„Však kdyby siných do nebes komíny měly růsti,
chlop Křístek bitý Moravec on Lazů nepopustí,“ složil Petr Bezruč poklonu
zdejšímu starostovi z přelomu 19. a 20. století. Jan Křístek ve vesnici Lazy na
Karvinsku silně propagoval slezského
ducha. Jeho osobu dodnes připomíná zašlý památník ležící jen pár metrů od nedávno zavřeného černouhelného dolu. Ticho, které narušuje bagr pomalu loupající zrezivělé konstrukce se starými filtry na
důlní vodu, naznačuje, že 85 let po Křístkově smrti čeká region další souboj o tvář. Tentokrát už
nejde o národnostní třenice. Po dvě stě let trvající závislosti na těžbě uhlí
musí Lazy i celé jejich okolí
ukázat, že objevily jiný smysl existence.
„O budoucím využití pozemků zatím vedení
společnosti definitivně nerozhodlo,“ reaguje Ivo Čelechovský, mluvčí
podniku OKD, jehož pracovníci loni 28. listopadu z Lazů vytáhli poslední vozík
uhlí.
Ostravské hejtmanství
však už jasno má. Prostřednictvím své akciovky Moravskoslezské investice a development sestavilo projekt, který má oblasti
tvarované mnoho let jen špinavou
těžbou uhlí vtisknout novou zelenou svěžest. „Dobám průmyslových zón už
odzvonilo. Je to sice zdaleka nejjednodušší řešení, ale za pár let je z toho zóna
duchů,“ ví Lukáš Adámek, šéf krajského programu Poho2030.
Oblast o rozloze šedesát kilometrů čtverečních se tak má
proměnit v moderní a atraktivní postindustriální
krajinu. Tak jako se o to už několik let snaží helsinská radnice v přístavní
čtvrti Kalasatama, kde se Adámek a jeho kolegové inspirují.
Odvážné plány ovšem v tradičně
konzervativním moravskoslezském regionu narážejí. A černého dědictví Lazů,
z jehož slojí havíři od
roku 1892 vyrubali více než 145
milionů tun antracitu, se někteří nechtějí jen tak vzdát. Na povrchu
zasypaných šachet by nejraději opět viděli haly, kam by – pokud by se tedy
podařilo najít investory – autobusy svážely agenturní zaměstnance.
Smutná Dukla
Těžební lokalita zavřeného dolu Lazy zabírá 6,2 kilometru čtverečních a naprostá většina z
toho – 90 procent – spadá do katastru Orlové. I proto chce být její radnice při debatách o budoucnosti místa slyšet.
Místostarostce Naděždě Kubalové se
sice některé plány Adámka a
jeho kolegů ve vizi Poho2030 líbí, ovšem ráda by plány rozšířila nebo
pozměnila. „Vedení
našeho města by v rámci transformace dolu Lazy více než rekreační funkci
preferovalo vznik nových pracovních míst a tuto variantu budeme při dalších
jednáních prosazovat,“ reaguje Kubalová.
Podobné manévrování nepředvádí jen Orlová, za vznik průmyslových zón bojuje i několik dalších měst a obcí. Přitom poměrně
čerstvý příklad z Havířova ukazuje, o jak velký přežitek v tomto regionu jde.
Jen kousek od dolů Lazy do roku 2007 fungovala Dukla. Dnes
po ní zbyla jediná památkově chráněná
hala, památníček se jmény 108 havířů, kteří tu
zahynuli při důlním požáru 7.
července 1961, a podzemní kryt, kde dnes nadšenci provozují muzeum.
Na rekultivaci brownfieldu tady stát poslal více než čtvrt
miliardy korun a havířovský magistrát
doufal, že Dukla bude opět důležitým
zaměstnavatelem havířovských mužů
a žen. Tentokrát už jako průmyslová zóna. A přestože funguje už šest let, i nyní
připomíná velkou pustinu.
Podařilo se sem vtáhnout pouze jedinou společnost – švédská firma Mölnlycke v hale vyrábí jednorázové chirurgické sety. Titulky regionálních médií jako třeba „Bývalý důl v Havířově místo horníků zaplní
podnikatelé“ či „Do průmyslové zóny Dukla míří další investoři“ se zkrátka
nenaplnily.
Tak magistrát vymýšlí, co s lokalitou dál. Nyní přichází řešení, které z
veřejných rozpočtů vysaje další stovky milionů a dříve vychvalovanou zónu Dukla přetvoří v neradostné místo, jež nemuselo procházet nákladnou rekultivací. Příští rok by
tu měl Havířov začít
stavět linku na zpracování komunálního odpadu, předběžný rozpočet činí 400 milionů korun.
Z Dukly a bezradnosti zdejších úředníků a politiků se velmi jasně stává odstrašující příklad
toho, jak krajině, již člověk už zdevastoval zevnitř, zasadit druhou smrtelnou
ránu ještě zvenku.
Velké naděje
Proč tedy konšelé
stále tlačí na výstavbu dalších a dalších průmyslových zón? „Vidí třeba u Frýdku-Místku, že tam zóna
relativně dobře funguje. Ale ten potenciál pro další už tady skutečně není,“
tuší Adámek. Rychle nicméně
doplňuje, že je mu jasné, že
projekt Poho2030 nebude samospásným lékem na oživení
unaveného regionu.
Nicméně
hejtmanství vizi věří. „Nic obdobného se zatím na českém území
v tak velkém rozsahu nerealizovalo, proto do něj vkládáme velké naděje a
považujeme ho za skutečně prioritní. Rozhodně tedy budeme plánované aktivity
podporovat tak, aby se vize z papíru zhmotnily. Je to jedinečná
příležitost pro náš region,“ slibuje Ivo Vondrák (za
ANO), moravskoslezský hejtman a poslanec.
Zásadní pro celou věc bude, jestli se Adámkovi a jeho
kolegům podaří zajistit dostatek peněz na rozvoj oblasti. Už minulý týden proběhla jednání s Evropskou
investiční bankou, finance na zdejší zamýšlenou bezuhlíkatou energetiku by zase mohla poskytnout ČSOB. Ozývají se
prý už i někteří větší developeři, kteří by
výhledově stavěli i byty. „Oblast se ale nejdřív musí rozjet
ekonomicky, nechceme ani jednoho masivního investora,“
upozorňuje Adámek.
Moravskoslezský kraj chce co nejvíc využít svou pozici v
Evropské unii, kdy jako jeden
z nejhůře strukturálně postižených regionů může v příštích letech počítat se
zajímavým balíkem transformačních peněz. A území mezi Havířovem, Orlovou a
Karvinou nazývané Poho2030 má být pokusem, jak daleko až oživení může zajít.
Zázraky, natož „slezské Finsko“ se nad zasypanými šachtami nejspíš čekat
nedají, všichni tady ale tuší, že něco se musí stát, aby region úplně nezaspal
a stále byl atraktivní pro mladé.
Existuje ovšem ještě jeden zádrhel. Může se objevit během
jednání se společností Asental Land podnikatele Zdeňka Bakaly, která už více
než deset let vlastní většinu pozemků po OKD, s nimiž se v programu Poho2030
počítá. To bude chvíle, kdy se ukáže síla zdejších politiků. Ostatně když loni
28. listopadu havíři vytlačili na povrch poslední černý vozík s uhlím, nikdo
neříkal, že budoucnost bude jednoduchá.