Fanatici, kteří chtějí skoncovat s naší civilizací, przní vlastní náboženství. Neuspějí ani v jednom
Kánon islamistických teroristických aktivit byl v roce 2015 dlouhý a chmurný.
V kterémkoli měsíci byli ve jménu zhoubné ideologie zabíjeni lidé.
V lednu bylo v nigerijském městě Baga zmasakrováno odhadem dva tisíce lidí, v jemenském Saná zabila bomba nastražená v autě 38 osob a dalších 60 lidí bylo pobito během modlitby v mešitě v pákistánském městě Šikarpúr. V červnu bylo při útocích v nigerijském regionu Di? a, ve městě Kuvajt a v tuniské Súse zavražděno nebo zmrzačeno přes 300 lidí. A v listopadu zemřelo rukou teroristů téměř 200 osob v Sarajevu, Bejrútu a Paříži. A pak přišel prosinec a s ním střelba v kalifornském San Bernardinu.
Šířící se teror se přitom neomezuje na zvěrstva páchaná Islámským státem (IS) v Iráku a Sýrii; je to globální problém. Svět proto potřebuje širší strategii, jak porazit islamistický extremismus – strategii, která díky kombinaci síly, diplomacie a rozvojového úsilí povede ke stabilnějšímu světu.
LIKVIDACE IS
Nejnaléhavějším pilířem této strategie je demontáž IS, který musí být eliminován nejen v Sýrii a Iráku, ale i v Libyi a všude jinde, kde vyvíjí činnost. Debata by se přitom neměla točit jen kolem toho, zda vyslat do terénu západní vojáky. Všichni musíme dělat, co je nezbytné, abychom porazili skupinu, která uchvátila území v pěti zemích a vyhlásila nový stát vedený fanatickými ideology.
A protože existenci IS nelze ukončit jednáním, musí se – pomocí správné politické strategie – najít široká skupina spojenců, která ho všude na světě porazí.
Vítězství nad IS však bude jen prvním, byť zásadním krokem ke spravedlivému výsledku v Sýrii; tedy k takové dohodě, která umožní pokrok země a bude plně respektovat její menšiny – bez setrvání Bašára Asada u moci. IS je navíc pouze nejzlovolnějším projevem extremismu, který trápí svět už několik desítek let. Musíme vybudovat mezinárodní sílu schopnou bojovat proti extremistům, kdekoli a kdykoli se pokusí získat pevnou půdu pod nohama.
Zejména pro Evropu to bude znamenat velké kalkulace. Bezpečnostní hrozba ze strany IS nečeká za dveřmi; je už v našem domě a my máme nesporný zájem na tom, abychom ji v krátkodobém i střednědobém horizontu vymýtili. V dlouhodobějším horizontu si musíme uvědomit, že problémem je samotná ideologie extremismu. IS a jim podobné následuje poměrně málo džihádistů – ale mnohem více lidí schvaluje nějakou část jejich pohledu na svět.
Islám, jak ho praktikuje a chápe drtivá většina věřících, je pokojná a vznešená víra, která nesmírně přispěla k lidské existenci a pokroku. Nemůžeme však dál popírat podstatu problému, jemuž čelíme. V mnoha muslimských zemích věří řada lidí tomu, že za teroristickými útoky z 11. září 2001 stála CIA nebo Židé. Muslimští duchovní s miliony odběratelů z celého světa na Twitteru zase prohlašují, že nevěřící a odpadlíci musejí být zabiti, případně vyzývají k džihádu proti Židům.
Vykořenění této ideologie si vyžádá hluboký řez. Za tímto účelem podporuji mezinárodně dohodnutý Globální závazek ke vzdělání: všechny země mají zodpovědnost prosazovat ve svém vzdělávacím systému kulturní a náboženskou toleranci a potírat kulturní a náboženské předsudky.
Musíme také podpořit ty, kdo se proti této extremistické doktríně staví. Mnozí stateční a seriózní teologové ukazují, že pravé učení islámu vede k usmíření s moderním světem. Toto spojenectví s muslimskými předáky, kteří jsou připraveni stát v čele boje proti překrucování své víry, je klíčové. Blízký východ někdy považujeme za semeniště chaosu, jemuž je lepší se vyhnout. Masakr v Paříži 13. listopadu nám však ukázal marnost snahy dávat od tohoto regionu ruce pryč.
PŘEROD BLÍZKÉHO VÝCHODU
Raději bychom se na věc měli dívat tak, že Blízký východ a islám jsou ve fázi přerodu: Blízký východ směrem k nábožensky tolerantním společnostem založeným na vládě práva a islám směrem k náboženství pokroku a lidskosti, které má své právoplatné místo. Z tohoto pohledu nejde o chaos, jemuž je lepší se vyhnout, nýbrž o boj na život a na smrt, ve kterém jsou v sázce naše základní zájmy.
V souladu s tím bychom měli podporovat ty, kdo pracují na nezaujaté budoucnosti pro Blízký východ a islám. Státy z Perského zálivu, Egypt a Jordánsko jsou našimi spojenci: tam, kde tyto země čelí nástrahám modernizace, bychom jim měli pomoci.
A konečně si musíme v nadcházejícím roce uvědomit klíčový význam vyřešení izraelsko palestinského kon? iktu. Není to důležité jen samo o sobě, ale také by to přispělo k dobrým mezinárodním a mezináboženským vztahům a silně by to zdůraznilo princip pokojného soužití, o který se mezinárodní uspořádání opírá.
Potřebujeme zformulovat zahraniční politiku ztělesňující ponaučení z období od 11. září 2001 do dneška. Taková politika by uznávala potřebu aktivního angažmá, které naše zkušenosti neochromily, nýbrž vytříbily.
Boj proti extremismu bude vyžadovat sílu. Také však bude vyžadovat vzdělání, aby naši občané a ti, kdo přicházejí do našich zemí, chápali, proč jsou naše hodnoty důležité a proč je budeme bránit. A také to bude vyžadovat spolupráci – mimo jiné i v delikátní oblasti reálné světové diplomacie.
Je to však boj, v němž vyhrajeme. Islamističtí fanatici, kteří chtějí skoncovat s naší civilizací, przní vlastní náboženství. Neuspějí ani v jednom. Drtivá většina lidí z celého světa si přeje soužití. Duch míru – stojící nad ideologií, politikou či náboženstvím – s jejich podporou a odhodláním zvítězí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
O autorovi| TONY BLAIR, premiér Británie v letech 1997 až 2007, předseda charitativní organizace Africa Governance Initiative
