenáklady na Olkiluotu 3 na 550 milionů eur, uvedla Lauvergeonová. V důsledku toho poklesl provozní zisk Arevy o 97 procent – na šestnáct milionů eur – a čistý zisk se snížil o 79 procent – na 161 milionů eur.
Siemens z této pasti šikovně vyklouzl. Prohlásil, že menšinový podíl ve firmě Areva NP podstatně omezoval jeho podnikatelské možnosti. Svých 34 procent v dceřiné firmě Areva NP nabídl mateřské Arevě. Ta je bude splácet do konce ledna 2012. Nicméně Siemens už teď vede nezávislou obchodní politiku a chce být dodavatelem technologií i pro jiné výrobce reaktorů.
Na rozdíl od zoufalých čísel, která uvádí Areva, Siemens v programovém prohlášení hýří bohatou jadernou perspektivou do roku 2030. Očekává vznik čtyř set nových jaderných elektráren za souhrnnou investici tisíc miliard eur.
Horší pověst, vyšší cena
„Mnoho amerických společností situace ve Finsku včetně rozsahu investic děsí,“ sdělil listu New York Times profesor ekonomie na Massachusetts Institute of Technology Paul L. Joskow, spoluautor vlivné studie o budoucnosti jaderné energie z roku 2003. Dospěl k obecnému závěru: „Nové jaderné elektrárny začnou fungovat mnohem pomaleji, než si mnoho lidí myslí.“
Letos se o tom mohla přesvědčit i Areva, když chtěla svůj zprvu vychvalovaný blok EPR uplatnit v Kanadě. Přestože pověst výstavby reaktoru vůči jeho papírovému projektu značně vybledla, nabízela jej Area za trojnásobek ceny než před sedmi lety – za 7,35 miliardy eur (asi dvě stě miliard korun). Kanadská provincie Ontario se však na začátku léta rozhodla výstavbu nových reaktorů odložit. Dodnes neuspěl ani druhý zájemce, Atomic Energy of Canada.
Neprošlo to
Premiér této provincie Dalton McGuinty si přesto pochvaloval: „Také jedna dobrá zpráva. U předchozích reaktorů jsme se o skutečných nákladech dozvěděli až v polovině nebo ve třetí čtvrtině výstavby. Anebo po pěti letech oněch zpropadených projektů.“ Odmítnutím se však McGuinty zbavil možnosti se přesvědčit, zda tato závratná cena při výstavbě také ještě nenaroste.