Českým politikům několik cenných předvolebních rad.
Zatímco levicoví voliči se v předvolebních kampaních dají nachytat klobáskami a pivem, pravicové voliče spíš nalákáte na sýr a víno, nejlépe s trochou oliv. Jakýkoli sýr je pravicovější než jakákoli klobáska. U vína to už není tak jednoduché. Podávat mizerné víno je jako střelit se do vlastní nohy: Levicového voliče jím nezískáte, pravicového odeženete do té početné kategorie nevoličů, díky nimž pak vyhrávají politici levicoví. Chcete-li si levně pořídit dobré víno k svádění pravicových voličů, nechte si poradit od dobrého koštéra a skupte celou produkci malého a neznámého vinohradu, a to ještě v sudech. Ušetříte mu tím spoustu práce a výdajů na flaškování a nabízení distributorům a sobě ušetříte zprostředkovatelské a distributorské provize.
Za slušné víno v českém kontextu můžete pokládat už takové, které vám nekysne na půnebí, neštípe vás v koutcích čelistí a nepálí v žaludku. Nepřehánějte to zbytečně do vín mimořádně kvalitních, archivních a rezervních. I pravicový volič ví, že zadarmo nemůže čekat dvacet let staré bordeaux nebo barolo. Tím byste v něm naopak mohli vzbudit podezření, že jste zbytečně rozhazovační, a jestliže rozhazujete peníze svoje nebo partajní před volbami, děláte to jenom proto, abyste po volbách mohli rozhazovat peníze jeho, které mu pak budete muset ukrást na daních.
Ke slušnému vínu pravicový volič vezme zavděk i tou nejnudnější napodobeninou eidamu, jako je česká cihla, což je pravděpodobně sýr nejlevicovější, třebaže mu uděláte větší radost sýrem pravicovým. Levicové sýry jsou všechny sýry tavené, sýry z uniformní velkovýroby a ty, které se snaží podobat sýrům mezinárodně proslulejším, ale nedaří se jim to. K těm patří třeba i česká napodobenina camembertu a brie zvaná hermelín, která sice chutná plísní, ale nikdy neuzraje do stavu, kdy sýr „sám sebe opouští“ – jak praví francouzské sýrařské úsloví. O něco pravicovější – ale stále někde ve středu politického spektra (u liberálů spíš než konzervativců) - je česká napodobenina alsaského munsteru zvaná česky (pseudofrancouzsky) romadur a o něco lepší jihočeský zrající, kterému se kdysi říkávalo Rytíř Žumbera. A taky česká napodobenina rocquefortu zvaná niva. Napravo od středu už najdete svérázný český pivní sýr. Pravicové na něm je to, že je originální, regionální a po nikom se neopičí.
Tím se dostáváme do kategorie konzervativců.
Tam také najdeme originální slovenské ovčí parenice a oštěpky a některé zatím nesmělé české pokusy o sýr kozí. Ale ze všech českých sýrů nejpravicovější je sýr, který těsně po pádu komunismu prošel obdobím nepřízně, neboť jej Češi omylem pokládali za vagabundsky vulgární a málem ho nechali zaniknout, než si jeho návrat vynutili fajnšmekři emigrantští a gastronomičtí průzkumníci italští. Totiž olomoucký tvarůžek, dávno mezi světovými sýrovými labužníky uznávaný jako jeden z desítky nejzajímavějších sýrů světa známý pod jménem olmutzer a marně napodobovaný sýraři německými a rakouskými.
K vychutnání jeho pravicovosti se musíte zbavit starého socialistického zvyku jej zasypávat a přerážet paprikou, kmínem či cibulkou a musíte jej jíst „nahý“. Buď sám o sobě nebo položený na krajíček čerstvě upečeného hanáckého polorežného chleba namázlého trochou másla. A objevíte možná poprvé v životě a k velkému překvapení, jak lahodně ladí s vínem, a to jak červeným, tak bílým. Zajedete-li si pro něj přímo do Loštic, můžete si tam v restauraci na náměstí dát i jedno z nejkrásnějších kulinárních překvapení svého života: tvarůžkový vdolek s borůvkami a šlehačkou.
A když už tam jste, nenechte si ujít pravicovou genialitu česko-italské sýrové tvořivosti, na kterou si můžete zajet o nějakou desítku kilometrů dál do Tří Dvorů u Litovle. Patří k těm sýrům nejpravicovějším na světě, které se dosud vyráběly jen v Itálii: tvrdé sýry parmezánovité, které se strouhají na špagety. Těch má Itálie několik. Na jih od Toskány včetně je to ovčí pecorino, v severní Itálii kromě parmigiana (z Parmy) je to grana padano z Padovy. Tomu mnozí pravicoví labužníci dávají přednost před parmezánem. Jí se i v kostičkách k vínu. Jak vysoudíte ze slova grana, má zrníčkovitou texturu a při skousnutí vám na zubech křupe jako jemný písek. Jsou to zrníčka soli vyzrálá z tučného kravského mléka.
No, a teď co padovští sýrařští excentrici objevili na Hané, když si tam postavili výrobu grany, nejprve výlučně pro italský trh: krávy, které dojí mléko ještě tučnější než krávy padovské. A tak jim v moravské kotlině za menší náklady vyšel lepší sýr, než po staletí vyráběli v poříčí Pádu. A protože ho nemohli pojmenovat chráněnou značkou grana – a taky protože Italové mají rádi slovní hříčky - nazvali ho Gran Moravia. Jestli jste ho už někde zahlédli strouhaný, nekupujte ho. Nenechte se levicově oblbovat sýry předbalenými, předstrouhanými, předkrájenými a předplátkovanými. Strouhání, krájení a plátkování sýra si pravicově cítící gastronom vždy dělá sám těsně před jídlem a za čerstva.
(prap)
Jakýkoli sýr je pravicovější než jakákoli klobáska
