V diskuzi nad regulací nájemného by mohlo pomoci i srovnání některých poměrů,které v této oblasti panují v západní Evropě. I když každá taková komparace je pochopitelně vždycky trochu zavádějící, protože nelze beze zbytku zohlednit a přebrat cizí zkušenosti, nepostrádá zajímavosti.
V diskuzi nad regulací nájemného by mohlo pomoci i srovnání některých poměrů,které v této oblasti panují v západní Evropě.
I když každá taková komparace je pochopitelně vždycky trochu zavádějící, protože nelze beze zbytku zohlednit a přebrat cizí zkušenosti, nepostrádá zajímavosti.
Německo
Zákon o nájemném, které je regulováno, vychází z toho, že je možné ho každoročně zvyšovat maximálně o 10 procent. Hranici při uzavírání smluv přitom určují takzvaná zrcadla nájemného, což jsou vlastně cenové mapy. T y zohledňují stáří domu, velikost bytu a jeho polohu v dané lokalitě, přičemž se průběžně aktualizují. Pokud majitel zvýší nájemné nad tuto hranici, může se nájemník odvolat k soudu. Ochrana nájemníků je v Německu zajištěna i možností získat příspěvek na bydlení, který závisí na příjmu a počtu dětí. Alternativou je možnost získání sociálního bytu, v němž může být nájemné sníženo až na třetinu tržní hodnoty. Zajímavá je z našeho pohledu, kdy by mělo dojít k vyrovnání regulovaného a tržního nájemného, situace, která nastala po sjednocení v Berlíně - došlo k tomu za sedm let od sjednocení. K vyrovnání cen sloužily i motivační prvky, které měly ve východní části a v přilehlých zanedbaných lokalitách západního Berlína zlepšit situaci v údržbě bytového fondu. Majitelé domů si totiž mohli započítat provedené rekonstrukce do zvyšování nájemného, s tím, že zároveň mohli využít státem garantované výhodné půjčky a daňové úlevy.
Francie
I v zemi galského kohouta je nájemné regulováno. Každoroční zvyšování nájemného není nijak výrazné, u soukromníků provádí zvýšení statistický úřad na základě analýzy růstu cen. Nájemní smlouva se uzavírá na tři roky, přičemž nájem musí odpovídat nájmům v okolí, a nájemce se navíc musí prokázat několika odbornými referencemi, že jím požadovaná částka je oprávněná. Při obnovování smlouvy může nájemce cenu nájemného zvýšit pouze tehdy, může-li dokladovat, že nájemné je již podhodnocené. Aby nájemníka případné zvýšení činže nezastihlo nepřipraveného, musí mu majitel odůvodněné zvýšení oznámit půl roku dopředu před vypršením smlouvy, aby si nájemce mohl případně zajistit jiné bydlení. Především ve velkých městech existuje rovněž velké množství obecních bytů s regulovaným nájemným, které se stavějí za masivní podpory státu. Rozdíl mezi regulovaným nájmem v obecních bytech, a nájmem v bytech soukromých je téměř dvojnásobný ve prospěch druhých.
Velká Británie
Naopak za Kanálem není nájemné v soukromých bytech nijak regulováno. Rubem je složitost nájemních smluv, které často vyžadují právní pomoc. V současnosti dochází k určitému zjednodušení pravidel při uzavírání smluv, a to především s ohledem na zvýšení práv vlastníka při vypovězení neplatících nájemníků. T o by mělo rozhýbat stagnující trh s byty. Perličkou je ve Velké Británii způsob, jakým se upravuje zvýšení nájemného. Pokud nájemník podepíše smlouvu přesně podle zákona, má možnost od druhého roku nepřijmout návrh majitele na zvýšení nájemného. V tom případě požádá tříčlennou komisi, aby stanovila „spravedlivé“ tržní nájemné. Jeho výše vychází ze situace na trhu. Tento typ nájemného má asi 10 procent britských nájemníků. Regulované nájemné se ve Velké Británii používá pouze v sociálních bytech. Ty ale nemají sloužit jednotlivým sociálním případům napořád, ale spíše jako přestupní stanice k získání vlastního bydlení. Systém státních dotací na bydlení mohou využívat jak obce na sociální bydlení s regulovaným nájemným, tak nezisková bytová družstva.
