Česko rozvoj solární energetiky zařízlo, místo aby podmínky pro její fungování jen upravilo.
Foto: Profimedia.cz
Loňské tažení tuzemských politiků proti solární energii výrazně přistřihlo křídla zatím nejčistšímu a nejperspektivnějšímu zdroji energie. Strašení růstem cen elektřiny vedlo k výraznému snížení výkupních cen elektřiny ze slunce, a tím i k poklesu podpory tohoto odvětví. Jenže i přes českou zpátečku rozvoj obnovitelných zdrojů energie v zahraničí pokračuje. Poté, co Německo oznámilo uzavření svých jaderných elektráren do roku 2022, začali tuzemští politici strašit cenami proudu znovu.
Zčásti mají určitě pravdu. Obnovitelné zdroje energie jsou zatím dražší než třeba spalování uhlí. Jenže jen zdánlivě. špinavé zdroje totiž znečišťují ovzduší a to má negativní vliv na životní prostředí, zdraví lidí, ničí lesy, ale třeba i architektonické památky. Jinými slovy, kvůli pálení uhlí jdou další obrovské částky do zdravotnictví, obnovy lesů či na záchranu kulturních památek. V ceně energie z konvenčních zdrojů se tyto náklady samozřejmě nepromítají, hradí je totiž daňoví poplatníci prostřednictvím veřejných rozpočtů.
Ale zpátky k Německu a jeho sázce na čisté zdroje, která povede k růstu cen energií v celém regionu a promítne se i v Česku. Spotřebitelé, ať už podniky nebo domácnosti, tak za elektřinu zaplatí více. Jen namísto rozvoje čistých energií v Česku budou tímto způsobem financovat rozvoj nové energetiky v sousedním Německu. Přitom solární byznys v Česku nepotřeboval zaříznout, ale spíše usměrnit. Přesměrovat solární panely z luk a polí na střechy rodinných domů, skladů a továrních hal.
Místní výroba – místní spotřeba. To je rovnice, která dává u obnovitelných zdrojů největší smysl. Povolit nejdříve megalomanské projekty pro spekulanty a pak zastavit připojování solárních elektráren i pro majitele s několika panely na střechách rodinných domů, kterým šlo především o výrobu proudu pro vlastní spotřebu, to je typicky české řešení. Chytrá energie prohrála souboj s vychytralostí.
