Rozhodnutí o tzv. mléčných kvótách nerespektuje lidská práva Ústavní soud, zvláště poté, co se zastal majitelů domů a zrušil vyhlášku o regulaci nájemného, mohli někteří liberálně smýšlející občané považovat za neochvějného ochránce lidských práv a svobod. Zdá se však, že náš Ústavní soud má dvě tváře.
Rozhodnutí o tzv. mléčných kvótách nerespektuje lidská práva
Ústavní soud, zvláště poté, co se zastal majitelů domů a zrušil vyhlášku o regulaci nájemného, mohli někteří liberálně smýšlející občané považovat za neochvějného ochránce lidských práv a svobod. Zdá se však, že náš Ústavní soud má dvě tváře.
Když si pozorně prostudujeme rozhodnutí Ústavního soudu (Pl. ÚS 5/01) zamítající podnět 28 poslanců na zrušení kvót omezujících produkci a cenu mléka, musíme si říci, že buď je něco špatně, nebo v Česku existují dvě instituce téhož jména. ÚS zde konstatoval, že kvóty respektují přiměřenou rovnováhu mezi obecným zájmem (v českém právním řádu najdeme přes 650 „veřejných“ zájmů či jeho mutací) a ochranou základních práv jednotlivce. Tímto zájmem je prý zajištění odbytu každého producenta, stabilizace cen a příjmů v zemědělství, a to vzhledem k jeho sociálním, ekonomickým i ekologickým zvláštnostem. Hned zpočátku ÚS popírá základní atribut svobody, jejíž podmínkou je, že lidé nemohou být ve svobodné společnosti nuceni sledovat stejné cíle, a opaku je možné dosáhnout pouze ve společnosti totalitní. Soud zároveň udělal to, co si sám na jiném místě rozhodnutí zapověděl. Dovodil nezbytnost omezení podnikání v konkrétním oboru. Proč ale není regulována kvótami výroba automobilů? Racionálním zájmem obyvatel Česka může být nanejvýš zmenšení rozměrů zemědělství, a to z důvodu jeho ekologické škodlivosti i finanční náročnosti (28,5 mld. Kč v roce 2001).
Spotřebitelé by neměli zemědělce dotovat
Soud se dovolává „rozumné“ vyváženosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. V zemědělství pracovalo v roce 2001 celkem 156 000 zaměstnanců (celkové podpory od spotřebitelů a daňových poplatníků dosáhly 182 000 Kč na jednoho zemědělce). Na otevřeném mléčném trhu, by několik tisíc z nich muselo přejít na jinou práci. Spotřebitelů požadujících nízké ceny potravin je však přes 10 milionů. Co je tedy více bezúčelné a nepřiměřené? Jak soud rozhodne v případě cukerních kvót, když pěstování cukrovky živí podle racionálních propočtů cca 1800 zemědělců? Při domácí spotřebě 442 700 tun cukru za rok 2001 byli spotřebitelé příčinou tarifních překážek a dalších zásahů státu (cukerní kvóty) ochuzeni celkem o 3,54 mld. Kč. Když tuto částku rozpočítáme na pracovníky zaměstnané v zemědělství produkcí cukrovky, činila podpora v tomto segmentu 1 970 000 Kč na pracovníka, resp. 45 756 Kč na hektary. Nepravdivé je tvrzení, že stanovením kvót - vzhledem k dlouhodobým přebytkům mléka - nepovede k zmenšení jeho nabídky, protože kvóty plní přesně tento účel a každý se může přesvědčit v obchodech, kam se při fatálním přebytku mléka vyšplhaly ceny.
Jakápak spekulace?
Zvláštní je ztotožnění Ústavního soudu s nutností ochrany trhu před spekulanty, přičemž se jedná o logický protimluv, protože na jednání majícím za cíl dosažení prospěchu, zisku, úspěchu (Slovník cizích slov, Lumír Klimeš, SPN-pedagogické nakladatelství, 2002), stojí fungování trhu. Hanlivý, pejorativní význam, v jakém bylo toto slovo použito, ukazuje na reziduum marxistického myšlení. Co jsou vlastně spekulanti zač, jak nebo čemu škodí? Co dělají jiného než vyrovnávání cenových výkyvů? Ano, do roku 1989 byla spekulace trestným činem. V této souvislosti stojí za připomenutí název instituce bolševického teroru, kde se slovo spekulace také vyskytovalo, a to Všeruského mimořádného výboru pro boj s kontrarevolucí, spekulací a sabotáží, označované podle své zkratky jako Čeka, předchůdkyně NKVD a KGB. Také v Česku byl po roce 1948 boj proti spekulantům nedílnou součástí komunistické doktríny ničení svobody. Tragikomicky vyznívá poukazování soudu na praxi v EU. Např. kterak německé úřady v souladu s nařízením Rady EHS č. 1162/76 o přizpůsobení vinic „potřebám trhu“ nepovolily vinařce z německé země Porýní-Falc výsadbu vinné révy na jejím pozemku, a to s ohledem na unijní omezení produkce.
Svobodný trh je nežádoucí?
Dostáváme se k nejskandálnější části rozhodnutí, kde Ústavní soud uvedl, že zcela svobodný trh, prostý veškeré právní regulace není základní a ústavním pořádkem požadovanou nebo zaručenou hodnotou uspořádání české společnosti. (Kam vlastně společnost spěje, když ne ke svobodě?). Právo na něj prý nepatří mezi základní práva jednotlivce, neboť se uznávají i další rovnocenné cíle, jako například konvergence ekonomické výkonnosti, hospodářská a sociální soudržnost atd. Soud tak po vzoru komunistů (socialistů, antiglobalistů) postavil svobodu trhu do protikladu k prosperitě nejširších vrstev občanů a ekonomické výkonnosti. Všechny hlavní indexy ekonomické svobody, Fraser Institute, Freedom House, Heritage Foundation dokazují pravý opak, tj. spojitost mezi mírou ekonomické svobody a prosperitou. Naproti tomu v roce 2002 Česko zaujalo 52. místo na světě na základě hodnocení indexem vnímání korupce (CPI), což přímo souvisí s množstvím státních zásahů, resp. dotací, podporou, licencí, cel, kót atd. ovlivnitelných právě korupčním jednáním.
Rovnost není kategorií relativní
Ústavnímu soudu nepřipadá jako nerovné postavení potenciálních producentů (ti, co kvóty nemají) vůči současným producentům (těm, co kvóty již mají). Rovnost není podle ÚS kategorií absolutní, ale relativní. Zde se dotýká samotné podstaty demokracie jako systému, založeného na rovnosti občanů před zákonem, nikoliv na rovnosti schopností. V okamžiku, kdy zásah státu není v souladu s principem rovnosti, nelze ho omlouvat složitými právními konstrukcemi, ale je nutné ho zrušit. V opačném případě se vytváří další a další nerovnosti. ÚS tak fakticky schvaluje vytvoření nerovnosti státním zásahem, aniž je k tomu jediný skutečný důvod ve smyslu zachování svobody, což je stav, v němž každý člověk může činit, co uzná za vhodné, kromě agrese. Co však může ospravedlnit omezení svobody? Panuje obecná představa, že použití státního donucení je přípustné při ochraně zdraví a bezpečnosti. Čí svoboda bude ohrožena odstraněním mléčných kvót? Jsem si jist, že ničí. Skutečnou perlou je tvrzení, že státní omezení množství produkce jakéhokoli výrobku nepředstavuje vyvlastnění, jelikož vlastník výrobku s ním může nadále disponovat, užívat jej nebo dokonce i zničit, a nárok na dosažení určité ceny na trhu není součástí základního práva na vlastnictví. Soudci vlastně řekli: „Bezkvótaři, své hektolitry mléka si můžete svobodně vypít nebo jimi pohnojit pole.“
Ústavní soud nerespektoval lidská práva
Rozhodnutí Ústavního soudu nerespektuje lidská práva, i když soudci v rozhodnutí troufale uvádějí, že kritika podobných zásahů státu nebyla z této pozice vedena, přičemž zvláště rakouská ekonomická škola dokazuje pravý opak. Snad alespoň tento text bude chápán jako odmítnutí zásahů do trhu s mlékem nebo jinými komoditami jako neslučitelnými s universálním standardem lidských práv. Je proto třeba jednoznačně říci, že produkční kvóty u mléka, které svým rozhodnutím legalizuje Ústavní soud, narušují smluvní a majetkové svobody, znamenají vyvlastnění (ke všemu bez náhrady). Důvod takového rozhodnutí je ale jednoznačný. Odmítnutí kvót ÚS by podkopalo legitimitu cenových regulací či jiných škodlivých zásahů státu do svobody trhu a znemožnilo „harmonizaci“ našeho „práva“ s direktivami Evropské unie.
