Všechny vlády asi všude na světě před volbami otevírají dlaň a šetření se fakt nenosí. Takový rozpočtový amok, jaký postihl koalici socialistů, ANO a lidovců v posledních několika týdnech, ovšem nemá obdoby od časů před volbami v roce 2006. A možná tehdejší rozhazování i v lecčem překonává.
Především pokud jde o nestydatost, s níž vláda nafukuje neproduktivní náklady na chod státu, a to, co činí od počátku svého mandátu, akceleruje, jako když stíhačka zapne forsáž.
Jako na Balkáně
Náklady na mzdy státních zaměstnanců představovaly v roce 2013 zhruba 134 miliard korun. Nečasova vláda šetřila, stropovala výdaje na mzdy a snižovala počty státních zaměstnanců, zejména úředníků. Graf, který je ve zprávě k návrhu státního rozpočtu na rok 2018 a který zachycuje vývoj objemu mezd pro zaměstnance státu, je pak onou typickou hokejkou.
A budí děs a hrůzu u každého, kdo někdy viděl hospodaření řecké vlády, protože tohle běsnění Balkán opravdu připomíná. Letos už jsou tyto náklady na úrovni 164 miliard a po výsledcích koaličních jednání o požadavcích státních odborářů v příštím roce vyskočí o dalších 24 miliard korun. Na platech tak bude stát utrácet po čtyřech letech této vlády o padesát čtyři miliard korun více.
V roce 2013 činily příjmy státu 1092 miliard korun, v příštím roce to má být zhruba o 210 miliard více. Z toho 120 miliard je navýšení příjmů z důchodového pojištění, které mají jasné určení a nepokrývají ani potřebu výplaty penzí. Ze zbývajících 90 miliard jich 50 spolknou vyšší mzdy státních zaměstnanců. To člověku padá čelist. Tak naprostý výsměch elementární rozpočtové odpovědnosti se jen tak někde po světě nevidí.
Už přišel kouzelník? Kapesní průvodce politickými sliby, verze 2017
Jak že nám to vykládal Andrej Babiš v reklamě na EET? Kolik nemocnic, škol a dětských hřišť se to postaví za navíc vybrané peníze? Ve skutečnosti nepřibude ani stojánek na kola, protože erár to s přehledem, pomocí Boží, Andrejovou i Bohouškovou prožere sám, aještě bude mít málo, protože po roce zázračných příjmů z EU padáme opět do deficitů.
A s tím stavěním je to následovně: v roce 2012, kdy se nejvíce šetřilo a škrtalo a Kalousek byl podle všeobecného přesvědčení největší brzdou ekonomiky, činily kapitálové výdaje státu 113 miliard. O rok později 103 miliardy. V příštím roce to bude hezkých „prorůstových“ 88 miliard.
My to všechno platíme
Jedním z klíčových faktorů toho, že se výdaje na státní zaměstnance řítí jako urvaný vagon po harrachovské zubačce, je to, že stát mohutně nabíral nové lidi. V roce 2013 zaměstnával stát 413 tisíc lidí. Příští rok to bude už 453 tisíc. Čtyřicet tisíc lidí s průměrným platem něco přes třicet tisíc korun a k tomu dalších deset tisíc pojistného, tedy pěkných šest set tisíc na jednoho ročně. To je bratru 24 miliard korun navíc oproti tomu, kdyby se sice přidávalo stejně zběsile, ale stejnému množství zaměstnanců. Pro srovnání, hodně velkorysá čtyřprocentní valorizace penzí v roce 2018 bude stát daňové poplatníky pouhých sedmnáct miliard korun.
Že by těch dalších čtyřicet tisíc zaměstnanců stát nutně potřeboval, je samozřejmě naprostý nesmysl. To jen Sobotka s Babišem probudili Otesánka a ládují ho, až se zalyká. A my to všechno platíme.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
