Nová podoba Pražských stavebních předpisů je k reklamě přátelštější. Aby měla vůbec šanci
Jestli něco podnikatelé chtějí od politiků, tak stabilní a předvídatelné prostředí. Jestli někde volení zástupci předvedli v míře nevídané, že přesně to od nich nedostanou, stalo se to v Praze. Během posledních deseti měsíců platily v metropoli pro developery hned troje stavební předpisy, podle kterých měli připravovat projekty. A jestli plyne z grotesky o Pražských stavebních předpisech – prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu – nějaké další ponaučení, pak to, že byznys si vždycky najde cestičky, jak v politice prosadit své zájmy. Plánovači dostali jasný vzkaz: klidně si malujte pěkné město pro lidi západního střihu, ale s billboardy. Jinak nebudete mít nic.
Trestné billboardy Zdá se, že náměstek primátorky Matěj Stropnický (Trojkoalice) konečně pochopil, že pokud chce v metropoli něčeho dosáhnout, bude to muset respektovat. Čerstvá podoba stavebních předpisů zůstala v podstatě stejná jako verze, kterou ministerstvo pro místní rozvoj v půlce ledna pozastavilo. Změnila se ovšem tvrdost regulace reklamy.
Absolutní zákaz reklamy nad šest metrů čtverečních prosadil do předpisů bývalý primátor Tomáš Hudeček (TOP 09) a dost možná jej stál komunální volby, v nichž nakonec zvítězilo ANO. Firma Bigboard, která by přišla zákazem nosičů o stomilionové zisky, mu věnovala v předvolební antikampani tolik poutačů, že mohl četnostní výskytu směle konkurovat Andreji Babišovi s celou dámskou komunální stafáží.
Naběhl si i Stropnický. Nejdřív kolem předpisů předvádělo nepochopitelné obstrukce ministerstvo pro místní rozvoj, a když už se zdálo, že by předpisy přece jen mohly projít, zabila je sama Praha – radní poslali přes protesty odborné veřejnosti Stropnického verzi k ledu.
Regulace, deregulace, neregulace Stropnický tedy musel začít pracovat na další novele předpisů, která má začít platit od příštího roku. Podstata zůstává stejná, přidalo se jen pár zelených libůstek typu povinných stání pro kola a pro automobily na alterPraha nativní pohon nebo preferované využívání dešťové vody či odpadního tepla. Jen ta regulace reklamy se nějak rozplizla. Stropnický sice tvrdí, že je přísnější, než byla, činí tak ale patrně jen proto, aby si zachoval tvář. „Stropnický zrušil regulaci a pak ji rozšířil na celé území města,“ glosoval novou podobu billboardové pasáže v předpisech jeden z odborníků. Zjednodušeně řečeno předchozí předpisy zakazovaly billboardy nad šest metrů čtverečních v zastavitelném území, nová podoba požaduje, aby poutače nad čtyři metry čtvereční byly minimálně sto metrů od sebe, a to i v nezastavitelném území. „Nabízí se otázka, jak se v praxi bude vybírat, které billboardy zůstanou stát. A nabízí se i odpověď. Opět budou rozhodovat úplatky a známosti. Billboardů neubude. Dobře je to vidět na příkladu pražské Jižní spojky. Ta je dlouhá 10,2 kilometru. Pokud budou muset být billboardy sto metrů od sebe, tak se jich tam stále vejde 133. Tedy přibližně tolik, kolik již tam už stojí,“ soudí Vojtěch Razima ze sdružení Kverulant, které proti billboardům bojuje.
Razima je přesvědčen, že nová podoba regulace reklamy je velkým vítězstvím Bigboardu a že již před komunálními volbami existovala dohoda mezi ANO a touto firmou výměnou za předvolební billboardy. To samozřejmě nikdo neprokáže, i když s touto „paranoií“ není v pražských kuloárech zdaleka osamocen.
Autor původních „Hudečkových“ předpisů architekt Pavel Hnilička (napsal uznávanou knihu Sídelní kaše, ve které ekonomicky zdůvodňuje, že kompaktní město krátkých vzdáleností je udržitelnější než to rozplizlé do krajiny) je smířlivější. V podstatě ale říká totéž. „Tvůrce novely bych za tuto část nepranýřoval.
Myslím, že se snažili, co mohli, aby předpis platil,“ říká.
Nabízí se otázka, jak se v praxi bude vybírat, které billboardy zůstanou stát. A nabízí se i odpověď. Opět budou rozhodovat úplatky a známosti.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
