HLASY ČTENÁŘŮNázor vicepremiéra Martina Jahna (viz Profit č. 50/2005), že příliš tvrdé zákony na ochranu životního prostředí snižují konkurenceschopnost ekonomiky České republiky, není nový ani originální. Ze strany podnikatelských kruhů jsme ji - nejen v Česku - slyšeli mnohokrát.
**HLASY ČTENÁŘŮ
Názor vicepremiéra Martina Jahna (viz Profit č. 50/2005), že příliš tvrdé zákony na ochranu životního prostředí snižují konkurenceschopnost ekonomiky České republiky, není nový ani originální. Ze strany podnikatelských kruhů jsme ji - nejen v Česku - slyšeli mnohokrát. Prostě že chyba není ve špatné státní hospodářské politice, ale v tom, že stát příliš chrání životní prostředí. Navrhuje se jednoduché řešení: Omezme to a ekonomika prý získá. 1) Předně, tento přístup přivedl naši republiku v 70. a 80. letech do hluboké ekologické krize. Částečné zlepšení životního prostředí v Česku bychom si ale nyní neměli vysvětlovat jako důvod k omezení jeho ochrany. 2) Stejnou písničku zpívali Jahnovi předchůdci ve věci zákonů o odpadech, respektive o ochraně ovzduší z roku 1991. Protože se realizovaly vesměs v době velkého transformačního chaosu, přispěly ke zmírnění ekonomických problémů České republiky. Leckde stimulovaly růst efektivnosti. 3) Jahnův materiál nebere v úvahu rozsáhlé ekonomické ani mimoekonomické škody na životním prostředí, které jsou reálnou alternativou jeho nedostatečné ochrany. Je pravda, že v posledních 16 letech byly (po odečtení inflace) citelně sníženy. Ale například i jen současné zbytkové emise tuhých látek, oxidů síry a oxidů dusíku způsobují v Česku podle velmi mírné metody Světové banky dosud stále škody ve výši asi sedmi miliard korun. U emisí hlavního skleníkového plynu oxidu uhličitého mimo dopravu je to 22-44 miliard korun. 4) Neříkám, že některé formulace právních předpisů k ochraně životního prostředí nelze zjednodušit, pokud to dovolují platné směrnice Evropské unie. Toto zjednodušení by se ale nemělo dotýkat platných emisních limitů. 5) Pan Jahn zároveň útočí na beztak nedostatečnou demokracii v Česku. Občané prý mají příliš mnoho práv komplikovat řízení o povolování investic. Jako příklad uvádí plzeňský dálniční obchvat. Zřejmě nechce vědět, že tragédii této stavby způsobili nikoliv ekologové (a ohrožení občané obce Útušice), ale svévole vedení města Plzně, které ignorovalo vládou schválenou nekonfliktní variantu dálničního obchvatu a rozhodlo se prosadit delší, dražší a hlavně podstatně konfliktnější trasu přes vrch Valík. To vše cestou porušení řady zákonů. 6) Podobné zkušenosti mají i vyspělé země na západ od našich hranic. V žádném státě omezováním ochrany životního prostředí nedosáhli prosperity. Ing. Jan Zeman, CSc., Praha
