Politici si musejí uvědomit, že bez otevřenosti a důvěry občanů hospodářský růst nemohou udržet
Česká republika těží z léta trvajících investic do výrobního sektoru. Podle Atlasu ekonomické komplexity, indexu mapujícího produkci země a složení jejích vývozů a dovozů, je Česká republika na 8. místě.
Toto umístění má z velké části na svědomí transfer technologií a knowhow prostřednictvím přímých zahraničních investic. Na úspěchu mají však podíl i místní podnikatelé, jako jsou například Zbyněk Frolík z Linetu nebo Václav Muchna ze společnosti Y Soft. Další fáze hospodářského růstu již závisí na prosperitě jejich firem a schopnosti ponechat podstatné prvky výroby v České republice.
A jak jim může být nápomocna česká vláda? V první řadě by neměla dělat nic, nestavět žádné překážky, které by podnikatelům bránily v rozvoji podnikání. Prostředí nejistoty růst paralyzuje. Firmy vytvářejí nová pracovní místa s tím, že jim vydělají víc, než je budou stát. Vládní politika je v této rovnici jednou z proměnných. A čím nepředvídatelnější je, tím méně nových pracovních míst podniky vytvoří. Zatím to vypadá, že stávající vláda tuto kauzalitu chápe. Zvolnila například v tempu každoročního předělávání daňové politiky a místo zvyšování sazeb se zaměřila na výběr daní. Stabilní a relativně nízké daně jsou nejlepší možností, jak snížit počet lidí bez práce.
VÝZKUM A EXPORT Samotná vládní nečinnost ale nestačí. Prvním krokem, který může vláda učinit, je propojení výdajů na výzkum s exportní politikou.
Ve střednědobém horizontu bude hospodářská prosperita České republiky závislá na vyšší hodnotě exportovaných produktů založené na inovacích. Vláda by mohla spustit pilotní program kofinancování základního a aplikovaného výzkumu nezbytného pro exportéry produktů s vysokou přidanou hodnotou. Díky tomuto programu budou schopni vyvinout další generaci již úspěšných výrobků.
Kolem takovýchto podniků by mohla být vystavěna lepší infrastruktura. Investice do silnic, letišť, škol a dalších veřejných statků jsou pro prosperitu země určující. Není podstatné, kolik peněz vláda za veřejné statky je třeba měřit hodnotu vytvořenou z každé utracené koruny, nikoli celkový objem utracených peněz. Veřejné zakázky bohužel stále budí dojem, že primární snahou je usnadnit utrácení peněz a zároveň minimalizovat odpovědnost politiků za výsledky utrácení.
Nadějně vypadá aktivita Jana Farského a skupiny starostů, kteří začali sdílet zkušenosti pomáhající komunálním politikům lépe rozhodovat. Změna zákona totiž upraví jen podmínky rozhodování, skutečně důležité je, jestli se podaří vytvořit a rozšířit praktiky správného rozhodování.
NEVĚŘÍCÍ ČEŠI Správná rozhodnutí jsou téměř vždy výsledkem nesnadného rozhodování. Protože úkolem vlády je v podstatě přerozdělování soukromého bohatství, každá politika někomu pomáhá a někomu škodí. K provedení zásadních reforem (penzijní, zdravotnické) vláda potřebuje, aby veřejnost věřila tomu, že užitek z jejích rozhodnutí bude mít více lidí než jen malá skupinka politiků a podnikatelských elit. V hodnocení důvěry veřejnosti v politiky se v průzkumu Světového ekonomického fóra z roku 2014 Česká republika umístila na 139. místě (ze 144 zemí). Na jedné straně jde o imaginární pořadí, protože naše vláda poskytuje lepší služby než například vláda Ukrajiny nebo Řecka a obě země se umístily před námi, na straně druhé je to realita, pořadí ukazuje, jak to veřejnost cítí.
Řadu let členové vlády reagují na veřejnou kritiku jako obviněný teenager: přestali veřejnost seznamovat s tím, co dělají. A to může být největším ohrožením budoucího vývoje prosperity země. Kdy si politici uvědomí, že důvěru veřejnosti potřebují a že si ji musejí zasloužit?
Změna zákona o veřejných zakázkách upraví jen podmínky rozhodování. Skutečně důležité je, jestli se podaří vytvořit a rozšířit praktiky správného rozhodování.
O autorovi| WESTON STACEY, výkonný ředitel Americké obchodní komory
