Jak se zbavit nájemníků

Radnice Prahy 10 prodá část svých bytů i s nájemníky. Šikovně se totiž vyhýbá povinnosti nabídnout jim předkupní právo

Předposlední červnový den bylo na radnici Prahy 10 rušno. Konalo se zde zasedání zastupitelstva, které mělo na programu hlasování o prodeji takzvaných „viladomů,“ tedy činžáků s šesti a méně byty, kterých je na území této městské části celkem 44. Vysoká účast občanů z řad nájemníků těchto domů byla překvapivá, protože představitelé radnice jim tuto informaci zapomněli sdělit. Dokonce i opoziční zastupitelé se o programu dozvěděli pouhých pět dnů předem a spolu s pozvánkou obdrželi k prostudování několikasetstránkový spis na toto téma.

Dvě varianty

Rozhodnout se mělo mezi dvěma variantami prodeje viladomů. První, kterou připravilo občanské sdružení Spravedlivé bydlení, zaručovala předkupní právo pro nájemníky a byty jim nabízela za cenu o 20 procent nižší, než je tržní odhad. Sleva měla kompenzovat letité investice nájemníků do nemovitostí, v nichž často bydlí už druhá či třetí generace. Druhá verze, kterou prezentoval místostarosta Bohumil Zoufalík (ODS), chtěla byty nabídnout ve veřejném řízení s tím, že nájemníci budou moci pouze dorovnat nejvyšší částku. Úskalí varianty číslo dvě se skrývá v jednom „detailu.“ Aby si nájemníci mohli byty odkoupit, musejí se domluvit se všemi svými sousedy a koupit společně celý dům. „To je třeba u nás prakticky vyloučeno. Nad námi bydlí lidé, kteří úvěr nezískají, a další byt je volný,“ tvrdí jedna z nájemnic. Pro pořádek řekněme hned na začátku, jak hlasování dopadlo: koaliční zastupitelé z ODS a ČSSD spolu s komunisty jednoznačně přehlasovali opozici – svého naplnění tak dojde varianta číslo dvě. „Získáme asi 460 milionů namísto 360 milionů, které by nám zajistil prodej podle prvního návrhu,“ tvrdí Zoufalík. Podle opozičního zastupitele Jaromíra Štětiny (TOP 09) si radnice plete svou roli a chová se jako akciová společnost. „Chtějí tím zalátat dluhy, které jim zbyly po investicích do Key Investment,“ připomíná Štětina, že také Praha 10 vložila své peníze do krachující investiční společnosti. Štětina adresoval dopis primátorovi Bohuslavu Svobodovi s požadavkem, aby Rada hlavního města Prahy rozhodnutí zastupitelstva zrušila.

Co kdyby hořelo?

O přítomnost svých občanů na červnovém zasedání zastupitelstva radní evidentně příliš nestáli. Jinak si nelze vysvětlit, proč byla naprostá většina míst v sále rezervována pro úředníky. Do sálu proto mohla vstoupit jen zhruba třicítka lidí, na což dohlížely zaměstnankyně úřadu. „Neblázněte, přece sem nemůžeme pustit více lidí, co kdyby začalo hořet! To bychom odtud neutekli,“ odpověděla jedna z nich na dotaz, proč zhruba patnáct volných míst po úřednících, kteří na jednání nedorazili, nemohou zaujmout další nájemníci. V třicetistupňovém vedru na chodbě stála asi dvacítka lidí v seniorském věku, kteří jednání sledovali alespoň na obrazovce. Kýžený bod jednání zastupitelstva ale radní připravili pro hlasování právě v zájmu seniorů a dalších potřebných. 460 milionů, které chce radnice prodejem vydělat, prý použije na výstavbu malometrážních bytů pro potřebné. Není proto vyloučené, že se do nich budou stěhovat i senioři z viladomů.

Rozhodni se. Hned!

Součástí schválené varianty prodeje je i výměna za jiné byty. A ta je na první pohled velmi atraktivní. Za ceny pohybující se zhruba od 150 do 700 tisíc korun radnice nájemníkům z viladomů nabízí byty v různých částech Prahy 10 – hlavně v panelových domech. Naprostá většina z nich jsou ale garsonky a byty s dispozicemi 1+1. Například třípokojové radnice nabízí jen tři. Celkem jich je k dispozici 130. To je pozoruhodné. Starosta Milan Richter (ODS) totiž na zasedání zastupitelstva odmítal 20procentní slevu pro nájemníky s tím, že na radní by za prodej bytů nedosahujících tržní ceny mohlo být podáno trestní oznámení. „Nabízíme byty za ceny stanovené ve znaleckých posudcích v roce 2006, kdy jsme si je nechali zpracovat,“ vysvětluje Zoufalík s tím, že část bytů v tu dobu byla už privatizována a nemohou přistupovat diskriminačně k jiným obyvatelům. A proč byty nenabídli jako sociální namísto výstavby? „Jednak jich není 170, a tolik jich chceme postavit, a za druhé je chceme prodat, protože by pro nás bylo velmi nevýhodné být členem společenství vlastníků v jednotlivých domech,“ odůvodňuje tento přístup Zoufalík. V bytech by prý nemohli realizovat ani některé opravy, protože radnice by byla jen jedním z mnoha vlastníků bytů. Ti, kdo by měli o byty v panelácích zájem, mají na využití této nabídky zhruba měsíc. Dopis o tom, že se zájemci mohou od 11. července dostavovat na úřad a zažádat o ně, lidé obdrželi v prvním červencovém týdnu. Pokud ovšem právě nebyli na dovolené. Zoufalík na námitku, že mohli být dopisem s touto informací zaskočeni, protože nemuseli vědět ani o tom, že došlo ke schválení prodeje, odpověděl, že informaci určitě dostali od svého občanského sdružení Spravedlivé bydlení.
„Na radnici byly fronty už od pěti od rána a ten, kdo přišel v sedm, měl smůlu, protože na něj nezbyl byt odpovídající jeho potřebám,“ říká jedna z postižených nájemnic Pavlína Feuersteinová. Sama o výměnu neusiluje. „Z principu. Chápeme to jako určité ‚držhubné‘, kterým nás chtějí umlčet, a prosadit tak vlastní zájmy,“ vysvětluje Feuersteinová. „Držhubné“ už prý radní v minulosti nabídli nájemníkům, kteří radnici v minulosti „dělali potíže.“ Výsledkem jsou poloprázdné či úplně prázdné viladomy, kterých je v Praze 10 hned několik.

Luxusní bydlení

Jedním z přesvědčivých argumentů pro prodej za tržní cenu je přívlastek „luxusní“, který radní v souvislosti s viladomy velmi rádi užívají. Zní to logicky. Proč by radnice měla dotovat nadstandardní bydlení určité části svých občanů? Ten, kdo tyto domy navštíví, ale získá úplně jiný obrázek. Výjimkou není například byt s dispozicemi 1+1 se společnou toaletou na chodbě nebo garsonka, do které zatéká. Ani byt, ve kterém bydlí Pavlína Feuersteinová s manželem, pěti syny a Petrem a Hanou Brožovými, rodiči jejího muže, luxusní rozhodně není. Více než 20 let do něj prý městská část neinvestovala jedinou korunu. Nájemné, které aktuálně prochází deregulací, přitom není nijak nízké – obě domácnosti dohromady platí za čtyři pokoje přes patnáct tisíc korun měsíčně. „Několik posledních let žijeme v nejistotě, co s domem bude, takže máme obavy vkládat do něj další prostředky,“ vysvětluje Feuersteinová. „Za první republiky tu býval pečovatelský dům bratrské církve. Později se proměnil ve studentskou ubytovnu,“ vypráví Petr Brož. Právě v tu dobu se sem přistěhoval a později měli možnost svépomocí si uzpůsobit prostory k bydlení. „Tady byla jídelna. Přestavěli jsme to na jednopokojový byt a zázemí jsme sdíleli s dalšími nájemníky,“ vzpomíná Brož. Po odchodu sousedů se sem přistěhoval jejich syn s rodinou. Kolik do dvou spojených bytů během více než 50 let bydlení investovali, nemají představu. Pokud by se měli přestěhovat do některého bytu, které jim městská část nabízí výměnou za současné bydlení, měli by asi problém. „Máme pět dětí, a proto používáme patrová lůžka. Ta do panelákového bytu, který mi radnice může nabídnout, zkrátka nevtěsnám,“ upozorňuje Feuersteinová. Rodinu ale nejvíce trápí, že se bude muset rozdělit. Politiky vzývaná mezigenerační výpomoc tak u Feuersteinových a Brožových vezme za své. „Mrzí mne to, protože za nových okolností už společnou domácnost nebudeme moci sdílet. Být o 20 let mladší, všechny tahanice s radnicí bychom hodili za hlavu a koupili si vlastní byt. Dnes už tu možnost nemáme,“ uzavírá Hana Brožová.