Sociální demokracie začíná obracet o sto osmdesát stupňů. Strana, kvůli níž v posledních letech došlo k masivnímu nárůstu daní, začíná troubit ústy svého předsedy na ústup. Polepšit by si měly hlavně osoby s nižšími příjmy, a to i OSVČ, případně osoby, které pracují podle autorského zákona.
N a stole už jsou první návrhy. Zvýšit se mají nákladové položky, například u paušální daně, a to až na padesát procent. Snížit by se dokonce měly i daně z příjmu fyzických osob. V úvahu připadají v podstatě tři možnosti. Posunutí daňových pásem (ty by mimochodem vláda měla automaticky zvyšovat o inflaci, ale nedělá to), snížení základu pro výpočet daně a konečně pokles daňových sazeb. Zvažované reformy se mají dotknout i odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Z čistě objektivního hlediska by stálo za to zvolat „heuréka“. Po snížení daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění již léta volají podnikatelé. Ti nynější návrhy ČSSD pochopitelně vítají. „Jak snížení daní fyzickým osobám, tak strop pro výši pojistného jsou kroky správným směrem,“ říká prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. Zvláště u osob s nejvyššími příjmy považuje nižší daně za jeden z nejdůležitějších nástrojů, jak je udržet coby daňové plátce v České republice. „Nicméně uvidíme, co vše se nakonec objeví nejenom ve stadiu úvah, ale co bude možné vůbec zrealizovat,“ dodává šéf podnikatelské samosprávy. Tento dodatek přesně vystihuje podstatu návrhů, s nimiž dnes tandem Gross-Sobotka přichází. Původní verze reformy veřejných financí byla postavena na úvaze, že ji z jedné třetiny zaplatí zvýšené daně a ze dvou třetin úspory. Nakonec prakticky celou reformní útratu zatáhly právě daně. A to kvůli politice nejsilnější vládní strany. Není jasné, nakolik prozatímní předseda vlády „myslí upřímně“ tento daňový názorový veletoč. Se stejnou dávkou upřímnosti ostatně tvrdí, že co je dobré pro stát, musí být dobré i pro stranu. Možná si Gross spíše uvědomil, že co je dobré pro ODS, mohlo by být dobré i pro ČSSD. A jestliže modrý pták u voličů boduje návrhy na snížení daní, neměla by být rudá růže pozadu. Gross si možná neuvědomuje, že se v takovém bez skrupulózním pragmatismu až populismu, který se neohlíží na žádné ideové zásady, ztrácejí i pozitivní prvky jeho návrhů. Nebo fakt, že je schopen se svými názory jít proti nejsilnějšímu, tradicionalistickému křídlu členské základny. Neptejme se raději, co by se dělo, kdyby již zítra nějaký nahodilý průzkum veřejného mínění zjistil, že si občané pro změnu přejí zvýšení daní. Líbivá prohlášení mají ještě jednu vadu. Nevyplývá z nich, zda by zvažované úlevy přinesly celkové snížení daňové zátěže, anebo by je nahradily daně jiné. ČSSD taky nic neříká o tom, zda zároveň dramaticky omezí výdaje. Jedině taková daňová reforma by totiž měla logiku. Nemluvě o tom, že na stole již nějakou dobu leží mnoho nedodělků, které podnikatele trápí stejně jako daně, přitom nikde není vidět ani náznak východiska. Určitě by bylo od této vlády serioznější, kdyby do konce volebního období řádně uklidila stůl a další změny nechala až své nástupkyni.