Katedrála sv. Víta je největším a nejvýznamnějším pražským chrámem.S její stavbou začal roku 1344 Matyáš z Arrasu, již o dvanáct let později ho ale vystřídal Petr Parléř, který dal katedrále dnešní pozdně gotický ráz.
Autor: Wikimedia
Roku 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a Karel IV. založil v místě původní baziliky na Pražském hradě gotickou katedrálu. Projekt byl inspirován dómem ve francouzském Narbonnu a jeho realizace se ujal Matyáš z Arrasu.
Stavbu zahájil východním kněžištěm, aby se co nejdřív mohly sloužit mše. V chóru ve tvaru podkovy vybudoval osm kaplí a započal i výstavbu kaple svatého Kříže. K jejímu dokončení se však už nedostal a roku 1352 ve dvaašedesáti letech zemřel.
Práce probíhaly ještě čtyři roky podle jeho plánů, Karel IV. ale mezitím intenzivně hledal nového stavitele. Nakonec si roku 1356 vybral teprve třiadvacetiletého Petra Parléře, kterého povolal z německého Kolína nad Rýnem. Mladý architekt zvládl nelehký úkol na výbornou, a brzy se zařadil k nejvýraznějším umělcům své doby.
Dynastie polírů
Narodil se kolem roku 1333 pravděpodobně ve Švábském Gmündu nebo v Kolíně nad Rýnem v rodině významných německých stavitelů a sochařů. Jméno Parléř (Parler) ostatně s touto činností úzce souviselo. Bylo odvozeno z latinského parlerius a znamenalo polír nebo stavbyvedoucí.
| PETR PARLÉŘ (asi 1333–1399) |
| Narodil se kolem roku 1333 ve Švábském Gmündu nebo Kolíně nad Rýnem v rodině stavitele Jindřicha Parléře. Vyučil se u otce a roku 1356 byl Karlem IV. povolán do Prahy k dostavbě katedrály sv. Víta. Zpočátku se držel předlohy Matyáše z Arrasu, postupně ale přidával vlastní nápady a stavbu obohatil o řadu nových prvků. V Praze pak vybudoval ještě kostel Všech svatých a především dnešní Karlův most se staroměstskou věží. Ve středočeském Kolíně postavil kostel sv. Bartoloměje a podílel se i na návrhu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Zemřel 13. července 1399. |
Rozvětvený rod působil po celé Evropě, vlastnil sochařské hutě a stavitelské dílny v Basileji, Norimberku, Vídni i Ulmu. Petr Parléř začínal v dílně otce Jindřicha (Heinricha), který se podílel například na stavbě chrámu sv. Kříže ve Švábském Gmündu a byl nejspíš také architektem kostela Panny Marie (Frauenkirche) v Norimberku. Zde se rodina zřejmě dostala do povědomí římského císaře a českého krále Karla IV., který roku 1355 stavbu Frauenkirche nařídil. Oba Parléřové pak působili také při stavbě katedrály v Kolíně nad Rýnem, kde si Petr vzal za ženu Gertrudu, dceru tamního kameníka Hamma.
Matyášův nástupce
Roku 1356 byl Petr Parléř povolán do Prahy, aby převzal stavbu katedrály po zesnulém Matyášovi z Arrasu. Podle tehdejších zvyklostí se musel nejdřív držet původních návrhů, postupně se mu ale podařilo celé stavbě vtisknout vlastní pojetí.
V katedrále použil například tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. parléřovského typu, která byla vlastně klenbou valenou s výřezy na okna a krásným zdobením. Svatý Vít byl projektován jako trojlodní chrám s příčnou lodí, triforiem (ochozem) a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich byla kaple sv. Václava, postavená nad hrobem tohoto světce, kterou Parléř zaklenul do té doby neznámou klenbou hvězdicového typu. Její podpory oproti tradičním postupům přesunul z rohů místnosti do třetin stěn a nad kapli pak umístil korunní komoru, kde byly uloženy české korunovační klenoty. Kromě toho vystavěl také chór katedrály, sakristii a položil základy velké věže.
Sám sobě modelem
Neproslavil se ovšem jen jako novátorský architekt, ale také jako špičkový sochař. Jeho dílem byla například socha sv. Václava ve Svatováclavské kapli či náhrobky králů Přemysla Otakara I. a II. Autorsky se pak podílel také na galerii bust svatovítského triforia, kde kromě podobizen Karla IV. a Elišky Pomořanské ztvárnil i jeden z prvních realisticky pojatých sochařských autoportrétů.
V Praze se mezitím dokonale zabydlel. Vlastnil dům v dnešní Loretánské ulici, stal se váženým měšťanem a konšelem ve dvou pražských městech – na Hradčanech a ve Starém Městě pražském.
Pro Prahu postavil také kostel Všech svatých, a především kamenný most (dnešní Karlův) se staroměstskou mosteckou věží. Pravděpodobně se podílel i na návrhu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, jehož stavbu pak vedl jeho syn Jan. Katedrála sv. Víta byla ale jeho hlavním dílem a pracoval na ní přes čtyřicet let.
**Vousaté torzo
Po Parléřově smrti roku 1399 stavba katedrály ještě několik let pokračovala, husitské války ale veškeré aktivity utlumily a zájem o chrám postupně opadal. Parléřovi synové nakonec zatloukli staveniště stěnou z prken a fragment chrámu uzavřeli zdí.
Katedrála zůstala na dalších pět set let torzem. Pokusy o dostavbu se sice občas objevovaly, vyústily však jen v úpravu arkádového ochozu roku 1554 či instalaci „provizorní“ helmice na hlavní věž roku 1770.
Definitivní dokončení stavby se tak podařilo až na přelomu 19. a 20. století Svatovítské jednotě. Roku 1873 byl položen základní kámen k dostavbě trojlodí podle projektu Josefa Mockera, na jehož práci později navázal Kamil Hilbert. Roku 1929 dostala katedrála dnešní podobu a byla vysvěcena u příležitosti výročí zavraždění sv. Václava. Po desetiletí nesla název katedrála sv. Víta, od roku 1997 se ale oficiálně jmenuje katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Dlouho se také vedly spory o její vlastnictví, které skončily až v květnu letošního roku dohodou na společné péči státu a církve.
Prameny: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, Společnost Petra Parléře
