Prioritou má být odstraňování bariér vůči volnému pohybu osob i služeb
Zrušení bariér vůči volnému pohybu pracovníků, liberalizace evropského obchodu se světem, omezování zemědělských dotací, jednotný postoj Evropské unie k Rusku v energetice a podpora přijetí Chorvatska - to vše jsou záměry české vlády pro budoucí předsednictví v EU v první polovině roku 2009. Vyplývá to z materiálu, který předkládá vicepremiér Alexandr Vondra po dohodě s ostatními resorty vládnímu výboru pro evropskou integraci. Týdeník EURO má tento dokument k dispozici. Jeho název zní: Východiska k prioritám předsednictví ČR v Radě EU. Vládní výbor o něm bude jednat v příštích dnech.
Slovo „východiska“ se v názvu neobjevilo náhodou. Alexandr Vondra zdůrazňuje, že priority se budou upravovat vzhledem k potřebám řešit aktuální problémy. Jako předsedající země bude muset Česko hrát spíše roli moderátora než prosazovat vlastní zájmy. Z materiálu je nicméně patrné, že vláda také hodlá na Evropské unii zanechat český „národní otisk“. Je nutné citlivě propojit priority vyplývající z národních zájmů ČR a z dlouhodobých i aktuálních cílů celé EU, uvádí se v dokumentu. O tématech se má dále vést široká politická debata a se svými návrhy by měli přispět také akademici a odborná veřejnost.
Evropa bez bariér.
Pokud vládní výbor předložený návrh schválí, potvrdí tím strategii, podle níž by se české předsednictví mělo soustředit na jednu zastřešující prioritu. Takovým širším tématem má být „Evropa bez bariér“. Z českého pohledu jsou bariérami přechodná období pro volný pohyb pracovníků nebo překážky při volném pohybu služeb. Z evropského hlediska by zase bylo vhodné směřovat k liberalizaci obchodu se zbytkem světa.
Autoři dokumentu do tohoto balíku zařadili také záležitosti, jež souvisejí se snahou posílit konkurenční schopnost starého kontinentu včetně reformy zastaralých systémů důchodového a sociálního zabezpečení. Hlavní programový okruh českého předsednictví má tedy vypadat takto: „Konkurenceschopnost, čtyři svobody a liberální obchodní politika.“¨. Čtyřmi svobodami se pochopitelně myslí volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb.
To, že byla hlavní priorita stanovena právě takto, má i jisté slabiny. Pokud jde o volný pohyb pracovníků, v roce 2009 skončí pětileté přechodné období, během něhož staré členské země mohly uzavírat svůj trh práce Čechům i občanům dalších států, jež do EU vstoupily v roce 2004. Staré země však ještě mají možnost prodloužit toto období o další dva roky (na celkových sedm let) a Praha nemá moc šancí jim v tom zabránit. To připouští i předkládaný dokument, v němž se uvádí: „Je pravděpodobné, že oba klíčové státy z pohledu ČR - Německo a Rakousko - si ponechají přechodné období v platnosti i po zbývající dva roky.“
Ještě volnější pohyb zboží.
Ani konkurenceschopnost Evropy Češi nijak zásadně neovlivní, neboť navzdory všemožným iniciativám EU záleží především na reformách v jednotlivých členských státech. A Česko zatím rozhodně nepatří ke vzorovým reformátorům penzijního systému.
Určitý prostor pro nové aktivity nicméně zůstává v oblasti volného pohybu služeb a zboží. Příslušná směrnice o službách už sice byla schválena, ale nelze předpokládat, že by se do roku 2009 podařilo přesvědčit opatrnější Evropany o potřebě zásadnější liberalizace. Česko však bude mít zájem na nových rozhovorech o službách, jichž se zmiňovaná směrnice netýká, včetně těch zdravotních. Praha také chce usilovat o jednodušší pravidla pro vysílání pracovníků do jiné členské země EU i o odstraňování překážek v oblasti marketingu a reklamy.
Pokroku snad lze dosáhnout i u volného pohybu zboží, byť vnitřní evropský trh zde v zásadě funguje. Členské státy však stále mohou bránit dovozu z jiné země tím, že vyžadují různá potvrzení, certifikáty. Evropská komise má proto v úmyslu už letos předložit „nařízení o vzájemném uznávání v neharmonizované sféře volného pohybu zboží“. A Vondrův návrh k tomu uvádí: „Vzhledem k současnému stavu prací se dá očekávat, že tato problematika by se mohla stát jedním ze stěžejních témat českého předsednictví, a ČR by tak mohla získat prostor pro prosazení svého liberálního chápání volného pohybu zboží.“
Jak na Rusko.
Jestliže se do roku 2009 zásadně nezmění představy vlády (ať už této nebo případné příští), stane se jedním z klíčových témat českého předsednictví energetická bezpečnost. Není žádným tajemstvím, že zvlášť pro vicepremiéra Vondru je to téma zcela stěžejní. Dokument předkládaný vládnímu výboru konstatuje, že EU nemá jednotnou energetickou politiku. Unie se však mnohem více než dříve zabývá tématem energetické bezpečnosti - zajištěním surovinových zdrojů i postupu vůči třetím stranám. „Snaha vytvořit jednotnou rámcovou koncepci evropské energetické politiky a v jejím rámci i energetické bezpečnosti celé EU patří k nejvýraznějším integračním proudům posledního období.“
Materiál výslovně zmiňuje tvrdší vyjednávací pozici Ruska jako předního dodavatele ropy a plynu. „Otázka společného postupu vůči Rusku (a dalším zemím) bude stále aktuálnější,“ uvádí se v energetické kapitole.
Ta je jinak evidentním kompromisem mezi představami ministerstva průmyslu a životního prostředí. Česko hodlá podpořit diskusi o všech dostupných zdrojích energií včetně jaderné a také o technologii „čistého uhlí“. Dokument však neslibuje žádnou přímou českou podporu těmto zdrojům a obsahuje zmínku o „reálném potenciálu obnovitelných/alternativních zdrojů“.
Právě v energetice ovšem bude hodně záležet na vývoji v příštích dvou letech, kdy se podle materiálu ukáže, půjde-li Evropa cestou další liberalizace trhu, či naopak zesílí pocit vnějšího ohrožení a nutnosti chránit spotřebitele energií. V obou případech však bude na místě diskuse o možnostech volného trhu.
Co řeknou zemědělci.
Nelze pochybovat o tom, že se české předsednictví bude muset zabývat reformou rozpočtu EU a společné zemědělské politiky. Europoslanec Jan Zahradil (ODS) by dokonce z tohoto tématu udělal hlavní. Jisté je, že právě na přelom let 2008/2009 jsou plánovány diskuse o tom, zda by se neměly zásadně změnit společné rozpočtové výdaje. Největší částky jdou dnes na podporu zemědělství a také na pomoc zaostalejším regionům či oblastem, jež se potýkají s ekonomickými problémy.
Velmi však záleží na tom, kdy přesně Evropská komise předloží takzvanou Bílou knihu, která se má těmto záležitostem věnovat. Kdyby tak učinila už na konci roku 2008, mohlo by Česko začít moderovat zásadnější debatu. Dokument však spíše připouští možnost, že to bude později, a úspěchem pak bude pouhé otevření diskuse o reformě zemědělské politiky. Materiál se pak kloní k celkovému snižování zemědělských výdajů. Je nicméně otázkou, jak by se k takovému návrhu postavili čeští farmáři.
Mezi další témata českého předsednictví by pak měl patřit rozvoj vztahů se Spojenými státy, podpora západního Balkánu na cestě do EU včetně případné podpory ambicí Chorvatska stát se 28. členem unie, rozvoj evropského prostoru svobody, bezpečí a práva a také reforma institucí. Dokument se nezmiňuje o návrhu ústavní smlouvy a současné úsilí o jeho oživování bere na vědomí nepřímo: „V případě nalezení politické shody o podobě institucionální reformy za francouzského předsednictví (druhé pololetí 2008) by na české předsednictví připadlo technické a právní dopracování textu.“
