VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ Rozvod manželství a dělení majetku je většinou nepříjemnou a komplikovanou záležitostí. Alespoň stručně si proto připomeňme základní pravidla. A jaké jsou odlišnosti při dělení majetku podnikatele?
VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ Rozvod manželství a dělení majetku je většinou nepříjemnou a komplikovanou záležitostí. Alespoň stručně si proto připomeňme základní pravidla. A jaké jsou odlišnosti při dělení majetku podnikatele? Podle obecné úpravy společného majetku manželů (občanský zákoník) se při rozvodu dělí vše, co do společného majetku patří. Neexistuje tedy nějaká speciální úprava ohledně majetku podnikatele. Upozorníme však na některá ustanovení v obecné úpravě, která jsou obzvláště důležitá právě pro tyto případy. ===== Čtěte: Jak podat žádost o rozvod? ===== SPOLEČNÉ JMĚNÍ
V občanském zákoníku (§ 143 a následující) je majetek manželů označován termínem „společné jmění manželů“ - zkráceně SJM. Můžeme se setkat také s termínem bezpodílové spoluvlastnictví manželů (BSM), kterým byl společný majetek označován až do novely občanského zákoníku v roce 1998. Přehled toho, co do společného jmění patří a co ne, přinášíme v rámečku. Do společného jmění manželů ve stručnosti patří vše, co si manželé za trvání manželství pořídili nebo oba dostali darem. Soud proto nemůže automaticky uznat občasné tvrzení zhrzeného manžela, který se u soudu domáhá „svého“ majetku se slovy: „Ona se starala jen doma sama o sebe, nejvýše ještě tak o děti, zatímco já chudák celé dny dřel jako kůň a vydělával. Takže by to mělo patřit mně, ne?“ I kdyby se totiž mužova - nyní už téměř bývalá - manželka za dobu trvání manželství práce ani nedotkla a nepřinesla domů ani korunu, měla by po rozvodu teoreticky nárok na polovinu majetku shromážděného za dobu trvání manželství (byť pouze z mužových příjmů). Soud by samozřejmě zvažoval míru, jakou se jednotliví manželé o jmění zasloužili, takže manželka by v tomto extrémním případě s ohledem na okolnosti měla získat o něco méně než polovinu jmění.
SMLOUVA VŠE VYJASNÍ Rozsah společného jmění manželů však mohou manželé rozšířit nebo zúžit. Musí tak ale učinit ve smlouvě uzavřené formou notářského zápisu (§ 143a občanského zákoníku), zjednodušeně nazývané manželskou smlouvou. Smlouva se nemusí týkat jen majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti. Může se tedy týkat i majetku a závazků, které již společné jmění manželů tvoří. Předmětem smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky - lze ji tedy napsat jak obecněji („veškeré příjmy z manželčiny autorské činnosti budou ze společného jmění vyloučeny“), tak i velice konkrétně („do společného jmění nepatří dřevěná soška hrocha, zakoupená během manželovy služební cesty po Africe“). Takto lze tedy výslovně vyloučit i příjmy nebo naopak závazky, které jeden z manželů získá při svém podnikání. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, nabývá smlouva účinnosti teprve vkladem do katastru nemovitostí. Tímto postupem tak lze do společného jmění manželů zahrnout například byt, který vlastnil jeden z manželů ještě přes svatbou. Podnikatelů se týká zejména možnost výslovně ze společného jmění vyloučit soubor věcí sloužících k podnikání jednoho z manželů. V případě vypořádávání takovéhoto majetku postupuje soud podle notářského zápisu - dělení majetku je pak výrazně jednodušší. Cena notářského zápisu se odvíjí od ceny věcí v něm zahrnutých. Orientačně je třeba počítat s cenou okolo dvou až tří procent z hodnoty majetku. Vzhledem k tomu, že se tím přesně upravují vztahy i pro budoucnost (tedy pravděpodobně na vyšší hodnotu majetku než nyní), není obvykle pořízení tohoto zápisu zbytečnou investicí. SOUHLAS S PODNIKÁNÍM Pokud jeden z manželů podniká a nedohodl se s druhým manželem jinak, automaticky platí, že druhý manžel s podnikáním souhlasí a přejímá tedy veškeré „zisky i ztráty“ z podnikání. Typicky v případě živnostníka plynou veškeré příjmy z podnikání do společného jmění manželů, stejně ale také druhý manžel společně ručí za podnikatelské závazky manžele-živnostníka. Není tedy třeba výslovného souhlasu s podnikáním, ale naopak: Pouze v případě, že by druhý manžel s podnikáním svého protějšku „nesouhlasil“, musí to dát výrazně najevo - nejlépe ve formě dohody. (Při pozdějším soudním dělení majetku bude totiž tento nesouhlas muset prokazovat.) Pokud manžel-podnikatel tuto dohodu nechce ani na žádost svého protějšku uzavřít, může společné jmění manželů ze závažných důvodů zúžit i soud. Cílem je především ochrana druhého manžela před riziky souvisejícími s podnikáním. Společné jmění lze zúžit až na věci tvořící běžné vybavení domácnosti. DOHODA MÁ PŘEDNOST V ideálním případě by se při rozvodu měli (bývalí) manželé o rozdělení svého majetku dohodnout mezi sebou. Soud pak tuto dohodu uzná, ať už je poměr takto rozděleného majetku jakýkoliv. Pokud je dohoda nereálná, měli by manželé co nejdříve podat návrh na vypořádání společného jmění soudem. Rozhodování o samotném rozvodu a o majetku jsou totiž odlišná řízení. Při podání návrhu na rozvod tedy automaticky nedochází také k zahájení řízení o vypořádání majetku. V případě soudního vypořádání se většinou rozehrává kolotoč dlouhých jednání, kdy je prokazováno, co kdo kdy do společného jmění vložil, zda dotyčná věc byla darem jen dámě nebo oběma manželům, skloňuje se slovo „princip“ a zvlášť zarytí účastníci vypořádávají i pověstné lžičky a domácí mazlíčky živé i mrtvé. Soudní řízení bývá dlouhé i několik let, což stojí peníze. Vypracovávají se znalecké posudky na věci movité a nemovité, na obchodní podíly a podobně, což také stojí peníze. Věci, o které je spor veden, mezitím pomalu chátrají. Ani pokud jeden z bývalých manželů zemře, řízení tím nekončí: s vypořádáním majetku se čeká až do skončení dědického řízení - soud pak může pokračovat v řízení například s třemi dědici. Z pohledu advokáta i soudce prostě „lahůdka“. Ostatně mnozí z advokátů či soudců mají řadu více či méně uvěřitelných historek o tom, čeho všeho jsou lidé při dělení majetku schopni. Vzájemná dohoda je tedy jednodušším a hlavně rychlejším řešením. Představme si však následující příklad: Při rozvodu manželé nepožádají o soudní vypořádání majetku, protože tehdy ještě doufají, že se jim majetek podaří vypořádat vzájemnou dohodou. Přesto ale postupem času zjistí, že se nejsou schopni dohodnout. Co teď? Bývalí manželé mohou podat návrh na vypořádání společného jmění soudem samozřejmě i po rozvodu, ale jen do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu. Pokud manželé do uplynutí této lhůty nevypořádají své společné jmění ani soudně, ani vzájemnou dohodou, má se za to, že se vypořádali následovně: * ohledně movitých věcí: vlastníkem dané věci je ten, kdo ji užívá * ohledně nemovitostí: bývalí manželé se stali podílovými spoluvlastníky. V praxi není podílové spoluvlastnictví nemovitostí ideální řešení, zvláště když se oba manželé ani po letech nesnesou. Jejich podílové spoluvlastnictví na nemovitostech bude proto nutno dohodou nebo soudně vypořádat, a to i třeba za cenu prodeje společné nemovitosti a rozdělení takto získaného výtěžku. JAK TO CHODÍ**
Pokud se rozvádějící podnikatel(ka) nedohodl(a) na zúžení společného jmění se svou manželkou (či manželem) již předem, je při rozvodu ohledně dělení majetku v nepříjemné situaci - pochopitelně hlavně tehdy, kdy
