Nestává se příliš často, aby kusy vesmírné horniny dopadnuvší na Zem dosahovaly kvalit srovnatelných se vzorky posbíranými samotnými astronauty, respektive sofistikovanými kosmickými sondami. Meteorit, který koncem února spadl na území Velké Británie, jako by ale podle Přírodopisného muzea v Londýně byl onou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo.
Svoji vesmírnou pouť završil u městečka Winchcombe ležícím v hrabství Gloucestershire nedaleko hranice mezi Anglií a Walesem. A protože jeho vstup do zemské atmosféry doprovázela impozantní světelná podívaná, která byla patrná i v části severní Evropy, vyprovokoval spoustu laiků i odborníků k tomu, aby se jeho zbytky pokusili co možná nejrychleji najít. Což se záhy skutečně povedlo.
Poblíž zmíněné obce se vědcům podařilo sesbírat téměř 300 gramů mimozemské horniny. Ta je k jejich úžasu tvořena uhličitanovým chondritem – materiálem, který se v rámci naší Sluneční soustavy vyskytuje poměrně běžně. Je o něm známo, že obsahuje jiný organický materiál a amino kyseliny, jež jsou zcela zásadní pro vznik života.
„Byl jsem v šoku, když jsem ho uviděl, a okamžitě jsem si uvědomil, že jde o velmi vzácný meteorit a zcela ojedinělou událost,“ řekl v prohlášení pro muzeum Richard Greenwood, který se zabývá studiem planetárních věd na Open University. Byl první, komu se horninu podařilo identifikovat.
Jeden z mála, které se podařilo najít
Že Greenwoodův komentář nemusí být pouhým klišé, se pracovníci londýnského Přírodopisného muzea snaží doložit čísly. Podle jejich propočtů dopadlo na planetu Zemi během její historie zhruba 65 tisíc známých meteoritů. Pouze u 1206 z nich bylo nalezeno i samotné místo dopadu a jen v 51 případech bylo posléze dokázáno, že se jedná právě o meteorit složený z uhličitanového chondritu.
„Téměř všechny meteority, které dopadnou na Zem, pocházejí z planetek, tedy zbytků základních stavebních panelů Sluneční soustavy, které nám mohou prozradit, jak se planety jako Země zformovaly,“ řekla pracovnice ústavu Ashley Kingová. „Příležitost být prvním lidmi, kteří jej spatří a mají možnost ho prostudovat bezprostředně po dopadu, je splněným snem.“
Jak podle zpravodajského serveru CNN muzeum dále připomíná, meteority jsou daleko starší než jiné horniny nacházející se na naší planetě. Než jejich vesmírná cesta skončí, trvá to zpravidla celé tisíce let. Jen zřídkakdy se přitom stane, aby narazily právě do Země.
Jaký je rozdíl mezi meteorem, meteoritem a meteoridem?
Letí-li dotčený objekt vesmírem, označuje se jako meteorid. Jasnému světelnému úkazu doprovázejícímu jeho vstup do zemské atmosféry se říká meteor, kdežto slovo meteorit se pro změnu vztahuje ke každému takovému vesmírnému objektu, který na Zemi i dopadl.
Než tento konkrétní meteorit, vlastně tehdy ještě meteorid, dopadl na území Velké Británie, pohyboval se nekonečným vesmírem rychlostí zhruba 14 kilometrů za sekundu (přes 50 tisíc kilometrů v hodině). Jeho chemické vlastnosti byly dle závěrů Japonské národní vesmírné agentury (JAXA) podobné těm, jež nedávno – avšak ve značně menším množství – dopravila z planetky Ruygu na Zem i její sonda Hajabusa 2. Podle pracovníků londýnského Přírodopisného muzea je velmi pravděpodobné, že spousta dalších kusů dopadnuvšího meteoritu ještě stále čeká, až je někdo nalezne.