I doplňování muzejních sbírek může být dobrodružství. Někdy je potřeba trpělivost, jindy náhoda. O výměně vojenské techniky se vyjednává i na té nejvyšší úrovni. Lehký tank s Američany dojednávala Vlasta Parkanová, na tank z Peru se ptal Václav Klaus.
„Někdy jsem byl sám překvapen, že se mi muzejní sen splnil,“ přiznává Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu. Když před 15 lety nastoupil, rozhodl se, že se pokusí sbírky muzea doplnit o kousky s nápisem Made in Czechoslovakia, rozeseté po celém světě, které doma chyběly. Po světě ovšem sbírá i předměty z armádních misí, které také jednou budou dokumentovat naši historii.
* Sbíral jste jako malý kluk modely letadélek?
Stejně jako všichni kluci ve třídě jsem sbíral angličáky, známky a samolepky.
* Vzniká sbírka Vojenského historického ústavu
podobně jako sbírka známek? Zjednodušeně řečeno, máte dva stejné tanky a jeden vyměníte za jiný,
* který nemáte?
Takové přirovnání se sice nabízí, ale tohle je něco docela jiného. Sbírka Vojenského historického ústavu se systematicky utváří už téměř sto let. Muzejní práce rozhodně nespočívá v kupeckých počtech. Nejde o to, bez rozmyslu nashromáždit co nejvíc věcí. Máme koncepci.
* Jakou?
Když jsem před patnácti lety nastoupil na místo ředitele Vojenského historického ústavu, kromě jiného jsem si říkal, že by stálo za to získat do sbírek vojenskou techniku, která byla vyrobena v předválečném Československu. Prvorepublikový zbrojní průmysl byl na špičkové úrovni a zbrojovky svou produkci vyvážely téměř do celého světa. Nápis Made in Czechoslovakia byl známkou spolehlivosti a kvality. Vzhledem k tomu, že se nám o pár let dřív podařilo vybudovat třetí muzeum naší instituce – Vojenské technické muzeum Lešany, nebyla nouze o výstavní prostory. Kde všude jste hledali českou vojenskou
* techniku?
Většinou jsme už o ní věděli – byla ve sbírkách muzeí v Severní a Jižní Americe, Evropě a v Přední Asii. Naším prvořadým cílem bylo získat tank vzor 35. Tím začínala úspěšná řada lehkých tanků, které Československo vyrábělo v druhé polovině třicátých let. Tyto tanky, které vyvinula firma Škoda a na jejichž výrobě se podílelo ČKD Praha, tvořily součást pluků útočné vozby československé armády. První stroje převzala naše armáda v roce 1936. V našich sbírkách ale vzor 35 scházel… Bylo nám ovšem víc než jasné, že se v jeho případě pohybujeme v oblasti snů.
* To jich zůstalo tak málo?
Z 298 exemplářů jich zbylo šest. Ve světových muzejních sbírkách se nacházelo celkem pět tanků LT 35. Dva byly v Rumunsku, po jednom měli v USA, Bulharsku, Srbsku a jeden je neoddělitelnou součástí obrněného vagonu na Slovensku. Oslovili jsme konkrétní instituce a upřímně řečeno nijak nás nepřekvapilo, že přišly zamítavé odpovědi. Shodou okolností v té době probíhala jednání o umístění amerického radaru v České republice. Tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová se z naší iniciativy zeptala během jednání s americkým protějškem Robertem Gatesem také na možnost získání tanku s výrobním číslem 10 112, který byl v září 1937 zařazen do sestavy pluku útočné vozby ve Vyškově a na konci druhé světové války ho američtí vojáci zabavili wehrmachtu. Skončil v Muzeu zbraní armády Spojených států v Aberdeenu. Reakce amerického ministra obrany byla velmi vstřícná. Přiznám se, že mě ve snu nenapadlo, že do půl roku bude LT vzor 35 součástí sbírek ústavu. Tehdy jsem si řekl, že nic není nemožné.
* Získat tank z Peru vám prý trvalo devět let…
Dvacet čtyři Lehkých tanků pro Peru (LTP) vyrobila firma ČKD, která v roce 1935 zvítězila v soutěži vypsané peruánskou vládou. V roce 2003 jsme se dozvěděli, že na jihu Peru je tank LTP vystaven na podstavci u autobusového nádraží ve městě Mollendo. Navíc měl motor, převodovku a rozvodovku, tedy všechny předpoklady, aby byl po zrestaurování pojízdný. Prostřednictvím české ambasády jsme začali komunikovat s peruánskou stranou. LTP se tehdy jako jeden z bodů dostal i na program jednání premiérů. Bylo dohodnuto, že v Mollendu díky českému finančnímu příspěvku vznikne nová knihovna. Byla už podepsaná smlouva, připravená přeprava, jenže se zrovna konaly městské volby. Nový starosta a část zastupitelů nesouhlasili s tím, aby tank opustil podstavec, potažmo Peru. Nevzdali jsme to. Dál probíhala prostřednictvím velvyslanectví dlouhá jednání mezi ministerstvy obrany, o LTP se dokonce jednalo na nejvyšší úrovni. S peruánským protějškem o něm hovořil tehdejší český prezident Václav Klaus. Odjel jsem do Peru a s českou velvyslankyní Věrou Zemanovou jsme se snažili s pomocí peruánské armády dohledat jiný exemplář LTP. Za dané situace jsme se spokojili s tankem bez motoru, jen s převodovkou a rozvodovkou.
* Tím příběh končí?
Zdaleka ne. Příslušní peruánští ministři se ve funkci střídali po několika měsících, takže se stále nedařilo věc dotáhnout do konce. Zlom nastal v srpnu 2010, kdy na historicky první jednodenní návštěvu České republiky přijel peruánský ministr Rafael Rey Rey. Na večeři kromě rybolovu přišla řeč i na LTP. Ihned zavolal peruánskému náčelníkovi generálního štábu, který mu potvrdil, že námi vybraný tank je připravený. Vše bylo jasné, domluvené, ale… Ale? O pár dnů později jsme se dozvěděli, že ministr byl ze své funkce odvolán. A byli jsme zase na začátku… V květnu 2012 se podařilo podepsat finální smlouvu. S opatrnou radostí jsem odjel do Peru na slavnostní předání tanku, které mělo proběhnout v tankových kasárnách u Limy. Po příletu nám český generální konzul Pavel Bechný oznámil, že než jsme přeletěli oceán, peruánský ministr obrany byl odvolán. Dva dny jsme nevěděli, jak to zase dopadne. Prezident však v den, kdy mělo dojít k slavnostnímu předání tanku, naštěstí ráno jmenoval nového ministra obrany. Přijel přímo z prezidentského paláce. Kdo takový tank umí opravit? Na restaurování tanků se podílí Vojenský opravárenský závod v Novém Jičíně a motorárna Ilji Šercla a jeho syna v Bílém Potoce pod Smrkem. Ve Vojenském opravárenském závodě se renovují veškeré části tanku kromě „životně důležitých orgánů“, jako jsou převodovka, rozvodovka, motor a chladicí systém. Ty restaurují v Bílém Potoce. Věřte, že to je hodinářská práce. Díky umu opravárenského závodu a Šerclových jezdí LTP i LT vzor 35. Do šroubku například rozebrali, sestavili a zprovoznili švédský tančík AH-IV-Sv z našich sbírek, stejně jako další vojenskou historickou techniku.
* Neříkal jste, že jste přivezli tank z Peru bez
motoru? Zvažovali jsme, že do něj dáme motor ČKD Praga, který jsme měli ve sbírkách, díky dlouholetým dobrým vztahům se švédským tankovým muzeem jsme však získali kontakt na švédského výrobce motorů Scania. V lehkém tanku pro Peru byl totiž motor Scania Vabis 1664 uzpůsobený pro vysokohorské podmínky v peruánských Andách. Firma Scania originální motor našla ve skladu a věnovala nám ho. Někdy také o úspěchu rozhodují neuvěřitelné náhody. Tank LTH ze Švýcarska jsme například získali díky hokeji.
* To myslíte vážně?
Naprosto. Ve sbírce československých předválečných tanků nám chyběly už jen dva kusy, které existují – LTH ze Švýcarska a TNH z Íránu. Ze Švýcarska přišla odpověď, že se touto problematikou v dohledné době nebudou zabývat. Klíčovou úlohu pak sehrálo hokejové mistrovství světa, které se v roce 2015 konalo v Praze. Na zápasy švýcarského týmu se přijel podívat švýcarský ministr financí a pozdější ministr obrany. Nadchlo ho prostředí šampionátu, pan velvyslanec se zmínil o tanku, pan ministr řekl, že to je zajímavý projekt, a za dva měsíce nám přišel dopis, že se Švýcarsko rozhodlo darovat LTH do sbírek Vojenského historického ústavu.
* Velvyslanci a ministři jsou běžně ochotní vyjednávat výměnu tanků?
Ano, jsou to exponáty, které dokumentují historii této země. Velkou podporu máme i v současném ministrovi obrany Martinu Stropnickém a v jeho náměstcích. Díky nim jsme se například loni na podzim mohli vůbec poprvé zúčastnit aukce ve Francii, kde se rušilo soukromé vojenské muzeum.
* Co jste koupili?
Vodního buvola. Vyloďovací obrněný transportér LTV 4. Měli jsme vytipováno deset předmětů. O vojenskou historickou techniku je však enormní zájem, takže se většinou cena vyšplhala vysoko. Vydražili jsme symbol vyloďovacích operací druhé světové války. Díky tomu, že byly v aukci dva, jsme ten náš koupili pod vyvolávací cenou.
* Pomalu se blíží 75. výročí atentátu na Reinharda Heydricha. Nechcete opakovat úspěšnou výstavu Atentát?
Vzhledem k plánované a blížící se rekonstrukci budovy na Žižkově to není možné. Snad nám to návštěvníci odpustí a přijdou se podívat na výstavu V ulicích protektorátu, která v Armádním muzeu potrvá do konce léta. Mohou také navštívit chrám sv. Cyrila a Metoděje, kde parašutisté 18. června 1942 bojovali proti stonásobné přesile. V kryptě je expozice, kterou připravila naše instituce. Dalším autentickým místem je rodný dům Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích, kde Vojenský historický ústav připravil stálou výstavu. Musím ovšem zdůraznit, že bez obětavosti a nadšení starostky Jitky Boučkové by se Kubišův rodný dům nepodařilo zachránit. Víte, celou dobu tady mluvíme o vojenské technice, kterou jsme získali. Mám z toho samozřejmě radost, ale chci také říci, že si nesmírně vážím důvěry lidí, kteří do sbírek Vojenského historického ústavu věnovali věci po svých příbuzných, kteří bojovali za svobodu naší země.
* Myslíte si, že se mohou objevit ještě nové informace, které se týkají atentátu?
Období druhé světové války není uzavřená kapitola. Nelze tedy vyloučit, že se objeví něco nového. Tím samozřejmě nemyslím to, že někdo bude poutat pozornost fantasmagorickými hypotézami nebo bude za nový objev vydávat mnoho let známou skutečnost či fotografii.
* Vadí vám, že ve filmu Anthropoid, nad nímž jste měli odborný dohled, jsou historické nepřesnosti?
Takže popořádku – když se na nás obrátila česká produkce, uvítali jsme, že se čin Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka znovu dostane na filmové plátno, navíc v hvězdném obsazení. Ke scénáři jsme měli mnoho připomínek, některé režisér Sean Ellis akceptoval, v jiných případech prosadil svůj pohled. Netočil dokument. Tématu se věnoval dlouho, přistupoval k němu s pokorou a respektem, chtěl ovšem hrdinství československých vojáků a domácích odbojářů přiblížit široké mezinárodní divácké obci a tomu pochopitelně scénář přizpůsobil. Film psal a točil s nejlepšími úmysly. Někteří čeští badatelé mu vyčítají uměleckou licenci, určitá zjednodušení a nepřesnosti, jenomže i Jiří Sequens, režisér vyzdvihovaného Atentátu, s historickými postavami a skutečnostmi nakládal podle svého a odbyl ty, kteří ho na to upozorňovali už během natáčení. Můžeme si všímat chyb, nebo můžeme vnímat vyznění a poselství celého filmu. A to je zcela jasné. Proto také ministerstvo obrany snímek Anthropoid finančně podpořilo.
Někdy o úspěchu rozhodují neuvěřitelné náhody. Tank LTH ze Švýcarska jsme například získali díky hokeji.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
