Spotřební daň má nahradit příspěvek do vinohradnického fondu
Situace českých a moravských vinařů není růžová. Vinice stárnou, vynášejí stále méně a zisky nestačí ani na jejich prostou každoroční obnovu.
Pod tlakem.
Silná konkurence levných dovážených vín se tak podepsala na situaci domácích pěstitelů, že se pro ně problémem stala i pouhá spotřební daň. Donedávna pěstitelé státu odváděli na spotřební dani z vína desetkrát více, než od státu dostávali zpět na dotacích k obnově vinic. Silným lobbistickým tlakem se jim podařilo prosadit, že od 1. července let ošního roku je daň zrušena. Protože údajně pořád nemají dost peněz na reprodukci vinohradů, navrhují založení speciálního fondu, do něhož by přispívali a z něhož by se obnova vinohradů financovala. Tento návrh chtějí vtělit do novely vinařského záko na.
Producenti vína by do tohoto fondu přispívali pravděpodobně dvěma korunami z litru. Spotřební daň na víno činila 2,50 koruny za litr.
„Je možné, že to bude třeba jen koruna padesát, prostě kolik bude potřeba, tvrdí předseda Českomoravské vinohradnické a vinařské unie Břetislav Palička.
Údajně bez státu.
Vinaři sice stát připravili o spotřební daň, ale návrh na vinařský fond prezentují jako řešení svých problémů bez jeho účasti. Do fondu by měli vinaři ještě přispívat deseti haléři z každého révového keře. Od poplatků by měli být osvobozeni drobní vinaři s roční produkcí do tisíce litrů vína a výměrou do deseti arů, kteří by pak nemohli z fondu čerpat.
Z výnosů fondu, který by spravovalo ministerstvo zemědělství, by se měla financovat veškerá obnova vinic v ČR. „Naléhavost je asi taková, že bychom na reprodukci vinohradů měli v příštích několika letech ročně vynaložit asi půl miliardy korun, říká Jiří Sedlo, tajemník vinařské unie.
I kdyby návrh na novelu vinařského zákona prošel, mohl by v praxi narazit na určité potíže, domnívají se někteří producenti. Uvádějí, že návrh je sice dobře postaven, ale nepočítá se zadrhnutým tokem pohotových peněz. Dodávky zemědělských plodin se totiž proplácejí se zpožděním. „Placení spotřební daně se prvovýrobců přímo netýkalo, ale poplatky do fondu bychom měli platit právě z volných prostředků, řekl týdeníku EURO Jan Hajda ze společnosti ZPS Sedlec, která vinnou révu pěstuje na 140 hek tarech. Ke zmapování celkové situace se podle něj teprve sejde Komoditní rada pro víno při Agrární komoře. Na ní prý bude do značné míry záviset, zda zemědělci budou přijetí vinařského fondu podporovat.
Kudy dál.
Protože v Evropské unii se dotují pouze existující plochy vinic, obávají se čeští vinaři, že po vstupu České republiky do unie by vůbec neměli šanci vinice rozšířit. Přitom ty se dnes v důsledku vysokého stáří stále zmenšují. Dotační politika Bruselu vůči vinařům vychází z toho, že Evropa má vína přebytek.
Nákupní cena hroznů v České republice již několik let klesá. Jestliže v roce 1997 činila v průměru 14,90 koruny za kilogram, hrozny loňské sklizně se prodávaly za 12,50 koruny, cena z letošní sklizně poklesla dokonce až na šest korun za kilogram. Náklady na výrobu jednoho kilogramu hroznů přitom činí patnáct korun.
Zemědělci se jednoznačně shodují, že vinu nesou importy ultralevných vín ze Španělska, Itálie, Maďarska a Slovenska, které srážejí cenu. V době, kdy má spotřebitel hluboko do kapsy, se poptávka přesouvá k těm nejlevnějším produktům.
V České republice se ročně vypije mezi 1,3 až 1,6 milionu hektolitrů vína. Výroba z domácích hroznů se pohybuje okolo půl milionu hektolitrů, dovoz vína loni činil 460 tisíc hektolitrů a pozvolna se zvyšuje: v prvním čtvrtletí roku 1999 č inil 150 tisíc hektolitrů. Zbytek spotřeby vína kryje výroba z dovezených hroznů.
Situaci výrazně komplikují dovozy, které jsou na celnicích deklarované jako jiné zboží. Podle tajemníka Českomoravské vinohradnické a vinařské unie Jiřího Sedla tak stát přišel jen za loňský rok na clu minimálně o 40 milionů korun.
Důsledkem klesající konkurenceschopnosti tuzemských vinařů je nedostatek investičních prostředků na obnovu vinic. Jejich zvyšující se průměrné stáří má totiž největší podíl na klesajících výnosech. V roce 1991 se sklidilo sedm tun hroznů z hek taru, ale v roce 1998 už jen 4,9 tuny. Letošní sklizeň má být ale druhá nejúspěšnější za posledních deset let, a tak se očekává výnos až šest tun z hektaru. Jenže průměrný výnos v zemích EU činí asi 7,2 tuny z hektaru.
Stáří vinic se pohybuje od čtrnácti do dvaceti osmi let, průměrné stáří vinohradů za celou republiku je sedmnáct let. Optimum se přitom v našich přírodních podmínkách odhaduje na čtrnáct let. Podle údajů ministerstva zemědělství je nezbytné obnovit 3500 hektarů z celkové plochy 11 232 hektarů vinic, což při nutných nákladech na obnovu jednoho hektaru vinice ve výši 600 tisíc korun činí 2,1 miliardy korun. Doba návratnosti takové investice přitom průměrně činí 8,4 roku.