Pozor na SARS domaJe zlé, že není smrtící forma zápalu plic ve světě pod kontrolou. O to víc nás znepokojují informace o chabé domácí obraně před dovozem čínského zabijáka. Zatímco v Pekingu padají hlavy nehodných úředníků a virus si razí cestu Evropou k našim hranicím, v Praze vládne blazeovaný klídek.
Pozor na SARS doma
Je zlé, že není smrtící forma zápalu plic ve světě pod kontrolou. O to víc nás znepokojují informace o chabé domácí obraně před dovozem čínského zabijáka. Zatímco v Pekingu padají hlavy nehodných úředníků a virus si razí cestu Evropou k našim hranicím, v Praze vládne blazeovaný klídek. Všechna preventivní opatření se smrskávají na letáky rozdávané v letadlech. To vůči zdravým cizincům, kteří se „provinili“ jenom tím, že u nás chtějí pracovat, jsou byrokraté podezřívavější. Přísnější jsou i předpisy pro prodejce potravin a hostinské. Pokládáme to za další důkaz, že úřední místa neumějí projevit správnou míru tvrdosti na pravém místě.
Poslanci pod úroveň
Závidět se nemá. Na poslancích nás ale štve ta úžasná míra pokrytectví. Mají pocit, že si zaslouží dvě stě tisíc měsíčně? Ať to tedy řeknou rovnou a neschovávají se za různé příplatky a naturální dávky. Bydlení, doprava, ošatné, telefony. Tyhle bonusy, daleko převyšují základní poslanecký plat necelých padesát tisíc. Není divu, že zástupce lidu netrápí drastické daně či nefungující trh s byty. Pro ně platí jiná pravidla - čeho je i kvůli jejich zabedněnosti málo, to si sami sobě přidělí, kde ostatní musí tvrdě solit berňáku, parlamentáři naopak dostanou nezdaněnou apanáž. A při tomhle vyžírkovství ještě stihnou populisticky ukazovat na druhé, třeba bývalé hlavy státu. Připomínáme jim, že z peněz na rekonstrukci jejich malostranského domečku jsme si mohli vyživovat exprezidenty po dvě stě let.
Zákon tvrdý, ale zákon
Klienti Union Banky se nehodlají spokojit s penězi z Fondu pojištění vkladů a chtějí dostat všechno, co do banky vložili. Poslanci říkají, že zákazníci zkrachovalého ústavu měli počítat s rizikem a že jim nic navíc nepřiklepnou. Jaká zásadovost! Nezávisle na tom je ale zřejmé, že by poškození měli dostat to (a pouze to!), co jim ze zákona náleží a nikdo by jim neměl nic „přiklepávat“ Lex dura, sed lex. Klientům Union Banky bude ovšem velmi obtížné vysvětlit, že právě počínaje jejich případem začíná zákon platit tak, jak je napsán. Zvláště když to dosud probíhalo spíše podle říkanky „tomu dala, tomu taky.“
