Na Kraví Hoře se maj!
„Jedná se o stavbu, která by obstála kdekoliv na světě a která naplňuje principy architektury v mnoha různých směrech: v tom, jak je zasazená do krajiny, jak propojuje vnitřní a vnější prostory areálu, jak funguje v detailech, jak krásně pracuje s materiály,“ vysvětlil rozhodnutí poroty letošní Grand Prix Obce architektů její předseda profesor Bengt Lundsten z Finska. Hovořil o rekreačně-sportovním areálu v Brně na Kraví Hoře, který získal hlavní cenu.
Poslouchá se to krásně a asi jen málokdo bude mít s touto volbou zásadní problém. Na rozdíl od loňského ročníku, kdy vítězství takzvané Casa Picek, letohrádku v křivoklátských lesích od architekta Stanislava Picka, vyvolalo u části odborné veřejnosti nefalšované rozhořčení, byl brněnský sportovní areál od architektonického ateliéru DRNH předem jedním z favoritů. O jeho oblibě mimo jiné svědčí, že byl jednou ze staveb, kterou čeští experti a architekti nejčastěji navrhovali na evropskou architektonickou cenu Miese van der Roheho. Loňský vítěz Grand Prix naproti tomu od nich nedostal ani jednu nominaci.
Problémem Grand Prix, hojně diskutovaným již v minulých ročnících, je, nakolik je soutěž skutečně reprezentativní. A nejde jen o to, že letos bylo přihlášeno celkem 106 realizací, což je za dvanáct let trvání soutěže vůbec nejméně. Stavby do ní ovšem přihlašují samotní architekti a zdaleka ne všichni se jí účastní. Na počátku 90. let, kdy soutěž vznikla, byl tento způsob nominací zvolen proto, aby nikdo nebyl diskriminován. To, že se proto dnes o Grand Prix ucházejí i stavby, které nemají patřičnou kvalitu, by snad ani nevadilo, horší je, že ji ignorují některé ateliéry, jejichž práce by úroveň soutěže naopak pozvedávaly.
Nejcitelnější byla letos absence berounského rodinného domu od HŠH architekti. Tato hojně publikovaná stavba byla jednou z nejdiskutovanějších architektonických událostí loňského roku. To, že se v soutěži neobjevil ani trapistický klášter v Novém Dvoře, bylo podle předsedy Obce architektů Olafa Hamana dáno pouze tím, že není ještě zcela dokončen. Spoluautor stavby, plzeňský architekt Jan Soukup, prý počítá s tím, že jej přihlásí do dalšího ročníku. Klášter byl nicméně již letos nominován na cenu Miese van der Roheho, a dokonce v ní jako jediná stavba z celé postkomunistické Evropy postoupil do užšího výběru.
Proč ale brněnské sportoviště, je-li tak světové, v evropské soutěži neuspělo? K tomu už se profesor Lundsten nechtěl vyjadřovat. Odpovědí by zato mohla být poznámka Ireny Fialové, jednoho z expertů s právem nominovat do evropské soutěže stavby. Irena Fialová míní, že i kvalitní architektura se u nás víceméně omezuje na opakování již existujících vzorů. „Asi tak od roku 2000 se tu téměř neexperimentuje, jen se opakují již zaběhnuté vzorce. V dalších nových členských zemích EU je to zřejmě podobné,“ soudí Fialová.
Sportovní areál na Kraví Hoře je sice skutečně kvalitní stavbou, která by nedělala ostudu nikde v Evropě, těžko však tvrdit, že přináší cosi výrazně nového. Česká architektura je světová v tom smyslu, že nijak zásadně nezaostává za současným děním, není odříznutou, izolovanou enklávou. Není však světová, pokud jde o srovnání se špičkami architektonické avantgardy. To nicméně není jen záležitost talentu či vzdělání, ale do velké míry také peněz. Kvalitní architektura sice nemusí být drahá, málokdy však bude tou nejlevnější z nabízených variant.