Že je v Česku poslední dobou draho? To dozajista je, avšak najdou se státy, kde peníze ztrácejí na hodnotě ještě rychleji. A je jich hodně. V Evropské unii zápasí s nadměrnou inflací například Maďarsko, kde se cenová hladina podle dat Eurostatu meziročně navýšila o 24,5 procenta. Což je bezmála dvojnásobek toho, na kolik současnou inflaci v ČR vyčíslil v dubnu Český statistický úřad.
Ovšem ani Maďarsko není v tomto ohledu premiantem. V takovém Turecku totiž během stejného měsíce dosáhla inflace úrovně 43,7 procenta, zatímco v africkém Zimbabwe se vyšplhala dokonce ještě o dalších 31,5 procentního bodu výš. Naneštěstí existují země, kde by za takovou situaci byli vlastně ještě rádi. Jmenovitě pak Argentina, Venezuela a Libanon.
V první jmenované překonalo dubnové zvyšování cenové hladiny veškerá očekávání analytiků a vystřelilo k hranici 109 procent, jak s odkazem na tamní statistický úřad uvedla zpravodajská agentura Reuters. To je sice stále relativně daleko od 155,8procentní úrovně, jakou vykázala v říjnu loňského roku Venezuela, respektive Libanon letos v březnu (263,8 procenta), i tak to nicméně znamená, že v současnosti je tam vše v průměru jednou tak drahé, než jak tomu bylo před rokem.
A protože vidina toho, že by se tuto hyperinflaci podařilo v dohledné době zkrotit na nějakou přijatelnou úroveň, je i navzdory nedávnému zvýšení základní úrokové sazby na 97 procent takřka mizivá, museli se Argentinci aktuální situaci přizpůsobit a osvojit si několik jednoduchých triků, díky nimž je živobytí alespoň o trochu schůdnější.
Co nemusíš platit hned, nech na jindy
Jedním z hojně využívaných způsobů, jak v Argentině pořídit, co člověk zrovna potřebuje, ale zároveň nevyprázdnit celou peněženku najednou, jsou takzvané odložené platby. Jde o podobné BNPL aplikace, jaké jsou dostupné i v Česku a s nimiž lze hradit nákupy věcí běžné spotřeby v mnoha supermarketech i prodejnách s oblečením.
„Kupuju vše na bezúročné splátky. Ty jsou obvykle rozprostřeny do třech nebo i více měsíců,“ nechala se pro server BBC slyšet sedmadvacetiletá Monica, která se v Buenos Aires živí jako digitální umělkyně. V čem takové řešení spočívá, je nasnadě. Za daný produkt či službu totiž vždy zaplatí původní cenu, a nikoliv tu, jakou by měly za čtvrt roku, pakliže by se rozhodla svůj nákup odložit. A že ta se zvyšuje překotně – ve srovnání s březnem totiž argentinská inflace v dubnu poskočila o dalších 8,4 procenta.
Jenže co když zrovna narazí na obchod, kde takové platby neakceptují? I to je vcelku jednoduché. „Když nemůžu platit na splátky, tak si to obvykle nekoupím,“ přiznala na rovinu.
Boty za mléko a chleba
Někdy se může stát, že daná věc stojí tolik (obzvláště když ji je potřeba koupit ve větším množství), že by jeden rázem přišel o většinu svých peněz. V takovém případě proto přichází na řadu starý známý barterový obchod. Tedy výměna zboží za zboží.
„Přidala jsem se do klubu, kde si lidé mezi sebou jednotlivé věci vyměňují,“ řekla Tereza z města Mar Del Plata, kde pracuje jako uklízečka. „Minulý týden jsem vyměnila pár bot, která jsem dostala od jednoho ze svých zákazníků, za mléko, zubní pastu, chleba a další potraviny,“ dodala s tím, že v rámci svého zaměstnání musí často přejíždět z jednoho místa na druhé, přičemž když ji zrovna dojdou peníze, nezbývá než začít stopovat nebo jít pěšky.
Noira, zdravotní sestra žijící v Mendoze, na to jde trochu jinak. Ve velkém nakupuje pravidelně, respektive vždy ve chvíli, když se podaří na konci měsíce něco málo ušetřit: „Abych předešla devalvaci svého platu, kupuju ve velkých objemech oblíbené trvanlivé zboží, jako je káva nebo toaletní papír.“ To, co sama nespotřebuje, se pak prý snaží prodat svým kamarádům nebo kolegům.
Dolar nad zlato
Noira i řada dalších jejích spoluobčanů si v důsledku současné hyperinflace osvojili i pár dalších taktik. Jedna z nich přitom spočívá v sázce na americký dolar, jehož posilování vůči argentinskému pesu de facto kopíruje míru inflace.
Ještě rok nazpět se dal pořídit v kurzu 116 ARD/USD, nyní ale, jak vyplývá například z dat serveru Trading Economics, stojí už více než 230 peso. Web BBC na to konto uvedl, že během jednoho dubnového dne dokázala americká měna ve vztahu k té argentinské posílit o masivních sedm procent.
Nákup valut má však naneštěstí několik docela zásadních úskalí. Ve snaze zabránit odlivu zásob této ceněné měny vydala argentinská vláda opatření, podle kterého si lidé smějí v bankách, potažmo v oficiálních směnárnách, nakoupit nanejvýš 200 dolarů měsíčně. To samozřejmě povzbudilo černý trh, na kterém je nyní k dostání klidně i za dvojnásobek.
Třiadvacetiletý student Jorge jej tam koncem dubna pořídil v kurzu 469 ARD/USD, přesto věří, že se mu jeho investice vyplatí. Je podle něj totiž jen málo pravděpodobné, že by dolar začal výhledově ztrácet na hodnotě podobně rychle jako právě argentinská měna.
Ale kam své draze nakoupené valuty uložit, když už se vám je podařilo sehnat? To je další z palčivých otázek, s níž si statisíce, ba spíše miliony Argentinců nyní lámou hlavu. Bankám se prý totiž věřit nedá. Ne po zkušenostech z počátku století, kdy byly v zemi v důsledku tehdejší krize zavedeny limity na výběry peněz z bankovních účtů, pomocí nichž chtěly úřady zabránit jejich krachům. To se však v mnoha případech stejně nepovedlo, a tak lidé o své úspory zkrátka a jednoduše přišli. „Když tehdy banky zbankrotovaly a nevydaly nám žádné peníze, museli jsme prodat náš dům,“ zavzpomínal Jorge s tím, že nyní raději veškerou hotovost schovává doma.
Zdaleka ne všem ale jejich finanční situace umožňuje, aby skupovali zahraniční měnu. A tak bojují s inflací jiným způsobem. „Nemůžu si dovolit kupovat dolary a moje peso se mi znehodnocuje přímo pod rukama,“ posteskla si pětadvacetiletá asistentka prodeje Roberta. Řešení? Utratit zbývající peníze „tak rychle, jak to jen jde“.
Taková praxe je podle BBC v Argentině aktuálně velmi rozšířená. Že by se ale jednalo o nějaký spásný nápad, se určitě říct nedá. „Každý měsíc si mohu dovolit utratit méně a méně,“ uzavřela Roberta.
