Jak si vydělat na důchod

24. 5. 2004

Penzijní program intenzivně investuje do klíčových státních projektů

Chilští řidiči nemusejí čekat, až jim bude pětašedesát, aby užívali penzijních výhod. Tisíce z nich je využívá každý den, když uhánějí autem ze Santiaga do Viña del Mar po zpoplatněné dálnici Rutas del Pacífico, která mohla být díky financování ze zdrojů majetných penzijních fondů slavnostně otevřena 13. dubna. Billboard u krajnice projíždějícím motoristům připomíná: “Tuto dálnici sponzorujete ze svých úspor a tato dálnice vám financuje důchod.”
Jen v letošním roce státní, ale soukromě řízená organizace AFP (správci penzijních fondů) skutečně hodlá investovat přibližně miliardu dolarů do místních dluhopisů, z nichž budou financovány projekty, jako je tato nová dálnice. Od vložených peněz očekává slušnou návratnost: reálné roční výnosy dosahovaly v uplynulých dvaceti letech průměrně deseti procent. “Pro všechny zúčastněné to funguje jako perfektní koloběh,” tvrdí Alvaro González, manažer firmy Sacyr – španělské stavební společnosti, která dálnici provozuje.
Nová autostráda je zatím poslední z řady vedlejších výhod, které přináší třiadvacet let fungující penzijní systém, řízený z pověření vlády soukromou firmou. Ta spravuje aktiva ve výši padesáti miliard dolarů a jde o největší sdružení fondů tohoto typu v Latinské Americe, ačkoliv chilská ekonomika svou velikostí patří až na šestou příčku v regionu. Úspory v penzijních fondech rostly dokonce tak rychle, že roku 1996 zmírnila vláda penzijní legislativu, a umožnila tak investovat peníze z důchodových fondů za hranicemi Chile a hradit z nich státní zakázky. K největším nedávno financovaným megaprojektům patří rozšíření vysoce efektivního santiagského metra, stovky kilometrů dálnic a výstavba přibližně pěti set tisíc domů pro sociálně slabé rodiny. “Bez AFP by Chile nejspíš nemělo moderní infrastrukturu, jakou má dnes,” konstatuje Axel Christensen, jeden z ředitelů santiagské společnosti Moneda Asset Management.
V roce 1981, za vlády diktátora Augusta Pinocheta, zrušili v zemi důchodový systém financovaný srážkami z mezd a místo něj zavedli spořitelní a investiční program penzijního typu, který je zcela přenositelný. To znamená, že důchodové portfolio pracovníka se stěhuje s jeho zaměstnáním. Reforma byla zavedena jako pokus o zneškodnění finanční bomby, načasované stárnoucí populací. Podle nového penzijního systému se deset procent platu pětadevadesáti procent zúčastněných Chilanů ukládá každý měsíc do penzijního fondu, který si zvolili. Peníze spravuje šest soukromých, ale chilským ministerstvem práce kontrolovaných správcovských společností, které původně založili investoři jako vysoce regulované společné fondy investující především do domácích akcií a vládních dluhopisů.

Napodobení rovná se lichocení.

Chilská vláda odhaduje, že díky investicím z fondů správců lze deset procent růstu země od roku 1981 přímo nebo nepřímo přičíst na vrub novému penzijnímu systému. Za stejné období objem finančních prostředků v těchto fondech vzrostl do té míry, že odpovídá sedmdesáti procentům hrubého domácího produktu. Navíc od roku 1988, kdy byl umožněn předčasný odchod do důchodu, průměrná měsíční penze pracovníka dříve odcházejícího do penze stoupla z 258 dolarů na 318. Pro srovnání – průměrný důchodce v USA pobírá od americké Správy sociálního zabezpečení 925 dolarů, ačkoliv příjem na hlavu je ve Spojených státech osmkrát vyšší než v Chile. Není divu, že penzijní reformu “à la Chile” napodobuje celá řada zemí od Polska až po Jižní Koreu.
Penzijní systém vynesl nezbytně nutný objem kapitálu, díky němuž se finanční trhy tohoto státu staly nejvyspělejšími v Latinské Americe. Stovky chilských společností – od maloobchodního řetězce Falabella až po aerolinky LANChile – dnes nejsou závislé na rozmarech zahraničních investorů, ale na správcích, kteří ovládají sedmdesát procent místních trhů s akciemi a dluhopisy. Zřejmě jedinou slabinou je závislost místních trhů na fondech a riziko, že někdy dojde k finanční bublině.
Výsledek pro většinu Chilanů ale představuje to, že žijí lépe než kdy dřív a prožívají zlaté časy. A tím lépe je na tom i jejich ekonomika.