Strategie boje proti sociálnímu vyloučení kritizuje zavedení samospráv po roce 1989
Ministerstvo, které nemusí respektovat názory občanů. Tento název by si zasloužilo ministerstvo pro lidská práva. A reaguje na Strategii boje proti sociálnímu vyloučení od jeho externího poradce Ivana Gabala. Strategie navrhuje řešení romské problematiky, ale současně nás vrací o několik desítek let, kdy národní výbory byly represivní složkou státu. Kritizuje totiž výrazné posílení prvků demokracie na místních úrovních po roce 1989 a zavedení samospráv.
Správný trend
Strategii lze vyložit tak, že většina problémů s řešením sociálně nepřizpůsobivých obyvatel vzniká proto, že exekutiva – ministerstva – nemá dostatečnou páku k řízení jednání a postupů komunálních úřadů a samosprávy. Jsem komunálním politikem, a proto je mou povinností na strategii zareagovat a některá její tvrzení odmítnout. V demokratické zemi by totiž něco podobného zaznívat nemělo. Pokud ministerstvo nezvládá problémy s nepřizpůsobivými lidmi, mělo by se primárně soustředit na vlastní rezervy, a nikoli na hledání chyb samosprávy, která nemůže jeho roli nahradit. Neustálá kritika dění v obcích není prostředkem k řešení jejich problémů.
Dnes má každý občan v demokratické České republice právo volit své zástupce do orgánů obcí, kteří o ní v mezích zákona rozhodují. Správnost tohoto trendu a nastavení potvrzuje dlouhodobá podpora místních zastupitelů veřejností. Průzkumy uvádějí, že komunální politika má většinou velkou důvěru obyvatel, protože se radnice snaží řešit jejich problémy a pomáhají svým obcím a městům v rozvoji. Navíc oproti státním úředníkům každé čtyři roky dostávají ve volbách vysvědčení.
Diskriminační kritérium
Zdá se, že dnes již bývalému a nezvolenému ministrovi pro lidská práva Michaelu Kocábovi, jeho poradci Gabalovi a některým ministerským úředníkům začala samospráva vadit. Někdejší ministr Kocáb se občas snažil zběsilé nápady svého úřadu mírnit, a proto upřednostňoval osobní prezentaci, již úmyslně nespojoval s ministerstvem. Jak jinak si lze vyložit věty ve strategii: „Reforma veřejné správy nedocenila, že mezi zájmy státu a zájmy obcí může být významná disparita. Neboť taková činnost může být pro samosprávu – respektive pro její politické zájmy – nebezpečná. Starosta je příliš blízko občanům a nemůže nerespektovat jejich názory (jsou to jeho voliči). Přednosta okresního úřadu byl úředníkem státu a mohl se neohlížet na názory občanů v místě.“
Ve strategii se pak předpokládá okleštění samosprávných činností obcí a měst. Například návrhem povinného procenta z bytového fondu, jež by chtělo ministerstvo přidělovat výhradně lidem ze sociálně vyloučených lokalit. Každá obec byty přiděluje dle vlastních kritérií, což ministerstvu vadí. Kritizuje totiž i to, že obce nepřidělují byty dlužníkům. To chce nejen změnit, ale považuje to i za diskriminační kritérium. Bývalému ministru Kocábovi je však třeba připomenout, že si dluhy obyvatelé dělají sami, ač získávají a mnohdy zneužívají sociální dávky, které na bydlení dostávají.
Zajímavý podnět
Podobných nesmyslů obsahuje strategie mnoho a snad rozum zvítězí nad pozitivní diskriminací. Ta není ničím jiným než diskriminací většiny rádoby „osvícenými“ zástupci menšin. To je důvod, proč Bytová komise Svazu města a obcí České republiky strategii odmítla. Starostové a zastupitelé mají k lidem nejblíže, k jejich prospěchu spravují obce a snaží se řešit problémy.
Kéž by strategie navrhovala pomoc obcím v řešení skutečných, každodenních problémů. Doufám, že nové vedení ministerstva přistoupí k uvedeným problémům rozumněji a strategii odmítne, zejména body zasahující direktivně do samosprávy obcí. Uvedená kritika se sice týká bývalého ministra Michaela Kocába, ale může být zajímavým podnětem pro jeho nástupce.
