Členské státy EU ztratily pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic
Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost 1. prosince 2009 získala Evropská unie novou výlučnou pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic. Do té doby ji sdílela se svými členskými státy, jejichž role však v praxi dominovala. Ochranu zahraničních investic upravovaly a dosud upravují dvojstranné investiční dohody.
Právní ztráta
Členské státy EU samostatnou pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic z právního hlediska ztratily, protože přestala být sdílenou a začala patřit výlučně do gesce unie. Tato ztráta je však v dané chvíli právní, nikoli však faktická. Ukázalo se totiž, že EU zatím není z mnoha důvodů schopná novou pravomoc vykonávat. Například v tom smyslu, že by s příslušnými třetími zeměmi uzavřela nové investiční dohody, které by nahradily smlouvy členských států EU. Lisabonská smlouva však aspoň v tomto ohledu hovoří jasně. Mnoho lidí si proto začalo klást otázku, co se se současným právním rámcem ochrany zahraničních investic stane, platí-li dnešní dvojstranné dohody, a zda, kdy a jak EU začne novou pravomoc uvádět do praxe.
Po několika měsících čekání a dohadů vyslal Brusel na počátku července první signál. Evropská komise (EK) zveřejnila návrhy, co by se v následujícím období v dané oblasti mělo dít. A představila návrh nařízení o přechodném režimu, kterému by současné dvoustranné investiční dohody mezi členskými státy EU a třetími zeměmi měly být podřízeny. A také vydala Sdělení o cestě k ucelené evropské mezinárodní investiční politice.
Pokud bude návrh nařízení o přechodné úpravě pro dvoustranné investiční dohody přijat, na otázku, co se na právním režimu ochrany zahraničních investic změní, bude možné zjednodušeně odpovědět. Za určitých podmínek nic, co by současnou právní ochranu rychle změnilo, zpochybnilo, či dokonce odstranilo. Jaké jsou navrhované podmínky?
Notifikované dohody
Evropská komise navrhuje zavést monitorovací systém, který by členským státům EU uložil několik nových povinností. Budou muset dnešní investiční dohody notifikovat, přičemž pouze ony získají „povolení“ pro ponechání v platnosti. Tyto notifikované instrumenty EK zkontroluje a ověří, zda neobsahují ustanovení neslučitelná s evropským právem nebo se netýkají otázek regulovaných jinou dohodou uzavřenou EU. Či zda nejsou pro evropskou investiční politiku „překážkou“. Pokud taková ustanovení EK objeví, členský stát EU bude muset odpovídajícím způsobem dohodu renegociovat. Pokud to neučiní, EK své „povolení“ odejme, v důsledku čehož se předmětná smlouva může stát z hlediska evropského práva nezákonnou.
Vedle práva ponechat současné smlouvy v platnosti mohou členské státy EU uzavírat i nové investiční dohody. Musejí však o tom EK vyrozumět a získat její souhlas. Evropská komise také navrhuje uložit členským státům EU povinnost informovat ji o všech sporech, jichž se na základě svých investičních dohod zúčastní. A zejména jí umožnit, aby do vedení takových sporů byla příslušným způsobem zapojena.
Nová politika
To znamená, že evropská politika ochrany zahraničních investic se bude nadále provádět především prostřednictvím dvojstranných dohod členských států EU. Evropská komise na několika místech svého návrhu zdůrazňuje, že jejich ponechání v platnosti je přechodným opatřením, jež v ničem nepředvídá budoucí evropskou politiku v této oblasti.
Ujišťuje tedy, že v budoucnu tato nová politika vznikne, respektive se začne provádět. Je však třeba vyčkat, kdy to bude. Například na to, se kterými třetími státy bude uzavřena první „evropská“ investiční dohoda a jaký bude mít obsah.
