Ocelářský král bere Američanům kus jejich historie
Indický ocelářský podnikatel Lakshmi Mittal, který žije v Londýně, vyrazil svým anglickým kritikům dech. Mnozí mají v živé paměti aférku z roku 2002. Mittal tehdy daroval britské labouristické straně 125 tisíc liber. Krátce na to premiér Tony Blair intervenoval ve prospěch indického podnikatele v Rumunsku, kde chtěl Mittal nakoupit další ocelárny do svého impéria rozesetého po celém světě.
Na britských ostrovech se spustila lavina kritiky. Proč Blair podporuje podnikatele, který ve Spojeném království zaměstnává asi jen stovku lidí a ani tam neplatí daně? Mittalovu společnost kritici prezentovali jako podezřelého nenasytu.
Pokud někdo chce Mittalovi závidět, má pro to nyní ještě pádnější důvod. V nejnovějším žebříčku nejbohatších podnikatelů planety časopisu Forbes se Lakshmi Mittal umístil na třetím místě s majetkem ve výši 25 miliard dolarů. Pikantní je ovšem zvláště skutečnost, že Mittal je nejbohatším byznysmenem, který působí na britských ostrovech.
Nenasyta průkopník.
Mittalova nenasytnost však rozhodně není u konce. Po ovládnutí řady oceláren ve střední a východní Evropě včetně ostravské Nové huti je nyní Indova pozornost zaměřena také na Spojené státy. Brzy hodlá dokončit akvizici tamní korporace International Steel Group. Mittalovo impérium (Mittal Steel) se tak stává největší ocelářskou skupinou na světě.
Publicista Mark Reutter, který píše knihy o historii amerického ocelářství, je rozladěn. „Mittal bude mít globální kontrolu nad klíčovými částmi průmyslu,“ varuje (citace z listu The Times). Reutter tvrdí, že Mittal bude moci svévolně zvyšovat ceny a vyvíjet tlak na vlády, kterým může hrozit přemístěním produkce do jiných částí celosvětového impéria. Tyto obavy jsou zřejmě přehnané. Ale podobají se jako vejce vejci námitkám vůči cenové politice, jež zaznívají i z jiných zemí - včetně Česka.
Mittal však především dělá to, co je z ekonomického hlediska nevyhnutelné - koncentruje ocelářskou výrobu do velkých celků. V mnoha ohledech byl průkopníkem. Uviděl bohatství tam, kde ostatní viděli jen bídu. Pustil se do velkého byznysu v odvětví, které už mnozí v osmdesátých letech odepsali.
V poslední době mu hodně pomohly rostoucí ceny oceli. I v tomto případě ovšem Mittalovi vyšla sázka na to, že celosvětová poptávka poroste - už díky zemím, jakými jsou Čína či Indie. Jako chlapec vyrůstal v indické Kalkatě a asi ví své… Mittal nicméně šel do velkého rizika a nyní v něm pokračuje. Kdo si může být stoprocentně jist tím, že poptávka po oceli neklesne a že ceny této suroviny nezamíří dolů stejně rychle, jako stoupaly nahoru? Správnost odhadů ocelářského barona ukážou příští léta.
Jeho velkým hitem je Čína, kde také hodlá vyrábět ocel. Zatímco o Číně všichni hodně mluví, on ji chce opravdu detailně poznat.
Tvrdá škola v Indii.
Právě znalost detailů o svém byznysu je to, co charakterizuje Mittalův manažerský styl. Ind nepatří k těm podnikatelům, kteří rádi přenechávají manažerskou práci jiným. Nejraději by měl vše pod osobní kontrolou. Ocelářstvím žije už od teenagerských let. Časopis Fortune napsal, že za nejlépe strávenou sobotu považuje tu, která je spojena s návštěvou nějakých hutí.
Také na tvrdou práci si zvykl za mlada. Jeho otec byl majitelem menších indických oceláren a Lakshmi se do rodinného byznysu zapojil v šestnácti letech. Jeho den začínal kolem páté hodiny ranní, kdy odjížděl autobusem do školy. Po škole pospíchal do práce, po práci zase domů, aby ještě zvládl školní domácí úkoly.
Podnikání v Indii ztěžovaly byrokratické překážky. „Naučil jsem se bojovat. Bylo tam mnoho restrikcí vůči našemu byznysu,“ řekl Lakshmi Mittal indickému listu India Today. V rodné zemi se setkával také s mnoha různými kulturami. Schopnost přizpůsobit se jim se zřejmě stala jedním z předpokladů, který mu později umožnil vybudovat ocelářské impérium, jež se táhne napříč rozličnými světovými kulturami - od Spojených států přes Latinskou Ameriku, západní i východní Evropu, Afriku až do Asie.
Zásadním zlomem v Mittalově podnikatelské kariéře byl rok 1975, kdy vyřešil problém, který souvisel s otcovým podnikatelským projektem v Indonésii. Šlo o dodávky elektřiny. Poté si na svém otci vymohl, že sám převezme indonéský projekt. Podnikání v zemi však nebylo snadné. Mittalovy ocelárny bojovaly o přežití a nikdo nemohl tušit, jaký úspěch ještě Lakshmiho čeká.
Nástup na světové scéně přinesla až devadesátá léta. Tehdy se také Lakshmi Mittal definitivně oddělil od původního rodinného byznysu.
Gottwaldův nástupce.
Mittalova odhodlanost dobývat jednu ocelárnu za druhou se nakonec zasloužila i o to, že se tento indický baron stal svým způsobem nástupcem Klementa Gottwalda. Ostravská Nová huť byla v minulosti pojmenována po prvním československém dělnickém prezidentovi a nyní už nese Mittalovo jméno (Mittal Steel Ostrava).
Zajímavější je však něco jiného. Co vlastně Inda láká na někdejších státních podnicích, které už dávno ztratily vizi světlých zítřků? Sám Mittal na to dává odpověď, která vypovídá mnohé o jeho podnikatelsko-manažerském stylu. „Problém státem vlastněných podniků je v tom, že dělníci nevidí žádný směr,“ řekl Mittal v rozhovoru pro The Times. Noví majitelé tedy musejí ukázat, že dokážou vést. „Když lidé uvidí směr, kterým jdou vůdci, bude jednodušší je motivovat.“
Ocelářský král tvrdí, že jeho cílem není pouze být největší, ale chce být i nejlepší. Slibuje, že jeho skupina se zaměří na inovace, zvyšování produktivity, zavádění nových technologií. Ind zřejmě dost přemýšlí o tom, jaké mohou být potřeby jeho odběratelů. Jedním z důvodů, proč zamířil do střední a východní Evropy (kromě Česka také do Polska, Rumunska či oblasti bývalé Jugoslávie) je rozvoj automobilového průmyslu v tomto teritoriu.
Excesy průmyslových baronů.
Mittalovo nadšení pro tvrdou práci je na první pohled v rozporu s jeho schopností utrácet obrovské částky za pozemské požitky. Možná chce svým dětem - synovi Adityovi a dceři Vanishe - dopřát to, co si sám v mládí nemohl užít. Svatební hostina Vanishi včetně party ve Versailles údajně stála 60 milionů dolarů. Loni Mittal koupil londýnský palác za 120 milionů dolarů od magnáta závodů Formule 1 Bernieho Ecclestona.
Časopis Fortune v této souvislosti přirovnal Mittalovy manýry k excesům amerických průmyslových baronů z devatenáctého století. Zdá se, že díky indickému ocelářskému baronovi se ten starý svět zase trochu ozývá. V době informačních technologií a finančních služeb, kdy světovým žebříčkům nejbohatších podnikatelů dlouhodobě vládnou muži jako Bill Gates a Warren Buffett, vypadá Mittalův nástup jako podivná kuriozita. Jenže Ind dokázal, že modernímu podnikání rozumí.