Ručně šité obleky a boty nevyjdou z módy nikdy. Stejně jako respektování základních pravidel každé profese
Řada čtenářů této ročenky si jistě ještě vzpomene na úvodní školení pro advokátní koncipienty. Dlouholetý šéfredaktor Bulletinu advokacie a vynikající advokát Václav Mandák během něj kandidátům advokacie vysvětloval, že jediný přípustný „dress code“ je pro muže oblek – a to tmavomodrý či tmavě šedý – a pro dámy bílá halenka a sukně vhodné délky, popřípadě šaty, doplněné lodičkami. Neopomněl zdůraznit, že oděv musí být z kvalitních materiálů, čistý a vyžehlený.
Tenkrát jsem byla lehce rozpačitá z toho, že by mi profesní komora měla předepisovat, v čem a jak bych měla chodit oblečená. S postupem času a přibývající praxí jsem pochopila, že i tato přednáška měla své velké opodstatnění, protože advokáta nedělají jen jeho schopnosti a znalosti, ale také jeho zevnějšek.
Žádný muž činný v advokacii se neobejde bez několika kvalitních obleků, více než deseti košil a alespoň dvou párů klasických oxfordek.
Přijde vám to příliš, nebo málo? Vyzpovídali jsme špičky ve svých oborech, abychom se dozvěděli, jak vzniká oblek, košile či bota na zakázku a proč by neměly chybět v šatníku advokáta. Všichni se shodli na tomtéž. Oděv či obuv šité přímo na míru zákazníka vám zajistí maximální pohodlí i dokonalý vzhled. A ruku na srdce, klient mnohdy nedokáže na první pohled ocenit znalosti a schopnosti zvoleného advokáta, o zevnějšku si ale – stejně jako zástupce protistrany či soudce – udělá obrázek velice rychle.
Oblek je grunt
Pomineme-li povinnost nosit při některých soudních jednáních talár, je oblek „uniformou“ každého advokáta. A má-li v něm trávit většinu profesního života, je nezbytné, aby byl pohodlný, aby se nezmačkal, ještě než jeho nositel dorazí do kanceláře, a aby mu takříkajíc padl.
Patrně nejproslulejším pánským krejčím u nás je Vladimír Zach. Jeho malostranské krejčovství Zach & spol. vypadá jako vzpomínka na první republiku: krásný starý nábytek, hned za dveřmi rozešitý frak a za pultem usměvavý muž s knírkem.
O zákazníky se Zach stará již dobré čtvrtstoletí a nyní mi popisuje, jak oblek šitý na zakázku vzniká. Vše začíná rozmluvou se zákazníkem: „Moji zákazníci většinou vědí, co chtějí.“ Následuje volba látky, střihu a fazony. Není to těžké. Oblek je „klasika“ a módním výstřelkům příliš nepodléhá. U saka je na výběr mezi jedním či dvěma rozparky a u sportovnějších sak přicházejí do úvahy šikmé kapsy místo klasických rovných. Volit se samozřejmě dá mezi sakem dvouřadým a jednořadým. Pak ještě vybrat klopy, určit počet knoflíků a tím to vlastně končí. V této fázi Zach oblek naskicuje, aby měl o něm zákazník přesnou představu, a jde se na měření postavy. První zkouška následuje za dva týdny. Na zákazníka čeká ručně nastehované sako a kalhoty: „Vše děláme ručně, postaru, je tam plátno, žíněnka a kanafas. I to plátno je tužené ručně. Ztužené klopy pak zajistí, že se po celou dobu životnosti saka nebudou vytáčet ven jako u konfekčních sak.“ Při druhé zkoušce už zpravidla bývají hotové kalhoty a sako má podšívku i kapsy. Pokud vše dobře padne, zbývá si počkat několik týdnů na výsledek: „Zákazník se musí v obleku především dobře cítit.
Perfektní oblek je takový, ve kterém můžete celý den sedět v práci, víte, že ho na sobě máte, a cítíte se v něm dobře.“
Bližší košile než kabát
Jenže co se skvostným oblekem bez dobré košile? Řada obchodů dnes nabízí úpravu košilí na míru, tzv. „made to measure“.
Pro pohodlí i dokonalý vzhled je ale lepší zajít o krok dál a nechat si košili ušít na zakázku. Jde v podstatě o stejný postup jako u obleku, snad jen s tím rozdílem, že košile má mnohem pestřejší využití, a tedy i škálu střihů. Zákazníka je proto nutné „vyslechnout“ opravdu dokonale. „Košile může být profesní, nebo jen sportovní či hobby, ale také reprezentační. Účel, pro který se šije, je stěžejní pro výběr materiálu i střihu,“ říká mi Dita Petrusová Filipová z Ateliéru Ditafil. Důležitý je každý detail – zda bude zákazník nosit ke košili kravatu, zda preferuje manžetové knoflíčky a třeba i to, jak moc se během jednání potí (v takovém případě se volí nižší gramáž látky). Skicu košile dostane zákazník mailem a po schválení následují zpravidla dvě stehované zkoušky, aby košile opravdu perfektně sedla. Myslí tu opravdu na všechno, knoflíkové dírky vyšívají ručně, takže se v nich netřepí nitky, zásadně používají knoflíky z perleti nebo třeba ze skla, ale nikdy z plastu jako u konfekce. Zajímalo mě, kolik taková košile vydrží. „Má-li zákazník zhruba 15 košil, které pravidelně střídá, vydrží mu každá z nich asi tak dva roky. První odcházejí manžety, které se ošoupou, ale ty zákazníkům můžeme na přání vyměnit,“ odpovídá mi Dita. Docela mě udivil počet košil, které by měly být součástí pánského profesního šatníku, ale ani my ženy na tom nejsme lépe.
Bota dělá muže
Na míru šité boty nejsou zdaleka tak obvyklé jako obleky či košile. Mistrů obuvníků, kteří dokážou ušít tzv. rámové boty, je u nás už jen pár a mezi nimi Erik Martin Lawart, který mi prozradil, jak taková bota vzniká.
Nejdřív se měří, a to velice přesně, teprve pak následuje diskuse o tom, jak by měly boty vypadat, co od nich zákazník čeká, a volba materiálu. U Lawarta se svršky bot standardně šijí z francouzské teletiny, ale toužíte-li po opravdovém luxusu, můžete je mít třeba z nilského krokodýla. Klíčem k dobré botě je výroba kopyta, které obuvnický mistr dále upravuje podle jemných detailů noh zákazníka. Další mezikrok se jmenuje „zkušební bota“, kvalitou se podobá obuvi z obchodu a zákazník v ní musí týden intenzivně chodit, protože, jak Lamart říká: „Umím změřit nohu, ale neumím změřit pocit.“ všech na míru dělaných věcí je dokonalý komfort. Navíc každé ručně ušité sako či bota podporují řemesla, která jsou v současnosti na vymření. Učební obor pánský krejčí dnes už neexistuje a také obuvnický mistr Lawart si své tovaryše musí učit sám. Proč tedy nespojit příjemné s užitečným.
Teprve pak se šije naostro: „Jeden pár bot znamená asi 70 hodin ruční práce.“ Ušít první pár b ot trvá zhruba pět měsíců, a když už má zákazník v Salonu Lawart uložena kopyta, dá se každý další pár zvládnout za tři měsíce. Čeká se dlouho, ovšem ručně šité boty vám na rozdíl od těch běžně prodávaných vydrží zpravidla celý život.
Společným znakem kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, Regionální právnická firma roku
Zákazník se musí především dobře cítit. V perfektním obleku můžete celý den sedět v práci, víte, že ho na sobě máte, a cítíte se v něm dobře. Zkušební bota se kvalitou podobá obuvi z obchodu a zákazník v ní musí týden chodit, protože, jak mistr říká: „Umím změřit nohu, nikoli pocit.“
O autorovi| Klára Donathová • donathova@mf.cz