Populistická regulace bank je k ničemu
Pozoruhodně dobře byl ministr financí Bohuslav Sobotka připraven na zásah proti bankám. Jen pár dní po razii Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) má připraven nejen koncept regulace zločinných bankéřů, ale i analýzu, která má zbavení bank svéprávnosti odůvodnit.
Ne že by velké banky neměly máslo na hlavě, ale co je moc, to je moc. Zde opravdu jde o drobného střadatele až v poslední řadě. Naopak to skoro vypadá tak, že Josef Bednář, šéf ÚOHS, nevhodně předběhl Sobotku, který měl úder nehodným bankám připraven na dobu blíže předvolební. Jenže nedocenil, že předseda antimonopolního úřadu bude volen dříve.
Banky se hodně přičinily o to, že jsou nyní snadným terčem kritiků. Přesto pokusy standardizovat bankovní produkty z rozhodnutí státu lze jedině odmítnout.
Jestli je skutečně nyní mezi bankami kartelová dohoda, směřuje navrhované opatření ministerstva financí jen k tomu, že se kartelu kromě tržních subjektů účastní i jeden orgán státní správy. Zvláště poutavé bude, když se nad poplatky hezky, podle návrhu Jacka Stacka, sejdou bankéři se státními úředníky. Pokud možno někde, kde by je nikdo nepovolaný neslyšel.
To, jak mají být bankovní produkty standardizovány a jak má ministerstvo financí zveřejňovat provnávací tabulky, je už značně komické a supluje to standardní servis médií zabývajících se problematikou osobních financí. Kdo chce vědět, jak je která banka drahá a jaké nabízí služby, má tuto možnost bezesporu i bez nového Sobotkova bankovního věstníku.
Nikoli nepodstatné je to, že ministerstvo financí není regulátorem bankovního trhu a nemá právo cokoli v tomto směru nařizovat. To je v pravomoci ČNB, která se již vyjádřila sice zdrženlivě, ale jednoznačně. Drakonickou regulaci nedoporučuje. Do svých pravomocí si také nejspíše nedá zasahovat a ceny nechá trhu, byť nedokonalému.
A je to správně. Od toho, aby poplatky nebyly diktátem monopolu, totiž daňoví poplatníci ÚOHS platí. Ten by měl co nejdříve sdělit výsledky svého šetření, potrestat viníky a nařídit nápravná opatření. Mezi nimi může být bezesporu odstranění poplatku za zrušení účtu. Může tam být i jasná interpretace smluv mezi klientem a bankou. Skutečnost, že banky zcela jednostranně mění poplatky u dlouho fungujících účtů, totiž podle současných zákonů nejspíše odporuje dobrým mravům a k ustanovením, které to ve smlouvách umožňují, není třeba přihlížet. Alespoň to tak vyplývá z již zveřejněných právních názorů a ztotožňuje se s tím i český finanční arbitr. Zbytek je věc trhu, který nápravu bezesporu zvládne. Zvláště, když mu k tomu pomůže vznik čtvrté velké české banky po očekávaném spojení HVB a Unicredito, v české kotlině HVB a Živnobanky.Všechno ostatní je čirý populismus.
