Vychutnat si svou první (či tisící) životní ústřici, zapíjet ji šampaňským Taittinger a opájet se výhledem na malostranské střechy. Takhle jste si mohli užívat během tří dnů v jižních zahradách Pražského hradu, z nichž jedna se skutečně jmenuje Rajská. Na tomto místě se konal letošní ročník labužnického Prague Food Festivalu.
Autor: www.frantisekortmann.eu
Už cestou tramvají serpentinami vzhůru k Pražskému hradu je jasné, kam se většina z nás chystá. Cestující rozdělení do skupinek studují barevnou brožurku s logem srdce, složeného z různých pochutin (vedle sushi si třeba spokojeně hoví dvě bílé grilované klobásky), a vášnivě debatují o tom, které menu rozhodně musí či naopak nemusí ochutnat. Pestrá je brožurka, pestrá je letošní nabídka restaurací a pestří jsou i lidé, kteří na letošní Prague Food Festival vyrazili. Někteří mluví o tom, jaká úprava svatojakubek jim nejvíce kovenuje, druzí se roztomile dohadují, co že to asi bude ceviche (jihoamerický pokrm ze syrových marinovaných darů moře) a název piva Stella Artois vyslovují tak, jak se píše.
Letošní čtrvtý ročník festivalu se lišil nejen místem konání, které pořadatelé pokaždé mění (Kampa, Žofín, Pražské Benátky), ale také svou náplní. „Letos jsme se kromě klasických Cooking Shows nejlepších šéfkuchařů více zaměřili na řízené degustace, a to nejen vína, piva, ale také slepé ochutnávky marmelád, degustace andaluských olivových olejů a stoprocentních džusů z Moravy,“ říká zakladatel festivalu Pavel Maurer.
Všechny chutě světa
Vstup na areál festivalu obstarávají tři vchody, u každého z nich je možné koupit vstupenky. Hlavní vede z Hradčanského náměstí, „novinářský“ po lvím schodišti z třetího nádvoří Pražského hradu a poslední od Starých zámeckých schodů je určen návštěvníkům se vstupenkou zakoupenou přes internet. Proč to rozdělení, jsme nepochopili, ale uvnitř jsme se všichni šťastně sešli. Festivalový areál je letos příjemně rozsáhlý a členitý – kromě zmiňované Rajské zahrady se odehrává také v zahradě Hartigovské a Na Valech. Nechodí se tu jen po štěrkových a písečných cestičkách, což dámám na vysokých podpatcích působí mírné obtíže, ale také po kamenných schodištích. Každé patro zahrad nabízí kromě jiných vybraných lahůdek také výhled na město z trochu jiného úhlu.
U vstupu dostáváme papírový sáček s kompletním zdobným plastovým příborem potaženým lesklou vrstvou tak, že kov imituje celkem zdařile. U stánku pak vyměňujeme vstupenku (v ceně 400 Kč) za 10 festivalových peněz – grandů v hodnotě 250 korun. Právě 10 grandů je cena jednoho kompletního menu vybrané restaurace, které je lehce cenově zvýhodněné oproti výběru samostatných chodů. Restaurací se tu letos představí přibližně čtyřicet, některé z nich jsou na svém místě po všechny tři festivalové dny, některé se střídají. Najdete tady kuchyň českou, středomořskou, asijskou, francouzskou a svůj stánek tu pro velký loňský úspěch znovu otevře i košer restaurace King Salomon.
Pokrmy se podávají na porcelánových talířích a nápoje ve skle, jen je třeba neodkládat a opatrovat svůj plastový příbor, protože jedno menu vám určitě stačit nebude. Porce jsou degustační (pánům se jeví jako malé) a navíc je tu tolik věcí, které stojí za ochutnání. Grandy je rozhodně nutné (několikrát) dokupovat, prodávají se v balíčkách po deseti a nelze je vracet. Musíte je prostě projíst všechny, což ale není těžké. Určitě se vyplatí vyrazit ve skupince. Můžete tak totiž ochutnávat i navzájem a pak si třeba znovu dát to, co vám chutná nejvíc. V našem případě nečekaně často docházelo k výměnám pokrmů – to, co jsem si sama vybrala, mne nadchlo méně, než to, co by mne vůbec nenapadlo si dát.
Kromě skvělého voňavého humřího bisque (krémová polévka), jehož jedinou vadou byla právě degustační porce (mohla bych ho na litry) od Romana Pauluse z Alcronu, ceviche z mušlí svatého Jakuba s kouřovou solí se salátem z kořenové zeleniny, šťovíku a mascarpone z restaurace hotelu Kempinsky, ve kterém skvěle kontrastovala sofistikovaně jemná mušle s poněkud ordinérní chutí salátu, grilovaných tygřích krevet s kuskusem a tartaru z norského lososa z Rybího trhu jsem tak od svého doprovodu ochutnala rožněné selátko, telecí líčka glazovaná v pepřové omáčce od Romana Štifta, poprvé v životě jedla grilovaný flank steak (maso z pupku) a také absolutní hit letošního festivalu – 50 dní vyzrálé české hovězí z restaurací Ambiente, na které se stály dlouhé fronty a které došlo už v pátek, takže ho pro festival museli stahovat z restaurací.
Dobré jídlo lidi spojuje
| PFF 2010 |
| Letošní Prague Food Festival opět trhal rekordy. Během tří dnů přišlo 18 tisíc platících návštěvníků, kteří mimo jiné zvládli sníst týdenní zásobu hovězího ze tří restaurací Ambiente, sushi ze 600 kilogramů ryb a 55 kyblíků rýže, vypít 1000 lahví vína a 376 lahví pravého šampaňského od společnosti Bacchus a 6818 sklenic ležáku Stella Artois. |
Kromě kulinárního zážitku je Prague Food Festival také zážitek společenský. Potkáte tu známé, které jste dlouho neviděli, dovozce cizokrajných produktů, majitele restaurací, ředitele hotelů, gastronomické novináře a hlavně samotné šéfkuchaře. Ty máte možnost sledovat při práci – ti nejslavnější se představují i v rámci takzvaných „Cooking Shows“, ve kterých předvádějí něco ze svého repertoáru, ale hlavně vás sami obsluhují u stánků svých restaurací. Většinou mají dobrou náladu a chuť si povídat, a tak se dozvíte spoustu zajímavostí o nich i o jídle. Skromný Ari Munadar z Hiltonu se chápavě usmívá, když většina českých mužů nadšeně zastavuje před nápisem „pečená kachna se škvarky a salátem z vodního melounu s dresinkem“, ale při pohledu na kopku salátu s několika kousky kachního masa zklamaně odchází (jejich chyba, tohle jídlo bylo výborné). Usměvavý Roman Paulus z Alcronu s grácií přijímá poklony a Roman Dolejš z Corinthia Towers vysvětluje, že kafirové listy, potřebné pro přípravu autentické asijské kuchyně, třeba do základní pálivo-kyselé polévky Tom Yam, musí teď dovážet až z Mnichova, protože se u nás prý již nesmí prodávat. Právě schopnost dobrého jídla spojovat lidi, kteří by se jinak asi nikdy nepotkali, a přinést jim společný zážitek, je na Prague Food Festivalu to nejhezčí.
„Festivalů jídla je na světě mnoho, špagetový, bio, vinný, festival krabů, sýrový festival a tak dále. Každý má trochu jiné principy a zaměření, podle jednotlivých zemí. Nám se osvědčil koncept, kdy mají možnost návštěvníci ochutnat umění těch nejlepších restaurací z Česka, vidět při práci kuchaře a jejich týmy a současně během jednoho odpoledne vyzkoušet nejen česká, ale i nejexotičtějí jídla,“ dodává Pavel Maurer.
