Jak se kalí Barrandov

Čím dříve se rozprodají pozemky studií, tím lépe pro filmaře

Velkofilm odehrávající se už dvanáct let na barrandovském kopci bude mít letos další zajímavou sekvenci. Vlastník filmových ateliérů - Moravia Steel – bude opět hledat jejich kupce. Očekává se znovu tragikomedie, ale i bez ní by už osud studií vydal na vlastní filmový scénář. V jeho prologu by nepochybně vystoupili zakladatelé instituce - otec a strýc současného prezidenta Václava Havla. Po nich by kamera švenkla na představitele nejčernějšího zla, Josepha Goebbelse. Na konec prologu by některý z komunistických ředitelů pronesl něco o tom, že i umělci potřebují klid na práci.
Pak už může začít vlastní drama. Dole v ulicích zuří sametová revoluce, na kopci je zatím klid. Komunističtí bossové studií svolávají všechny zaměstnance a oznamují jim, že ani oni nesouhlasí se zásahem bezpečnosti na Národní třídě. V tom se na pódium vyhoupne figura jménem Marhoul, vezme si mikrofon a stejně jako novinář a poeta francouzské revoluce Camille Desmoulins zahájí útok na Bastilu. Za několik desítek minut už je revolucionář ředitelem Barrandova. Pak nastává zdánlivě klidné období girondy, liberálové upevňují pozice a připravují privatizaci ateliérů. Sametový Marhoul spravedlivě rozděluje akcie mezi pět společníků rovným dílem po dvaceti procentech. Po letech to označí za svoji největší chybu. Teď to ale ještě neví, a tak v klidu jako pětinový spolumajitel dopracovává svůj projekt na dvacetiletý rozvoj studií a bezstarostně odjíždí číst scénáře na Lipno.
Když se vrátí, už není ředitelem. Jeho padesátiletým společníkům se projekt na dvacetiletý rozvoj nelíbí. Za dvě desetiletí už totiž budou chodit o holi a močit si do kalhot. Chtějí peníze teď hned. Stínají proto třicetiletému Marhoulovi hlavu, a ten tak opouští jeviště dějin stejným způsobem jako Desmoulins. Jenže Marhoul se na rozdíl od mrtvého revolucionáře ještě může pokusit o návrat. Chodí po Praze a shání sto padesát milionů korun, aby společníky vyplatil. Banky ale na jeho slova neslyší.
Nakonec se ale vše v dobré obrací. Známý architekt Marhoulovi zprostředkovává kontakt na investiční skupinu 1. Silas, a ta poskytuje potřebný obolus. Marhoul se tedy může vrátit. Přichází na valnou hromadu, ukazuje potvrzení o majoritním vlastnictví a dává společníkům padáka. Pěkná scéna. Na obzoru se ale už začíná blýskat, neklamné znamení, že se blíží diktatura. Jakobíni už čekají na svoji příležitost. 1. Silas totiž jasně koupila Barrandov nikoli kvůli studiím, ale kvůli lukrativním domům a pozemkům. A to je základ všech současných problémů. Bez rozprodání těchto takzvaných vedlejších nemovitostí se prostě investorům prodej Barrandova nevyplatí.
Ale to jsme trochu předběhli. Zatím se na plátně zjevuje další vlna Jakobínů v podobě firmy Moravia Steel, do jejíhož vlastnictví se řízením osudu dostaly čtyři pětiny akcií Barrandova. Nelze říci, že její vláda je černá nebo bílá, studia se konsolidují a poměrně úspěšně fungují. Jenže šéf Moravie Steel Tomáš Chrenek je ocelář, kterého zajímá hlavně tento byznys a Barrandov používá jako prostředek ke své expanzi v odvětví. Když studia zastaví za dvoumiliardový úvěr České spořitelně, aby mohl koupit Třinecké železárny, Václav Marhoul se staví proti a opět z pódia odchází. Obviňuje přitom Chrenka, že podvázal rozvoj ateliérů. Ten zase viní Marhoula z desetimilionových ztrát ateliérů.
Ať je to tak či onak, letos chce Moravia Steel zase použít Barrandov jako prostředek k expanzi do ostravské Nové Hutě. Prodejem studií by si mohla vydělat více než miliardu korun. Jenže věc má nám již známý háček. Za celek jí tyto peníze nikdo z filmařů nedá. Producenti potřebují studia, a ne parcely a domy. Jsou tedy ochotni zaplatit nějakých šest set milionů korun za ateliéry, ale už ne další čtyři sta milionů za pro ně nepotřebné vedlejší nemovitosti. Moravia Steel zase majetek pochopitelně neprodá pod cenou – chce alespoň miliardu. Vždyť kvůli ní kdysi Barrandov od 1. Silas kupovala. Moravia Steel tedy zkusila prodat majetek po částech. Proti tomu se ale postavila kulturní fronta v čele se známou postavou – Václavem Marhoulem. Chrenek se protestů zalekl a plány na rozprodej majetku stáhl zpět. Jenže to může paradoxně zápletku na kopci prodloužit. Filmaři drahý majetkový balík zase nekoupí, a tak Chrenek ateliéry buď znovu neprodá, nebo je opět koupí investiční dravci. Vzhledem k tomu, že zbabranou privatizaci Barrandova už nikdo zpět nevrátí, má drama jen jedno možné řešení. Byznysmeni si svoje pozemky a domy stejně jednou vezmou a ateliéry koupí konečně někdo, kdo má na jejich rozvoji zájem. Čím dříve, tím pro barrandovský film lépe.