Na druhé straně Atlantiku bylo včera kvůli Obamacare živo, aniž to nějak dopadlo. Tenhle příspěvek ovšem není o horké aktualitě - nějaký historický kontext snad od mých blogů již očekáváte.
Republikáni neměli rádi Obamovu reformu zdravotnictví nikdy. Spolu s nimi ale ani mnoho Američanů, kteří volili Demokratickou stranu, jimž vadily přinejmenším některé její prvky nebo vedlejší účinky.
Porozumění téhle neuvěřitelně zašmodrchané záležitosti vyžaduje říct na úvod pár základních faktů. Amerika je jediná vyspělá země, kde až do přijetí Obamovy reformy nebylo ve většině států Unie zdravotní pojištění povinné, ale zároveň má suverénně nejdražší zdravotnictví na světě. Obojí spolu souvisí.
Čtěte více o náhradě za reformu Baracka Obamy:
Náhrada za Obamacare může připravit o pojištění až 26 milionů lidí
Na selhání trhu ve zdravotnictví v důsledku informační asymetrie poukázal třeba před měsícem zesnulý nositel Nobelovy ceny za ekonomii Kenneth Arrow v roce 1963, kdy bylo americké zdravotnictví ve srovnání s dneškem ještě za babku, protože zkonzumovalo jen 5,3 % tehdejšího amerického HDP, tedy v tomhle prizmatu méně než dneska v Česku (něco pod 8 %). Nepokusit se o řešení selhání trhu je drahé - o dvaapadesát let později stálo americké zdravotnictví 17,8 % HDP, z mnohem vyššího základu.
Dobrovolnost znamená, že spousta lidí uzavírá sázku na to, že se ve zdraví dožije do věku 65 let, kde pro změnu Američané mají pojištění od federální vlády prostřednictvím programu Medicare přijatého ještě za prezidenta Johnsona v polovině šedesátých let. Bez pojištění nejsou ti úplně nejchudší, ti jsou v Americe kryti jiným programem, který se jmenuje Medicaid.
Takže máte systém, který je drahý a neúčinný zároveň: průměrná cena pojistky by byla levnější, kdyby pojištěni byli všichni, a fakt, že ti levní se nepojistí, pojistky prodražuje. Obama to řešil subvencemi, aby zvýšil počet lidí, kteří se pojistit mohou, ale i tak asi 10 procent populace pojištěno není, navzdory pokutám, které stoupaly od 1 % příjmu nebo 285 dolarů za rodinu (vyšší částka platí) v roce 2014 až po 2,5 % příjmu nebo 2085 dolarům.
Čtěte o americkém životním stylu:
Být Američanem je zdraví škodlivé, píše Washington Post
Protože zároveň Obamova reforma zakázala pojišťovnám, aby z pojistného krytí vyloučily předchozí zdravotní problémy a celoživotní limity na výdaje pojišťoven (což bylo mimořádně neoblíbené), znamenala kombinace nepojištěných a zvýšeného pojistného krytí jediné - nárůst cen pojistek. Navíc v řadě států se nejen zvýšila cena, ale také podstatně snížila nabídka pojištění na veřejném portálu (další součást reformy).
Dnes většinu lidí v Americe více trápí to, že pojistky jsou drahé, než to, že někteří lidé jsou nepojištěni, přičemž rozdíl je skoro dvojnásobný.
Co s tím? Kupodivu, nástin řešení, co dělat s tržním selháním, a jak zachovat prvky soutěže ve zdravotnictví, a pojistit všechny, je také z pera amerického ekonoma, profesora Alaina C. Enthovena ze Stanford University. Ve Sněmovně reprezentantů, kde s tím politicky včera zápasili, by intelektuální úrovni diskuse hodně pomohl třeba tenhle téměř čtvrt století starý Enthovenův článek. Vřele doporučuji i těm v Česku, kteří sice tuší, že v Poslanecké sněmovně nějaký Enthoven v příští pětiletce rezonovat nebude, ale přemýšlet o zdravotnictví na nějaké intelektuálně přijatelné úrovni má smysl vždycky. Od jeho publikace sice uplynulo pod všemi mosty světa hodně vody, ale tohle je pořád velmi chytré čtení. Má smysl číst klasiky, protože jak jeden z nich řekl, ničemu neutečeme, sobě už vůbec ne.
Přečtěte si další články Miroslava Zámečníka:
Angela v Bílém domě (a Čech pod stolem)
Miloš, Donald a idiotenbande
Ta naše koruna česká, ta je tak hezká
Obchod mezi Amerikou a Evropou. Co bude dál?
Lords of Finance
