Jedna z nejvýznamnějších tuzemských stavebních firem je zajímavým příkladem toho, jak se dají do byznysu včlenit postupy ohleduplné k životnímu prostředí, které zároveň dávají ekonomický smysl. Úspěch na tomto poli dokazuje i ocenění EMAS, které Zlínstav získal jako jediný stavební podnik v celé Evropské unii.
Společnost Zlínstav vznikla na zelené louce v květnu 1990. Akciovku založilo několik kolegů, kteří předtím pracovali ve stavebním závodu JZD Slušovice. Firma si od začátku zakládá na tom, že její majitelé vždy zároveň působili jako výkonní manažeři, což mělo pro úspěšné etablování na trhu zásadní význam. A platí to i dnes, byť akcionář je už jen jeden.
Svou činností v současnosti Zlínstav pokrývá prakticky celou republiku, kromě zlínského ředitelství má jeden stavební závod v Otrokovicích, další v Lípě u Zlína, třetí v Praze a čtvrtý v Ostravě. Společnost, která podle počtu zaměstnanců a výše obratu patří mezi střední podniky, se po několika letech zařadila mezi nejvýznamnější stavební firmy v Česku.
Například v roce 2011 se v žebříčku časopisu Stavitel sestaveného podle čistých tržeb umístila na 47. pozici. Zbyněk Kůr, ředitel společnosti pro nákup, za tím vidí především důslednost v naplňování vytčených cílů. „Firma nežije chaoticky ze dne na den, ale postupuje podle dlouhodobé koncepce, což je samozřejmě rozhodující měrou zásluha lidí, kteří ji řídí,“ říká Kůr.
Co polyká peníze, musí pryč
Základní body úspěchu jsou podle Zbyňka Kůra společné všem úspěšným firmám, nejen v oboru stavebnictví. „Především je to podřizování se trhu a tomu, co vyžaduje. Konkrétně ve stavebnictví, které je v mimořádně obtížné situaci (obor jako celek se oproti období před krizí propadl o desítky procent – pozn. red.), dnes trh diktuje jako hlavní požadavek minimální cenu. Významně totiž ubylo investičních akcí, zatímco stavebních firem zůstalo hodně.
Těží z toho investoři, kteří za stavební práce platí minimum. My se tomu musíme přizpůsobit a maximálně zefektivnit naši činnost. Čili všechno, co polyká peníze a není přínosem pro samotnou stavební výrobu, musí pryč,“ vysvětluje Zbyněk Kůr.
Už samotný fakt, že jednou z vrcholových pozic ve struktuře Zlínstavu je ředitel pro jakost, naznačuje, jak velkou roli přisuzuje vedení společnosti kvalitě. Firma během své činnosti získala několik certifikátů ISO za jakost (ale i za další oblasti).
„Za každým certifikátem stojí propracovaný systém, který nám nedovolí jakoukoli odchylku od nastavené úrovně,“ popisuje Zbyšek Kubíček, člen představenstva Zlínstavu a také jeho ředitel pro jakost. „Tyto systémy obsahují celou řadu směrnic a přesných technologických postupů pro téměř každou činnost, které se na stavbě provádějí,“ doplňuje.
Pravidla a normy začaly vznikat v roce 1996 a podle Kubíčka bylo mimořádně důležité, že je vytvářeli lidé, kteří konkrétní činnosti sami prováděli. Nešlo tedy o žádné teoretické cvičení akademiků, ale o smysluplné věci podložené praxí, které firmě v dalším vývoji významně pomohly.
Evropský úspěch
Velkou chloubou zlínského podniku je ocenění představitelů Evropské unie nominační cenou EMAS Awards z let 2009, 2010 a 2012 v kategorii Medium organisation za její Environmentální prohlášení, které vytváří každý rok v rámci systému EMAS. Jde o systém managementu a kontroly vlivu stavební činnosti na životní prostředí.
Zlínstav ho zavedl jako jedna z mála firem v České republice a ocenění EU získal dokonce jako jediná stavební firma v celé Unii. „Vliv stavební činnosti na životní prostředí bývá velmi nepříznivý a my se ho snažíme co nejvíce zmírnit,“ podotýká Zbyšek Kubíček.
Za rozhodnutím maximálně omezovat negativní dopad na životní prostředí stála snaha o naplňování určité společenské odpovědnosti a také budování image firmy. Ekologické chování však přináší Zlínstavu i významný ekonomický efekt.
„Například při rekonstrukcích je možné velkou část starých materiálů recyklovat, což odbourává nutnost uložit je na placenou skládku. Týká se to starých oken, skla, svítidel či dřevěných příček,“ popisuje Zbyšek Kubíček.
„Ale nejen to. Drtíme třeba bourané zdivo a vyrábíme recyklát, který se zpětně může použít k zásypům a dalším věcem. Zvláště ceněný je betonový recyklát. Nebo výkopová zemina, která je dnes hodnocena jako odpad. Někdo ji naloží a odveze na skládku, za což musí zaplatit. My si s tím dáme práci, v okolí najdeme například rekultivační stavbu, kam zeminu po dohodě s investorem uložíme. Snažíme se zkrátka původní materiály vrátit zpět do stavebního procesu. Kromě toho, že tak dodržujeme veškerá pravidla a normy pro zacházení s odpadovým materiálem, je to pro nás zároveň ekonomicky výhodné. A třeba díky tomu, že jsme členy sdružení Ekolamp, nemusíme na rozdíl od jiných stavebních firem platit za ukládání starých zářivek, které obsahují rtuť a další recyklovatelné materiály,“ dodává Kubíček.
Karel IV. věděl, jak na to
To, že jsou dnes stavební firmy okolnostmi nuceny ořezávat náklady na minimum, se podle Zbyňka Kůra děje na úkor investování do budoucnosti. Většina stavebních firem prakticky přežívá, dochází pouze k prosté reprodukci jejich výrobních prostředků. Ale žádný výrobní rozvoj, s ohledem na perspektivu stavebního trhu, neprobíhá, konstatuje pesimisticky Zbyněk Kůr.
Určitou naději vidí v pokračování projektu Zelená úsporám, který by měl proběhnout letos a jehož první kolo přineslo oboru zásadní vzpruhu.
„I tak ale na základě investiční politiky státu musím bohužel říct, že dno, od kterého by se stavebnictví konečně odrazilo, nevidím. Nepovažuji totiž za reálné, že soukromí investoři najednou odněkud vytáhnou velký balík peněz, díky kterému přijde tolik žádoucí růstový impulz. Přitom už Karel IV., když po svém příchodu zjistil, v jak dezolátním stavu Čechy jsou, pustil do hospodářství velké peníze. Investoval, stavěl. Krásným příkladem je hladová zeď, která sloužila jen k tomu, aby se mezi lidi dostaly peníze. A také se pak ekonomika rozjela,“ uzavírá Zbyněk Kůr.
Systém EMAS (z angličtiny Eco-Management and Audit Scheme) představuje aktivní přístup podniku ke sledování, řízení a postupnému snižování dopadů činností na životní prostředí. Mohou se do něj přihlásit organizace působící v soukromé sféře i organizace státní a veřejné správy nebo jejich části, musejí ovšem splnit určitá kritéria. Podle Wikipedie je v systému v současnosti zaregistrováno přes 4500 organizací a více než 8100 poboček.
Systém byl zřízen Evropskou unií, je jejím oficiálním nařízením, ovšem závazný je pouze pro organizace, které se ho dobrovolně rozhodnou zavést. Smyslem jeho zavedení bylo zjišťování a sledování vlivu činností organizací na životní prostředí a zveřejňování informací formou jednotlivých environmentálních prohlášení.
Tato prohlášení, která přihlášené organizace pravidelně vytvářejí, Evropská unie každoročně vyhodnocuje a na základě toho uděluje ocenění, které například v letech 2009, 2010 a 2012 získal v kategorii středních firem český Zlínstav.
Zlínstav je ryze česká soukromá stavební firma, stoprocentně vlastněná českými majiteli, od začátku budovaná jako akciová společnost. Zaměřuje se především na občanské a průmyslové stavby. Její obrat v roce 2011 dosáhl 900 milionů korun, zisk byl 50 milionů, společnost zaměstnává zhruba dvě stovky lidí.