V čem nám může pomoct izraelská inspirace Jestli existuje jedno jediné místo, které byste měli během svého života za každou cenu navštívit, je to Izrael. Pokud jste tam nebyli, nepochybně máte o životě na Blízkém východě zkreslené představy.
Když jsem poprvé navštívil Jeruzalém, překvapilo mě, že i v tomto regionu můžete mít téměř absolutní pocit bezpečí.
Checkpointy tu skutečně jsou, po ulicích chodí vojáci, ale všechno je tak nějak „v pohodě“. Z arabské do židovské čtvrti přejdete bez jakýchkoli problémů a většinou nemáte pocit, že by tu existoval problém se vzájemným soužitím. Samozřejmě že existuje, ale místní se prostě naučili žít s neustálou hrozbou, což by nebylo možné bez dokonale propracovaného systému bezpečnosti.
Je dost možné, že i v Evropě se blíží doba, kdy budeme muset žít v pocitu permanentního ohrožení. Izrael nám v mnohém může posloužit jako ukázkový případ, že nepotřebujete v čele země pár zakomplexovaných jedinců, jejichž nízké sebevědomí je vyvažováno stále radikálnějšími prohlášeními, případně činy. V aktuálním vydání týdeníku Euro jsme se pokusili najít oblasti, v nichž se můžeme u Izraele inspirovat, a nezapomněli jsme ani na příklady, jimiž se opravdu inspirovat není dobré.
Nade vší pochybnost je ovšem zřejmé, že ani nejlepší technologie či výstavba hraničního plotu nedokážou nahradit lidský mozek. Možná vás to překvapí, ale kontroly bot, scannery či omezení objemu tekutin na letištích považují Izraelci za divadlo.
Nic nefunguje tak spolehlivě jako „profilovač“, tedy člověk, který se pohybuje po letišti a jiných objektech, kde hrozí bezpečnostní riziko, a odhaluje podezřelé existence. K samotné bezpečnostní kontrole zavazadel se tak teroristé už většinou nedostanou. Dobrá inspirace pro Česko, které má v přepočtu na obyvatele jeden z největších policejních sborů v Evropě. Lidské zdroje tak máme, teď už jen ten výcvik.
Kontrolami na letištích to ovšem nekončí.
Není žádným tajemstvím, že základem, bez nějž si lze bezpečnost židovského státu těžko představit, je povinná vojenská služba. Věc, jíž jsme se v Evropě zbavili ve víře, že k ochraně stačí profesionální armáda. Po mnoha letech je ovšem zřejmé, že ona stupidní, zoufale nemoderní vojenská služba byla sice zralá na odpis, ale myšlenka, že obyvatelé by měli mít alespoň základní výcvik, není úplně scestná.
Nejsme v situaci, kdy bychom museli odvádět mladé muže a ženy na několik let do armády, ale několikaměsíční (moderní) výcvik by nemusel být na škodu.
Minimálně by mohl vést ke zjištění, že bezpečnost země nezvýšíte blábolením v diskusních fórech Konvičkových přívrženců, ale musíte pro to sami něco udělat.
Útoky islámských teroristů jen tak neodezní a budou testovat naši mentální odolnost. Izrael nám ukazuje cestu, která jistě není dokonalá, ale v mnoha ohledech velmi efektivní. Každopádně nehledejme jednoduchá řešení, raději zvyšme vlastní odolnost a připravenost. Nic lepšího momentálně udělat nemůžeme. Možná jen zvednout zadek z gauče a začít na sobě trochu pracovat. Třeba se přihlásit na krav magu.
O autorovi| Michal Půr pur@mf.cz