Ministerstvo vnitra plánuje zrušit a znovu zřídit Policejní akademii, aby se zbavilo jejího nepohodlného šéfa
Když někdo s někým nesouhlasí, má v zásadě dvě možnosti, jak se s tím vypořádat. Buď argumentovat, nebo toho druhého zadupat do země. Ministerstvo vnitra je zjevně vyznavačem druhého přístupu.
Dlouhodobé spory s akademií chce, jak plyne z věcných tezí připravovaného zákona o vzdělávání na Policejní akademii (měl by platit od ledna 2018), vyřešit důkladně a razantně.
Policejní akademie má být zrušena a poté znovu zřízena. Ovšem jako „organizační součást ministerstva vnitra“, přičemž místo akademických orgánů by ji možná až na dva roky řídili ministerští správci. V tezích to sice přímo napsáno není, ovšem odkazují na paragraf 103 zákona o vysokých školách, kde stojí, že „nově zřízená“ vysoká škola musí do dvou let ustavit své orgány a do té doby vykonávají „jejich působnost osoby pověřené ministrem“.
Podle rektora Policejní akademie Josefa Salače (akademický senát ho v únoru zvolil na další čtyři roky) se takovým způsobem buduje škola na zelené louce: „U zavedené školy to znamená její konec včetně akreditací, přičemž znovu ji budete budovat s jinými lidmi.
Nelze to označit jinak než jako obcházení smyslu a účelu zákona o vysokých školách.“ Pokud by byl zákon přijat, stala by se akademie podle něj „fakticky pouhým odborem ministerstva vnitra“.
Ministerstvo existenci plánu nepopírá.
Jeho mluvčí Martina Němcová ale připomíná, že jde o „pracovní materiál“, a dodává, že škola nemusí být ministerstvem řízena celé dva roky: „Tato doba je stanovena jako lhůta ke zvolení orgánů školy.“ Smysl zrušení a znovuzřízení školy vysvětluje tím, že jde o způsob, „jak docílit změny právní formy, tedy převedení Policejní akademie z režimu samostatné organizační složky státu do organizační struktury ministerstva vnitra“.
Paní náměstkyně
Policejní akademie je státní vysoká škola, což s sebou nese jistá specifika – ministerstvo vnitra například rozděluje prostředky ze státního rozpočtu, určuje výši poplatků, přiděluje stipendia či rozhoduje o zřizování a rušení fakult.
A právě spor o míru samostatnosti Policejní akademie stojí v pozadí napjatého vztahu obou institucí. Němcová tvrdí, že „se ministerstvo v minulosti mnohokrát snažilo vztahy narovnat, ale vždy to bylo ze strany Policejní akademie interpretováno jako snaha o vlamování se do akademických práv a svobod“. Decentní je i Salač: „Vycházíme vstříc všem zákonným legitimním požadavkům, pokud ale požadavky nejsou v souladu s dikcí zákona, nemůžeme je naplnit.“ S ministrem Milanem Chovancem má podle svých slov korektní vztah, někteří jeho podřízení se prý ale stejně korektně nechovají, což platí hlavně o náměstkyni Monice Pálkové (KDU-ČSL).
Konfliktů každopádně proběhla celá řada – třeba o počet studentů, kteří mají být přijati. Patří sem i „boj“ o Vaveru (někdejšího šéfa sekretariátu Pálkové), ve kterém jde o to, jestli je rozhodnutí rektora konečné, nebo se proti němu lze odvolat k ministerstvu. Pálková stála i za minulým pokusem podřídit Policejní akademii ministerstvu. Lidovecký poslanec Jiří Mihola na podzim sněmovně předložil příslušný „pozměňovák“ k vysokoškolskému zákonu, později ho však stáhl a připustil: „Z ministerstva vnitra to zapomněli dříve iniciovat, a tak mě požádali, tedy paní náměstkyně Pálková, abych to předložil já.“
