Ondřej Hejma (54) se narodil 3. února 1951 v Praze. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity vystudoval „zvláštní obor“ angličtina – čínština. S angličtinou pracuje dodnes, jako dopisovatel americké tiskové agentury AP, dříve se živil jako tlumočník a překladatel. Hudební kariéru začínal s Ivanem Hlasem ve skupině Žízeň, s bratry Tesaříkovými zakládal Yo-Yo Band. V roce 1978 vstoupil do vlastního projektu - Žlutý Pes, který ho proslavil. Do světa virtuální reality vstoupil jako předseda poroty prvního ročníku hudebního zápolení Česko hledá SuperStar a moderováním soutěžního pořadu Chcete být milionářem? Ondřej Hejma je ženatý, má syna a dceru.
1. Nejzajímavější člověk, se kterým jsem se v poslední době seznámil.
Nedávno jsem se na baru v klubu Vagón seznámil s hráčem na foukací harmoniku jménem Sugar Blue. Má v tomto oboru cenu Grammy, natáčel s Rolling Stones a občas hostuje po evropských klubech. Ptal jsem se ho, jak to dělá, že tak skvěle hraje, ale žel bohu ta odpověď, kterou jsme dostal, se nedá ve slušném časopise publikovat. Pár dní předtím jsem se v Londýně potkal s Petrem Čechem, gólmanem Chelsea a české reprezentace. Také zajímavý příběh.
2. Nejlepší nápad, o kterém jsem se dozvěděl.
Zaujala mě zpráva o tom, že pan Jan Kohout, v polovině dubna designovaný premiér této republiky, měl v plánu se v rámci svých bruselských aktivit snažit o legalizaci marihuany. Pokud je to pravda, měl by zůstat na svém místě a nezahazovat se s takovou prkotinou, jako je dočasný předseda vlády jakési středoevropské provincie.
3. Největší pitomost, se kterou jsem se setkal.
Zvyšování daní. Ten nápad je tu každou chvíli a je čím dál tím blbější.
4. Nejdůležitější rozhodnutí, které jsem učinil.
Důležitost rozhodnutí se objevuje vždy až v čase, ale asi to nejviditelnější bylo, že jsem přijal angažmá do televizního Milionáře. Televize má magickou sílu a posunuje člověka do světa virtuální reality, kde často není pánem svého osudu. Nebývá to vždycky příjemné, někdy to hrozí velkým průšvihem, ale jindy je u toho velká zábava. Je to v podstatě adrenalinový sport.
5. Jak nejraději trávíte volný čas?
Pokud pominu válení se v posteli, což je dlouhodobý favorit, pak hned na druhém místě je sport, který je pro mne důležitou fyzickou i psychickou terapií. Návštěvy restaurací a cestování s rodinou mám také rád.
6. Který je váš oblíbený sport? Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?
Vždycky jsem miloval míčové hry všeho druhu, v současné chvíli dominuje golf. Získání handicapu je základním úspěchem, pak následuje jen stagnace, neustále se prodlužující série proher a nahodilých zlepšení. Ale na základní škole jsem byl přeborníkem v ping-pongu.
7. Do které země (města) se rád vracíte?
Snažím se neustále cestovat někam jinam, protože na světě je ještě hodně zemí, které jsem neviděl, a hodně golfových hřišť, která jsem nehrál. Ale když už padla zmínka o anglické metropoli, ta má pro mě zvláštní kouzlo. Vždycky se vracím na Oxford Street a hledám to místo, tu restauraci, kde jsem v šedesátých letech pracoval jako „coffee boy“. Ještě jsem ho úplně přesně nenašel, to město se strašně rychle mění.
8. Která je vaše oblíbená restaurace?
Když chceme s rodinou slavit a hříšně utrácet, zajdeme do Hergetovy cihelny, chutná mi i Pod Křídlem ve Voršilské ulici, a samozřejmě v Lidovém Domě. Tedy v tom, co máme u nás v Řevnicích.
9. Jakým pokrmům dáváte přednost, jaké preferujete nápoje?
Někde jsem četl, že v dobré pizze je obsaženo afrodiziakum. Snad jenom tak se dá vysvětlit moje dlouhodobá závislost na tomto pokrmu - musím ji mít aspoň jednou týdně. Jinak se pohybuji v magickém trojúhelníku pečené kachny, číny a dobře propečeného steaku.
10. Patří vaření k vašim hobby?
Vařím poměrně často a rozhodně velmi rád, ale nejsem si jist, jestli jsem zrovna ten nejlepší kuchař. Dost věřím tomu, že hlad je převlečená žízeň, a podezřívám se, že ta lahvinka vína na kuchyňském stole je pouhou záminkou. Již orientální mudrcové říkali že i cesta může být cíl.
11. Jak bydlíte?
Bydlím s manželkou a občas i s dětmi v rodinném domku v Řevnicích. Máme tam menší zahrádku, na které jsem si vybudoval golfové jamkoviště. Uvnitř je hodně prostoru a v přízemí amatérské nahrávací studio. Domácí kino jsme zatím nezavedli, protože se často každý díváme na něco jiného. Proto máme čtyři televize a stejný počet počítačů.
12. Jakým vozem jezdíte?
Celá rodina dlouhodobě používá značku Nissan. Je to spolehlivé a ekonomické auto střední třídy, kde se cítím dobře. Automobilový park je ovšem třeba neustále obměňovat, těším se na příchod čínských aut, to by mě bavilo.
13. Co považujete za svou nejlepší investici?
Pokud jde o hmotné záležitosti, tak to, že jsem se manželkou nechal přemluvit ke stavbě rodinného domku ještě v osmdesátých letech. Byla to zbytečně dramatická a místy ponižující zkušenost, ale vzhledem k výsledné hodnotě dnes k nezaplacení.
14. Kdo se ve vaší domácnosti stará o peníze?
Jak vyplývá se shora uvedeného, je to má žena Vladimíra. Máme to jako u Werichů: ona řeší, co s mými penězi, a já se starám o strategické vztahy s Tchaj-wanem.
15. Investujete do vína, obrazů či jinak netradičně?
Zatím nikoliv. Z okamžitých finančních přebytků, pokud náhodou nějaké jsou, financuji charitativní aktivity své ženy. V případě vína by navíc hrozilo, že bych se nechal přemluvit k nahodilému a nevratnému znehodnocení investic. Spolupachatelé by nejspíš byli členové skupiny Žlutý Pes…
16. Jaká technologie by podle vás měla být co nejdříve vynalezena?
Někdy mám pocit, že jich bylo vynalezeno až dost, ale určitě by nebylo špatné cestování v čase. To by byl biograf!
