Letecká doprava má nemalý podíl na produkci skleníkových plynů. Aerolinie tak začaly cestujícím nabízet možnost přispět na snížení následků, které jejich let bude mít. Nad smysluplností opatření však panují pochybnosti, stejně jako nad tím, kam vlastně prostředky plynou.
Na globální produkci CO2 se letecká přeprava podílí minimálně dvěma procenty. V příštích letech se navíc očekává další mohutný rozvoj létání. Do roku 2036 se má objem přepravených cestujících zdvojnásobit na 7,8 miliardy ročně.
Podpisem Pařížské klimatické dohody se státy zavázaly udržet globální oteplování pod 2 stupni Celsia. Podaří se to, pokud roční produkce emisí nepřesáhne 2 tuny CO2 na člověka, což je jakýsi „osobní karbonový rozpočet“. Web Deutsche Welle uvádí, že jeden zpáteční let z Frankfurtu do Singapuru vypustí 6 tun CO2 na pasažéra. Každý člověk na palubě tak třikrát překročí svůj roční rozpočet.
Porovnání produkce emisí (v kg CO2) | |
---|---|
Zpáteční let Frankfurt-Singapur | 6000 |
Roční jízda autem po 35 km denně | 2000 |
Roční chod lednice | 100 |
Kompenzační platby se zdají být jako pohodlné řešení. Cestující dobrovolně přispějí k financování čistých energií či zalesňování v rozvíjejících se zemích. Jenže není to dost pohodlné řešení – podle mluvčího Lufthansy Thomase Jachnowa možnost zaplatit uhlíkovou kompenzaci využilo jen 1 procento klientů největšího německého leteckého přepravce. Možnost platby totiž není součástí objednávky letenky a od cestujícího vyžaduje samostatné úsilí.
Možná větší váhu než lenost má v rozhodování pasažérů nedůvěra. Klíčové jsou metody certifikace kompenzačního poplatku, uvádí DW. Plátce musí mít jistotu, že peníze jsou řádně převedeny a poslouží projektům, jejichž dopad musí být viditelný a měřitelný.
Čtěte také:
Temná stránka turismu: cestování se podílí 8 procenty na emisích skleníkových plynů
Lodní doprava produkuje víc emisí než Německo. Je čas jednat
Jenže přínosy kompenzačních projektů jsou právě těžko vyčíslitelné, což platí zejména u projektů zalesňování, uvádí Dustin Benton z ekologické organizace Green Alliance. „Pokud přispějete na vysazení lesa, nemáte ponětí, kolik CO2 les za svůj život z atmosféry pohltí,“ uvádí.
Jak se poplatek vypočítá?
Letecké společnosti často spolupracují s ekologickými skupinami, což má být záruka, že přepravci z poplatku nic nemají a jeho výše je vypočítána férově. Množství vypuštěného CO2 se velmi liší a je odvislé od hospodárnosti letadla, hmotnosti nákladu a počtu sedadel. Čím více místa v letadle cestující zabere, tím větší objem skleníkových plynů.
V případě letu Lufthansy na trase New York - Frankfurt vychází 0,9 tuny na cestujícího v ekonomické třídě, ale pasažér v byznys class už je zatížen 2,9 tuny CO2. Liší se i výše kompenzační platby za jednu tunu. Společnost Atmosfair, u níž je možné dobrovolně platit kompenzace za emise z letecké dopravy, považuje za „spravedlivou“ cenu 23 eur za tunu.
Úspory na straně aerolinií
Ke snižování ekologické zátěže letecké dopravy mohou ale nejvíc přispět samotné aerolinie. A také se o to snaží, tedy alespoň některé. Aktuálně stojí v čele pelotonu společnost Air Canada, která se rozhodla přiklonit se k obnovitelným zdrojům energie. V posledním roce uskutečnila osm letů výhradně na biopalivo. Let z Edmontonu do San Franciska z 2. května měl údajně o 20 procent nižší karbonovou stopu, než kdyby spoj pohánělo konvenční palivo. Oproti roku 1990 společnost zlepšila hospodaření s palivem u svých letů o 43 procent.
Podstatným kriteriem spotřeby je ale především hmotnost letadla. Aerolinie se tak zamýšlejí nad každým kilogramem v letadle. „Cokoli, co sníží hmotnost letadla, také sníží spotřebu,“ uvedl letecký expert John Strickland. A tak není divu, že Emirates Airline aktuálně představily letadlo bez oken. Cestující budou mít k dispozici „výhled“ z virtuálních oken. „Kvalita obrazu je vynikající, lepší než skutečné okno,“ tvrdí prezident aerolinií Tim Clark. Podle něj jde o budoucnost letecké přepravy.
Čtěte také: