Zákon, který mění pravidla údržby silnic, vlastně nikdo moc nechtěl. Přesto tato klíčová norma nesoucí v sobě dárek za zhruba osm miliard korun prošla sněmovnou přes všechna tři čtení. Pokud bude mít stejně umetenou cestu Senátem, vznikne ukázkový příklad toho, jak dokážou kraje pustit státu žilou.
Osm let pohody
Právě teď se bojuje o to, kdo bude v příštích osmi letech udržovat silnice I. třídy. Podle čísel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) by si vítězové tohoto mače mohli rozdělit zhruba osm miliard korun. Hlásí se proto kraje, které mají svoje správy silnic (SÚS). Až potud zní všechno nekonfliktně. Problém nastává ve chvíli, kdy se ukazuje, že by ŘSD mohlo ušetřit stovky milionů vypsáním veřejné soutěže. Protože by tím však vznikla konkurence a krajské SÚS byly ohroženy, rodí se v Česku nový zákon, který tenhle trik na vysání státních peněz lidově řečeno pofouká.
Ještě před krajskými volbami, vloni 20. července, se hejtmani sešli s ministrem dopravy Danem Ťokem, aby podepsali dokument s názvem Memorandum o společném postupu při zabezpečení zimní a běžné údržby silnic I. třídy. Detaily hnutí mysli Dana Ťoka se už asi nikdo nedozví, ale v memorandu se zavázal, že jeho resort připraví a vybojuje změnu zákona, která umožní oddělit správu silnic od údržby. Stát by pak krajům mohl svěřit jen některé činnosti, což teď není možné. Nyní lze podle zákona převést jen celou správu včetně investičních povinností.
Podívejte se, jak fungují zakázky na údržbu silic první třídy v regionech a jak je chtějí poslanci změnit a přihrát další peníze krajům:
Ministerstvo zákon opravdu do sněmovny dostalo, a to prostřednictvím poslanců ČSSD Romana Sklenáka a Jana Birkeho. Důvod byl ryze praktický: aby se zrychlil legislativní proces. Zajímavé je, že samotní předkladatelé nejsou o normě přesvědčeni. „To je odpovědnost pana ministra Ťoka. Nás požádali, abychom to předložili,“ říká Jan Birke. Chtít pak vyjádření jasného souhlasu od ministerstva dopravy coby navrhovatele je stejně nedosažitelné.
Hlavně nesoutěžně
Všichni, až na kraje, si totiž uvědomují, že zákon má tolik slabých míst, že se dá s čistým svědomím označit za nesmyslný. „Jedna věc je upravit zákon do nějaké podoby odpovídající představám krajů a druhá věc je, zda je taková změna slučitelná s unijním právem,“ říká mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold. Naráží na to, že péče o státní majetek je poskytnutou službu a až na omezené výjimky musí podle zákonů projít veřejnou soutěží.
Soutěžení se přitom v regionech nedá příliš očekávat, což v praxi přináší zvýšení ceny za údržbu. Dokonce o tom existují poměrně jasné důkazy. Ředitelství silnic totiž nechalo paralelně vypsat otevřené zakázky. Udělalo to pro případ, že by se dohoda s kraji nakonec nerealizovala. Výsledkem je, že za osmiletý tendr by se ušetřilo 804 milionů korun oproti částce předpokládané ŘSD na základě dosavadních zkušeností.
Čtěte další články autora:
Budoucnost je tady. Česká firma ví, jak řídit vlaky bez strojvůdců
Jsme v balíku. Přepravní firmy chystají milionové investice
Třeba na Vysočině by stát vydal zhruba o 30 procent méně, než byl odhad, a to jen díky soutěži. Dodavatel by totiž zůstal stejný, protože nejvýhodnější cenu nabídla krajská SÚS. Přibližně o třináct, respektive patnáct procent klesly pak ve srovnání s odhady ceny ve středních Čechách, které jsou rozděleny na dvě oblasti. Tam zvítězila s nabídkami sdružení soukromých firem.
Dosud údržbu zajišťují krajské SÚS na základě 14 uzavřených smluv s ministerstvem dopravy. Že v cenách něco nehraje, upozornil před časem i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Z jeho závěrů vyplývá následující: Ministerstvo dopravy uzavřelo pro období od září 2007 v krajích smlouvy na údržbu napřímo bez soutěží. „Jednotkové ceny byly většinou vyšší než v předchozích smlouvách, které uzavřelo ŘSD v zadávacích řízeních,“ stojí ve zprávě NKÚ. Roční náklady se zvýšily přesně o 296 milionů. „Ministerstvo neuvedlo konkrétní důvody tohoto kroku a ani neprovedlo posouzení výhodnosti této změny,“ stojí dále v textu.
Zmíněná zakázka doběhla v roce 2013 a poté ministerstvo předpokládalo návrat ke starým pořádkům, tedy otevřeným soutěžím. Záměr ale kvůli připomínkám krajů nerealizovalo a sepsalo dodatky smluv platné do září 2017. Jedinou změnou tak bylo prosazení soutěží ve Zlínském a Karlovarském kraji coby pilotního projektu. „Z porovnání cen uvedených ve smlouvách vyplynul velký rozptyl jednotkových cen údržbových prací, který nelze v plné výši odůvodnit místními podmínkami. To ukazuje, že existuje prostor pro snížení cen údržbových prací,“ uvádí se v dokumentu NKÚ.
Krajský guláš
Je proto zřejmé, že kraje chtějí v praxi z roku 2007 nějakou schůdnou formou pokračovat. „Kraj Vysočina má zájem pro stát provádět údržbu silnic I. třídy v rámci svého regionu. Ve finále jde hlavně o rozhodnutí státu, on nastavuje podmínky. Komu zakázku za podmínek stanovených státem kraj zadá, je jiná věc,“ říká mluvčí Kraje Vysočina Jitka Svatošová.
Celé to naštěstí musí jednou skončit. Tím termínem je poslední březen. Je pravděpodobné, že Senát a prezident zákon do té doby nestihnou posoudit. Přesto vidět úlitbu hnutí ANO sociálnědemokratickým hejtmanům, s nimiž Dan Ťok podepsal před krajskými volbami memorandum, asi není úplně mimo. Otázkou je, co mělo být protislužbou za tento obchod. Podpora odbojných mužů ČSSD a tehdejších hejtmanů Michala Haška či Jiřího Zimoly Andreji Babišovi?
Čtěte komentáře Petra Weikerta:
Jiří Čunek Superstar
Babiš dárcem krve
Sbohem, pane Evropo
