Když není na dělaNový ministr obrany to bude mít těžké. Musí se smířit s tím, co nevydýchal jeho populární předchůdce, se snížením armádního rozpočtu. Vyčítat mu to budou vojáci z povolání i branci, kteří zřejmě budou muset oproti původnímu předpokladu rukovat o dva roky déle. Toky déle.
Když není na děla
Nový ministr obrany to bude mít těžké. Musí se smířit s tím, co nevydýchal jeho populární předchůdce, se snížením armádního rozpočtu. Vyčítat mu to budou vojáci z povolání i branci, kteří zřejmě budou muset oproti původnímu předpokladu rukovat o dva roky déle. Toky déle. To není nic příjemného. Jenže šetřit vláda prostě musí. Bez děl a tanků se pár let klidně obejdeme. Horší je to s povinnou vojenskou službou - čas strávený na vojně není právě produktivní činností. Proto se přimlouváme za to, aby raději bylo ještě méně kanonů a prezenční služba skončila, jak bylo slíbeno.
Jen jeden Hoffmann
Jeden z normalizátorů odešel od soudu s trestem. Máme se radovat? Hoffmann byl méně významným protagonistou okupace než Jakeš a Lenárt. Ty tribunál osvobodil. Trest je tedy příliš výběrový na to, abychom ho mohli brát jako vyrovnání s komunizmem. Přichází také příliš pozdě, v době, kdy už máme jiné starosti. Spíš než pocit zadostiučinění na nás padá rezignace. Je to jen jeden opožděný Hoffmann.
Schizofrenní Buzková
Ministryně školství vysokoškolským učitelům tvrdí, že jim pomůže její reforma. Ale nic takového neexistuje. Petra Buzková předložila návrhy na zvýšení platů. Na ty ovšem nejsou peníze, a tak vlastně není divu, že ministryně místo jednání v kabinetu demonstruje na ulici. Přitom řešení tu bylo. Poradci ministra financí navrhovali, aby do univerzit byly puštěny soukromé peníze. To by byla skutečná reforma, která by zvedla profesorům platy a zájemcům umožnila studovat. Buzková se tohoto nápadu nechytla, zato bojuje na barikádě. Připadá nám to poněkud schizofrenní.