Posádka amerického křižníku USS Bunker Hill usazeného nedaleko Tchajwanského průlivu obdržela naléhavé hlášení od průzkumného letounu Air Force RC-135. Šlo o raketu, která vylétla odněkud z hor 500 kilometrů v čínském vnitrozemí; mířila na Tchaj-wan. Jen co ji radar křižníku zachytil, objevila se raketa druhá. A za ní třetí. Psal se šestý březen roku 1996 a vše nasvědčovalo tomu, že se čínské vedení rozhodlo zaútočit na Tchaj-wan.
Rakety typu M9, jež umějí nosit jaderné zbraně, zapadly do míst, jimiž vedou hlavní obchodní trasy spojující Čínskou republiku (řečeno po tchajwansku) či neposlušnou provincii Čínské lidové republiky (řečeno po pekingsku) se zbytkem světa. Jedna z nich přeletěla tchajwanskou metropoli Tchaj-pej a o třicet kilometrů dál šplouchla do moře.
Ve Washingtonu nastalo pozdvižení. Tchaj-wan, de facto spojenec Spojených států, byl již nějakou dobu středem pozornosti. Blížily se první tamní svobodné prezidentské volby, což Peking nelibě nesl; tím spíš, že dosavadní prezident Li Teng-chuej, proponent „tchajwanizace“ a později přímo nezávislosti na Pekingu, měl šanci na znovuzvolení. Pekingští komunisté tedy dělali, co mohli, aby Tchajwance zastrašili. Na to byl svět zvyklý, ale poslat raketu schopnou nést jadernou zbraň těsně vedle Tchaj-peje? To bylo něco jiného.
Vážné následky
Tu noc si nechal americký ministr obrany William Perry vyhledat seznam všech upozornění, varování a výhrůžek, jež USA kdy Číňanům ohledně Tchaj-wanu naservírovaly. Potřeboval najít formulaci tvrdší než všechny předchozí - a přitom takovou, aby dala Číňanům šanci zachovat si tvář.
Ráno se v Pentagonu u Perryho v kanceláři objevil čínský diplomat přes vojenské otázky Liu Chua-čchiu. „Pokud čínská balistická střela zasáhne Tchaj-wan,“ řekl americký ministr, „bude to mít vážné následky.“ To je diplomatická verze věty, která v hospodě končívá výrazem „přes hubu“.
Skóre obchodní války: Čína doplácí na Trumpova cla, Spojené státy bohatnou
Liu a jeho lidé si z toho mnoho nedělali. „Budete nám hrozit jaderným úderem?“ zeptal se jeden z nich ironicky, „v padesátých letech jste vyhrožovali třikrát a ani jednou jste to neudělali, ačkoli jsme na to tehdy nemohli odpovědět. Dnes odpovědět umíme, takže nám vyhrožovat nejspíš nebudete. Koneckonců vám sejde víc na osudu Los Angeles než na Tchaj-peji.“
Liu tehdy odešel středem a námořnictvo Čínské lidové armády vzápětí začalo cvičení na dohled od Tchaj-wanu. Tématem manévrů byla, kdo by to řekl, invaze na ostrovní cíl; cvičný ostrov měl parametry velmi podobné Tchaj-wanu.
Jenže pak se stalo něco, s čím Číňané nepočítali. Americké loďstvo už v oblasti mělo zmiňovaný křižník Bunker Hill s doprovodem. Od severu navíc připlula letadlová loď USS Independence spolu se třemi doprovodnými plavidly, jež normálně bydlely u Japonska. A ve stejnou dobu se od Perského zálivu začala blížit letadlová loď USS Nimitz s doprovodem šesti plavidel, z nichž byste ani jedno nechtěli naštvat. Independence a spol. se zastavily u severního kraje Tchajwanského průlivu, Nimitz a jeho suita na jihu.
Poznamenaná generace
Číňané pochopili, že v konfliktu by neměli šanci; letadlové lodě byly silou, jíž neměli jak vzdorovat. Žádné další cvičné rakety směrem k Tchaj-wanu už nevyslali; hezky spořádaně docvičili a odešli domů na kung-pao a spolu s ním museli strávit i vítězství prezidenta Liho v tchajwanských volbách. Clintonova administrativa zariskovala a bluf (jeho autorem byl prezidentův poradce Anthony Lake) vyšel.
Ilona Švihlíková: Co s Trumpem? Oko za oko, zub za zub?
Podle Tannera Greera, experta přes Čínu amerického časopisu Foreign Policy, to Peking vnímal jako strašlivé ponížení. Celá generace čínských vůdců v čele s prezidentem Ťiang Ce-minem se tímto incidentem cítila poznamenaná. Jejich následníci pak věnovali dalších dvaadvacet let tomu, aby se podobná blamáž už nikdy nemohla opakovat.
První čitelná reakce přišla za dva roky. V roce 1998 koupil nenápadný čínský byznysmen vyřazenou ruskou letadlovou loď Riga s vysvětlením, že z ní hodlá udělat špičkové kasino. Dnes je zní znovu funkční letadlová loď Liao-ning a Peking staví nejméně tři další.
Od té doby přibylo na dvě stě milionů Číňanů a tamní ekonomika, již druhá největší na světě (od roku 2011), vzrostla zhruba na osminásobek. Země se vstupem do Světové obchodní organizace (2001) zařadila do víceméně civilizované společnosti; prestiž jí zvedly i olympijské hry úspěšně uspořádané v roce 2008.
Utažené šrouby
Namísto pozvolného přechodu k liberální demokracii, jejž od Mao Ce-tungovy smrti (1976) předvídali západní optimisté, však politické poměry přituhly. V čele země stojí Si Ťin-pching (na snímku), vedle něhož vypadá Ťiang Ce-min, onen drsný vůdce z roku 1996, jako milý, hodný pán. S jeho příchodem (2012) a následnou konsolidací moci začalo být zjevné, že dosavadní zahraničněpolitická zdrženlivost bude rostoucímu sebevědomí nových šéfů ustupovat.
Tento posun akceleroval po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Doktrína „strategického partnerství“, již sestrojili Clinton a jeho lidé po popsaném diplomatickém konfliktu z roku 1996, vzala zasvé. Namísto toho vnímá dnešní Washington Čínu jako geopolitického konkurenta číslo jedna. Na pořadu dne již není otázka, jestli ve vzájemném vztahu obou zemí bude převládat spolupráce, nebo konflikt. Jde o to, jakou podobu na sebe onen konflikt vezme.
Dále čtěte:
Číňané „omylem“ šmírovali americké uživatele Androidu
Čínský vývoz stoupl o 15,6 procenta, obchodní válce navzdory
Memento pro Trumpa aneb Jak Reagan prohrál válku o japonská auta
Slavné oběti obchodní války. Na odvetu EU doplatí Jack Daniel’s i Harley-Davidson
Vezměme případ leteckého konstruktéra z firmy GE Aviation v americkém Ohiu, jejž popisuje dobře informovaný bezpečnostní server Stratfor.com. Konstruktér - protože jeho skutečné jméno úřady tají, můžeme mu klidně říkat John Smith - dostal loni dopis z čínské Nanjing University of Aeronautics and Astronautics, což je špičkový ústav přes létání. A jestli by pan Smith nebyl tak laskavý a neudělal pro své kolegy zpoza Pacifiku přednášku o své specializaci, kompozitních materiálech pro letecké motory.
Pan Smith nabídku přijal. Odletěl do Číny a 2. června skutečně na univerzitě přednášel. V Nankingu si ho vzal do parády pan Čchu Chuej, zástupce spřízněné instituce jménem Asociace pro podporu vědy a technologie v provincii Ťiang-su. Asociace, jak pan Čchu neopomněl u oběda zdůraznit, zaplatila Smithovi letenku, hotel a 3500 dolarů honoráře.
Past sklapla
Pár dnů po návratu přišel panu Smithovi e-mail, jímž jej pan Čchu mile žádal, jestli by nepřijel přednášet znovu a jestli by mu nemohl poslat nějaké technické informace. Pan Smith obratem odpověděl, že to by tedy nemohl, protože ony informace jsou pečlivě střežené, a že nic takového rozhodně nemůže posílat ze svého počítače a ze svého e-mailového účtu.
Pan Čchu si s tím věděl rady. Navrhl panu Smithovi, aby řečené info poslal z jiného počítače a z jiného e-mailu a že by vlastně taková spolupráce mohla klidně fungovat trvale. Čchuův ústav by pana Smithe náležitě odměnil. Smith po jistém váhání přijal.
O pár tisícovek dolarů později přišel pan Čchu s nápadem ještě lepším. Co kdyby pan Smith rovnou nechal zkopírovat veškerý obsah svého harddisku? Smith odvětil, že to nepůjde, protože mu firma nedovolí s notebookem odjet do Číny. Pan Čchu tedy navrhl, ať se za tím účelem sejdou v Belgii. Smith váhavě souhlasil.
Stejná blamáž jako v Česku. I v Polsku jde Číňanům hlavně o vliv a hotové firmy
Desátého října tedy pan Čchu vystoupil na letišti v Charleroi, natěšen na nové dramatické detaily kompozitních materiálů. Jen co však vylezl z letadla, zatkli jej belgičtí policisté. Sdělili mu, že znají jeho skutečnou totožnost i povolání, jímž je špiclování pro Čínskou lidovou armádu. Než se pan Čchu nadál, seděl v letadle do Ohia, kde proti němu tamní státní zástupci v tuto chvíli stavějí obžalobu ze špionáže.
Čínský záměr zde narazil na duchapřítomnost (a charakter) pana Smithe, jenž na podezřelý zájem včas upozornil; plus na dobrou součinnost GE Aviation, amerických a belgických úřadů. Kolik takových pokusů Číňanům naopak denně vychází, však na Západě nikdo neví.
Běžná průmyslová špionáž, řeknete si. Co má být, proč hned strašit válkou? Protože dnešní konflikt se nemusí nutně měřit hektolitry prolité krve a počtem odpálených raket, nýbrž v odstínech intenzity nepřátelství jednotlivých aktů na různých frontách.
Šen-čen nad Silicon Valley?
Tak je formulovaná i strategie, již přijal současný čínský prezident Si Ťin-pching. Do roku 2025 má naplno zabrat jeho program „Vytvořeno v Číně“ jako protiklad statusu quo, jejž lze popsat jako „Vyrobeno v Číně“. Jinými slovy, Si pase po technologické vyspělosti, jež z jeho země učiní světového lídra v inovativnosti, a tedy ekonomické přizpůsobivosti měnícím se podmínkám. Co se týče vývoje umělé inteligence, creme de la creme technologického rozvoje, shodují se experti, že dnešní Šen-čen je rychlejší a pružnější než Silicon Valley, ačkoli se to špatně kvantifikuje.
Vojenská konfrontace se zbytkem světa tedy není pro dnešní Peking prioritou per se, jako jí byla v různých dobách pro Athény, Napoleona či Hitlera. Ale bude-li konfrontace třeba, má být rychlá a jednoznačná; což kupříkladu vysvětluje poptávku po kompozitních materiálech pro letecké motory.
Přečtěte si esej: Diktatura digitariátu
Každá nová technologie má dnes duální význam, civilní a vojenský; její ovládnutí tak je vítězstvím samo o sobě na straně jedné a prostředkem ve velmocenském boji na straně druhé. To je bod, v němž se sbíhají třecí plochy mezi Washingtonem a Pekingem, a také je to bod, v němž přestává platit úsudek o tom, co je běžná špionáž.
Stejně tak je sporná platnost bezpečnostního principu provázanosti ekonomik. Dosud se mělo za to, že taková provázanost je sama o sobě jistou zárukou míru či alespoň brzdou ozbrojeného konfliktu. Na provázání německých a francouzských ekonomických zájmů stojí celá Evropská unie.
V případě současného čínsko-amerického konfliktu to není tak docela pravda, jak ukazuje nedávný příklad čínských špiclovacích čipů, podle všeho zabudovaných do tisíců serverů amerických firem i státních institucí. Bezprostřední souvislost s otázkami bezpečnosti Spojených států je nabíledni.
Zároveň to však staví do nového světla tolikrát omílaná, blahořečená i proklínaná (to častěji) cla. Zavedení tarifů myslel prezident Trump původně jako poměrně hrubý nástroj obchodní politiky. Dnes však podle listu The Washington Post získává v jeho administrativě navrch myšlenkový směr, jenž je vnímá nikoli jako prostředek k vyjednání lepších obchodních podmínek, nýbrž jako cílový stav - právě kvůli bezpečnosti. Co bylo dosud doménou ad hoc rozhodnutí (jako to, jímž Trump na jaře překazil převzetí výrobce čipů Qualcomm singapurským Bradcomem), se má stát plošně uplatňovaným principem.
Orientace se počítá
Jindy jde Trump bezděčně sám proti sobě. Jedním z jeho prvních kroků ve funkci bylo zrušení podpisu pod smlouvou o volném obchodu s jedenácti partnery v Tichém oceánu. USA tak bez boje vyklidily prostor, kde mohly úspěšně čelit čínským imperiálním ambicím. Akt původně motivovaný ochranou domácích pracovních míst tak najednou dostal nežádoucí bezpečnostní rozměr. (Někdo to mezitím Trumpovi řekl, takže se prezident nechal slyšet, že si to možná ještě rozmyslí.)
Světová dominantní pozice bude patřit té mocnosti, která dokáže tímto propletencem nových technologických, obchodních a vojenských vztahů proplouvat s co nejmenšími ztrátami v ekonomickém i politickém smyslu. Protože součet takových ztrát nakonec - snadněji než kdy v minulosti - může promluvit do výsledků konfrontace vojenské.
Amerika může prohrát
Americký Rand Institute, jenž často dodává Pentagonu nové nápady, vydal loni studii s pesimistickým závěrem, že Američané již nemohou bojovat ve větším počtu konfliktů najednou a že v případě střetu s Čínou (případně Ruskem) existuje možnost, že dosavadní technologická převaha USA nebude na vítězství stačit. Následující scénáře představují největší riziko vzplanutí otevřeného ozbrojeného konfliktu.
Tchaj-wan
Invaze na Tchaj-wan je pro Číňany velké riziko; tamní armáda je připravená a počasí (jež dovoluje invazi přes úžinu jen po dvě čtyřtýdenní období ročně) znemožňuje moment překvapení. Kamenem úrazu je proto vyzbrojení. Peking reaguje velmi ostře na každou dodávku zbraní pro Tchaj-pej.
Severní Korea
Nepravděpodobný scénář, při němž by se Pchjongjang rozhodl zaútočit na Jižní Koreu nebo Japonsko, by nedal Američanům jinou možnost než se do konfliktu zapojit. Kdyby Kim koordinoval svůj vstup do války s Pekingem, byla by to pro Američany mimořádná svízel.
Jihočínské moře
Čína, jež si nárokuje mezinárodní vody pěti zemí (Vietnam, Malajsie, Indonésie, Filipíny, Brunej) v okolí „Perlové šňůry“ přírodních i umělých ostrovů, by mohla vyhlásit ADIZ (zónu, v níž se musejí cizí letadla identifikovat). Američané trvají na právu volného průjezdu pro lodě i letadla. Takový režim hrozí především konfliktem z nedorozumění.
Kybernetická válka
Čína se nehrne do stavby mnoha letadlových lodí. Namísto toho se věnuje vývoji „kybernetických útoků, laserů, pulsů a dalších proudů řízené energie“. Ty mají za úkol především narušit komunikaci nepřítele v nejširším smyslu slova. Pro americké síly by úspěch takových technologií byl vážným problémem.
Drony
Čína exportuje vlastní bojové drony, (především model Wing Loong II). Dveře kupců jim otevírá fakt, že jsou levnější než americké nebo izraelské. Celkem mají Číňané dosud 17 klientských zemí; v regionu jsou mezi nimi Pákistán, Myanmar, o kousek dále Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán, Egypt, Alžírsko, Etiopie, Zambie a Nigérie.
Hvězdné války
„Vesmír je bezpochyby potenciálním válečným prostorem,“ uvádí studie Rand Institutu. O detailech čínského vojenského průzkumu se neví mnoho, s výjimkou faktu, že letos Číňané zkušebně zlikvidovali jeden ze svých vysloužilých telekomunikačních satelitů. Sestavou desítek satelitů chtějí pokrýt celou planetu a komunikovat s pozemními cíli pomocí proudu fotonů; to by mělo prakticky znemožnit vnější narušení signálu.
