Posoudit zdraví bank z finančních výkazů je velmi složité, i když jde o auditované výsledky. V případě čtvrtletních přehledů je to ještě obtížnější. Vždy však platí, že je nezbytné brát v úvahu více kritérií. Nestačí jen jediný ukazatel kapitálové přiměřenosti. Ten vypovídá pouze o tom, zda banka má dost vlastních peněz na objem zdrojů, s nimiž lépe či hůře hospodaří. Rozhodně neplatí, že čím vyšší kapitálová přiměřenost, tím spolehlivější banka. Udržování tohoto ukazatele výrazně nad předepsaným osmiprocentním limitem naznačuje, že něco není v pořádku a banka potřebuje na své obchody příliš mnoho vlastních prostředků. Může to značit, že má nadměrně vysoké náklady, či problémy s likviditou, či očekává výraznou ztrátu.
V médiích poněkud opomíjeným ukazatelem je poměr reálného vlastního kapitálu a základního jmění. Pokud je menší než jedna, znamená to, že banka projídá svůj akciový kapitál. Ztráta dvaceti procent základního jmění je důvodem pro zásah bankovního dohledu, který může nařídit snížení jmění.
Ve srovnání s těmito propočtovými ukazateli je například výše klasifikovaných úvěrů mnohem méně zajímavá a přináší spíše doplňující informaci.
ČLÁNKY DO MAILU