Plejáda českých prezidentů osciluje mezi nebeskými výšinami a morální pokleslostí Dne 30. října 1918 se v ženevském hotelu De beaux Rivages sešli poprvé představitelé českého a zahraničního odboje. Tam se dozvěděli naši domácí představitelé z úst Edvarda Beneše, že vznikající stát bude republikou s prezidentem T.
Plejáda českých prezidentů osciluje mezi nebeskými výšinami a morální pokleslostí
Dne 30. října 1918 se v ženevském hotelu De beaux Rivages sešli poprvé představitelé českého a zahraničního odboje. Tam se dozvěděli naši domácí představitelé z úst Edvarda Beneše, že vznikající stát bude republikou s prezidentem T. G. Masarykem v čele.
I protest Karla Kramáře, prvního československého premiéra a budoucího nejvášnivějšího Masarykova odpůrce, byl v tuto slavnostní chvíli pouze formální. Zásadní vliv Tomáše Garigua Masaryka na vzniku ČSR byl skutečně nezpochybnitelný. Syn panského kočího a vnuk nevolníka, jak se profesor Masaryk rád tituloval, mohl mít již začátkem I. světové války kariéru za sebou. Přesto se odebral do Švýcarska, kde zahájil boj za samostatný stát. Masaryk se stal ikonou samostatného státu, která do značné míry přežívá až do dnešních dní. Masarykem, laťkou, která byla nasazena ať již skutečně jeho zásluhou či díky apologetům, se v očích veřejnosti posuzuje každý další prezident. Masarykův odchod z úřadu v roce 1935 a jeho smrt o dva roky později jako by se staly symbolickou ouverturou k soumraku bohů, jenž se nad existencí státu začal stahovat.
Edvard Beneš
„Bez Beneše bychom republiku neměli,“ je známé Masarykovo rčení, jímž zdůvodňoval, proč by měl dosavadní ministr zahraničí stanout jako jeho nástupce. „Bez Beneše bychom o republiku nepřišli,“ tvrdili jeho odpůrci především z řad české pravice. Mezinárodní síly, které se daly na pochod v době velké hospodářské krize, však byly silnější než všechny Benešovy schopnosti a známosti na poli mezinárodní politiky. Přesto byly alespoň natolik silné, že se mu podařilo po šesti letech exilu stát opět obnovit. Dokázal zcela přesně předpovědět, jak se bude mezinárodní situace vyvíjet po podpisu mnichovské dohody. Co už ale odhadnout nedokázal, byl Stalin a českoslovenští komunisté. Místo mostu mezi Západem a Východem tak zde zůstala pouze vysunutá bašta Východu, hrozící směrem na Západ.
Protektorát
Emil Hácha nebyl jen pouhá figurka v rukou německých okupantů. Bez něj by těžko mohl generál Eliáš a další protektorátní činitelé provádět odbojovou činnost, bez jeho servilních proněmeckých projevů by ztráty obyvatel byly nepochybně vyšší. Zatímco Hácha se svou včasnou smrtí v pankrácké věznici vyhnul potupě soudu, Benešův zamítavý podpis pod žádostí o milost pro prezidenta Slovenského štátu zpečetil Tisův osud. To ještě Beneš netušil, že ani jeho potupný osud nemine. A že mu ho chystá sám předseda vlády.
