Novely zákonů v oblasti sociálního zabezpečení přinesly změnu ve stanovení minimální výše pojistného a zároveň vymezily okruhy osob, jichž se tato povinnost netýká. A právě tady zákonodárci závažným způsobem omezili možnosti osob samostatně výdělečně činných (dále jen "OSVČ") pobírajících rodičovský příspěvek.
Ti totiž ve výčtu chybí, takže musí odvádět minimální pojistné bez ohledu na výši dosaženého příjmu. Pokud si tedy matka na mateřské dovolené přivydělá měsíčně 2000 Kč, odvede z ní státu zhruba polovinu, což je určitě silně demotivující, a pokud by si přivydělala jen 1000 Kč měsíčně, pak odvede vše. Není snad ani nutné naznačovat absurdní situaci, kdy při „přivýdělku“ menším než 12 000 Kč ročně odvede státu na pojistném ičást rodičovské dávky. Situace postihuje rodiny, které pečují o děti. A právě přírůstek do rodiny znamená zvýšení finančních nároků a zároveň ztrátu jednoho z příjmů. Mladé rodiny jsou tak přes klesající porodnost trestány za rozhodnutí mít dítě. Navíc omezení možnosti aktivně si udržovat znalosti a kontakty v oboru vede velmi často k situaci, kdy se rodič nemůže navrátit ke své původní činnosti a finálně tak rozšíří počet uchazečů o zaměstnání. Můžeme diskutovat, zda a jak silně vláda omezuje malé podnikání, když mimo jiné již mnohokrát zmiňované restrikce (např. minimální daň aj.) přidá i další, např. v podobě zvýšení vyměřovacího základu pro odvody sociálního pojištění či zavedení nové povinnosti odvádět sociální pojištění v minimální výši, tedy bez ohledu na výši dosažených příjmů. Všechny tyto debaty mají jedno společné - dotýkají se podnikatelů, tedy osob, které se rozhodly, více či méně dobrovolně, podnikáním se živit. Jenže existují i skupiny osob, které sice řadíme do OSVČ, ale které si touto činností pouze přivydělávají. A tady vidím podstatný rozdíl. Osoba, které na jedné straně stát umožní přivydělat si, nemůže být na druhou stranu za tuto práci „sankcionována“. A přesně to se u OSVČ pobírajících rodičovský příspěvek stalo. Zákon, který novelizoval zákon o důchodovém pojištění, v oddíle 1 uvádí seznam osob, jejichž samostatná výdělečná činnost se považuje za činnost vedlejší. OSVČ pobírající rodičovský příspěvek zde uvedeny nejsou, což znamená, že jsou považovány za OSVČ vykonávající samostatně výdělečnou činnost jako činnost hlavní. Tyto „nevyňaté“ OSVČ jsou pak povinny účastnit se na důchodového pojištění bez zřetele na výši dosahovaného příjmu a tedy platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti aspoň v minimální výši. Což např. pro rok 2004 činí 11 964 Kč. Odvody bez ohledu na výši dosahovaného příjmu považuji u osob, které se snaží přivydělat si a zvýšit tak svou životní úroveň, za velmi nespravedlivé. Rodiče s malými dětmi nutí být buď zcela závislé na rodičovském příspěvku a výdělku druhého z rodičů, nebo omezit svou péči o dítě a věnovat se podnikání v mnohem větším rozsahu. Tato druhá varianta může být ovšem problémem v okamžiku, kdy náhrada za celodenní péči jednoho z rodičů bude z osobních (rodič upřednostní osobní péči o dítě) či faktických (nedostatek kapacit v předškolních zařízeních, nedostatek finančních prostředků na osobu, která bude o dítě pečovat apod.) důvodů vyloučena. Jak už Profit uvedl v minulém čísle, poslanci patrně legislativní chybu napraví. Podle mluvčí ministerstva práce Kateřiny Prejdové již matky-podnikatelky nemusí zvýšené sociální pojistné platit. „Dluh, který jim do období přijetí nápravy vznikne, nebudou úřady vymáhat, zruší se i případné penále,“ tvrdí. Naopak těm, které zvýšené pojistné za leden zaplatily, vznikne přeplatek. Je ale s podivem, že se uvedené opatření do zákona původně vůbec dostalo.
