Koho mají nalákat gulášové žranice
Než se pustíme plnou parou do definic pravicového a levicového jídla, zopakujme si pár pravicových a levicových principů.
Brát na vědomí povinnost pomáhat slabším, protože jsme silnější, je princip pravicový a jmenuje se šlechetnost. Pěstuje v nás svobodu, demokracii, mír, laskavost, píli, prosperitu a radost ze života.
Domáhat se automatického práva na pomoc od silnějších, protože jsme slabší, je princip levicový a jmenuje se závist. Pěstuje v nás závislost, totalitní myšlení, nevraživost, vydírání, zločinnost, vzpoury, revoluce, glajchšalt, lenost, bídu a mrzutost.
Aby stát mohl být civilizovaný, musí praktikovat určitý systém sociální pomoci. Míra a kvalita jeho civilizovanosti bude ale odlišná podle toho, zda svůj systém sociální pomoci postaví na šlechetnosti, nebo závisti. Politiky volíme podle toho, které z nich dáváme přednost.
Jak tyto principy souvisejí s pravicovým či levicovým jídlem? Nijak. Kromě toho, že k pravicovým tradicím patří i návyk si nějaký ten pravicový princip před každým jídlem připomenout. Kdysi se tomu říkávalo žehnání a díkůvzdání. A vyjadřovalo uznání, že na světě existuje něco vyššího než naše choutky. Což je princip nejpravicovější.
V jídle jsou nejpravicovějšími principy čerstvost, pestrost, vynalézavost a svoboda improvizovat. Skutečně pravicové jídlo tedy bude sestávat z několika položek, které mohou přicházet jedna po druhé nebo i společně, jestliže si zachovávají rozličnost vizuální i chuťovou. Tedy byly připraveny odděleně a jejich chutě se nemíchají v jednu, nýbrž se vychutnávají jednotlivě. A ponechávají nám svobodu kombinovat je v různém pořadí a různých kombinacích. Velmistři pravicové gastronomie jsou Libanonci, Turci a Italové.
Nejlevicovější naopak je konzumace jídla předpřipraveného, s ingrediencemi smíchanými v jednu chuť a neponechávajícího poživateli velké možnosti si chutě kombinovat podle své svobodomyslnosti. Nenapravitelně levicové jsou tedy všechny salámy, párky a klobásky, jitrnice, jelita, presvuřty a huspeniny, uzené a podobně konzervované masné výrobky. S několika málo výjimkami.
Jednou je parmské prosciutto, které je uzené do sucha.
Druhou a ještě pravicovější je severoitalská bresaola, což je prosciutto z hovězího. Jsou pravicové proto, že se nejedí (jako ostatní uzeniny) coby hlavní jídlo nebo rychlovka s kydnutím hořčice, křenu nebo kečupu (v levicovém Švédsku marmelády), nýbrž pokapané silným panenským olivovým olejem a čerstvě vyždímaným citronem, posypané čerstvě pomletými kuličkami pepře, rozprostřené na čerstvém žlutém melounu a s několika hoblinami parmezánu, grany nebo pecorina. A to pouze jako předkrm předznamenávající kulinární estrádu.
Třetí je pastrami, což je uzené hovězí pocházející z Rumunska, ale zdomácněné hlavně v New Yorku, kde se udí na dřevě stromu hickory a zůstává lahodně šťavnaté. Jí se nejčastěji sendvičově na tlusto naskládané mezi plátky kmínového režného chleba, s hořčicí a kysanou (ne sladkokyselou) okurkou. To by sice na první pohled mohlo svědčit o jeho levicovosti, pravicové na něm však je jednak to, že se udí na dřevě, které normálně slouží na výrobu luxusních lyží, a jednak to, že má požehnání od newyorského hlavního rabína. Rumunské slovo pastrami pochází z tureckého pastirma, což je ale turecká obdoba bresaoly, silně kořeněná.
Což samozřejmě neznamená, že by si pravicově smýšlející občan nesměl občas dát klobásu s hořčicí na papírovém tácku. Stačí, aby si při tom uvědomoval, že ač mu srdce a mozek myslí pravicově, chuťové buňky a žaludek mu ještě bloudí někde nalevo od centra a dávají mu podpovrchové levicové signály. Jestliže si je neuvědomuje, vystavuje se nebezpečí, že by mu mohly ovládnout i to srdce a bezděky se zamilovat do nějakého levicového politika nebo programu, jednoduše proto, že láska prochází žaludkem. Zachránit ho před tím může vědomé, záměrné a zacílené přemýšlení, jak svoji dietu posunout doprava.
Je dobré vědět, že politici, kteří nadbíhají voličům klobáskovými nebo gulášovými žranicemi, usilují o získání voličů levicových, a nemohou tudíž být zcela pravicoví, i kdyby nám to tvrdili stokrát. A podlehnout svodu bezplatné klobásky na útraty nepoctivého politika je už samo o sobě čin hluboce levicový, a jakmile jsme se jednou dopustili tohoto, těžko se ubráníme dalšímu skluzu. Ve čtvrtek si dáme zadarmo klobásku, v pátek za ni dárce z vděku zvolíme, v sobotu ho do nebe vychválíme, v neděli vynadáme jeho odpůrcům a v pondělí nastolujeme diktaturu jedné strany.
Gastronomická pravicovost či levicovost nijak nesouvisí s finanční situací. V prostředí, kde je člověk vystaven nepřetržitým útokům a svodům levicové stravy v podobě uzenin, hamburgerů, přesmažených bramborových hranolků a zácpytvorných knedlíků, se pravicovým jídlem může stát smažený květák s vařenými brambory, špenátová omeleta nebo strouhaná mrkev zalitá olivovým olejem a pokapaná citronem. Potřebujeme k tomu jen trochu pravicové statečnosti, samostatnosti, vynalézavosti a sebekázně.
