Z pohledu emisí bylo chybou odstavit jádro, masivní rozvoj obnovitelných zdrojů však ovzduší opravdu pročistil. Nebo spíš kompenzuje čím dál špinavější dopravu, ukazují zkušenosti z Německa.
Německý energetický sektor srazil emise v prvním pololetí o 15 procent, jak jsme na Euro.cz informovali. V jiném čase nebo na jiných webech se zase čtenáři mohli dočíst, že emise v Německu navzdory masivnímu a drahému rozvoji zeleného sektoru rostou nebo klesají jen nepatrně.
Dílčí zprávy často vypichují jenom jednu část problematiky nebo časový úsek. To vede v éře titulkové žurnalistiky k dojmu protichůdných informací. Zastánci tradiční energetiky po přečtení mediálních výstupu dochází k závěru o krachu německé politiky Energiewende, fanoušci zelených zdrojů naopak k jejímu potvrzení. Nezaujatý pozoroval je zmaten.
Jelikož Německo lze v energetice považovat za pokusnou laboratoř Evropy, která se stane pro ostatní inspirací nebo odstrašujícím příkladem, pojďme se podívat, jak se to s tamními emisemi vlastně má.
Obnovitelné zdroje pokryly skoro polovinu německé spotřeby. Ohrožují ale stabilitu sítě
Pravda je, že od roku 2011, tedy startu tamní energetické transformace, emisí celkově nijak závratně neubývalo. Podle údajů Spolkového úřadu pro životní prostředí došlo k meziročnímu nárůstu v letech 2012, 2013, 2015 a 2016. Pokles v ostatní letech nelze považovat za nijak výrazný, přesto převážil růst a můžeme tedy konstatovat, že od začátku dekády v Německu poklesla produkce emisí zhruba o 9 procent.
Většinu škodlivin, konkrétně 85 procent, tvoří takzvané energeticky podmíněné emise vznikající při proměně nosičů energie. Na tomto podílu se během let téměř nic nezměnilo. Zbytek jsou emise produkované v zemědělství a odpadovém hospodářství. Ty ponechme nyní stranou, protože nejzajímavější je právě vývoj v rámci jednotlivých oblastí „energetických emisí“.
Německá politika Energiewende, která prosazuje obnovitelné zdroje, je podle vás:
Zplodiny vznikající při samotné výrobě elektřiny významně rostly až do roku 2013. Od té doby nastal znatelný pokles. Právě do této oblasti se přitom prozatím koncentrovala většina radikálních změn. Nárůst v prvních letech desetiletí lze přičíst odstavování jaderných bloků, které musela narychlo nahradit vyšší výroba ze špinavějších bloků uhelných. Od poloviny desetiletí se však začal projevovat rozvoj solárních a především větrných zdrojů, díky kterým je německá výroba elektrické energie opravdu rok od roku čistější, což potvrzují i data za letošní první pololetí.
Celkové množství energeticky podmíněných emisí však až do roku 2017 téměř vůbec nekleslo, k významnějšímu propadu došlo až loni. V posledních letech totiž přibývá zplodin z průmyslu, dopravy a v menší míře z domácností, které se do energeticky podmíněných emisí rovněž započítávají, a jejichž růst vyvážil pokles ve výrobě elektřiny.
Další milník pro obnovitelné zdroje: v USA poprvé vyrobily více elektřiny než uhlí
Těch se přitom německá energetická transformace zatím zdaleka nedotýkala tolik jako výroby elektřiny. Teprve v poslední době můžeme pozorovat intenzivní diskuze o uhlíkové dani, která by na rozdíl od emisních povolenek dopadla i na dopravu, veškerý průmysl a nejspíš i domovy Němců.
Pokud vše shrneme, tak větrné a solární parky opravdu přispěly k čistšímu ovzduší, stejně jako emisní povolenky, které po letech díky rostoucí ceně konečně začaly plnit svůj odstrašující účel. Nepomáhá naopak odstavování jádra a nutnost nahradit ho aspoň krátkodobě fosilními zdroji. Za to, že německé emise neklesají tak výrazně, jak tamní politici slibovali, jsou však odpovědné hlavně jiné faktory.
S průmyslem a domácnostmi lze jistě něco dělat, ať už formou regulací a sankcí v podobně uhlíkové daně, nebo motivací ve formě nejrůznějších dotací na pořízení čistších zařízení. Horší je to s dopravou, se kterou si pořád nikdo příliš neví rady, navzdory veškerým proklamacím o elektromobilitě, vodíku nebo dokonce syntetických palivech. Teprve až se tento problém rozlouskne, budou moci německé úřady reportovat opravdu rapidní pokles.