Kdo se bojí na horské dráze, ať zůstane raději na upravených sjezdovkách Boby se závratnou rychlostí řítí ledovým korytem. Ještě rychleji jedou lyžaři v závodech na letmý kilometr. Ve vodě pod ledem je ticho a zima. To všechno a mnohé další ztřeštěné kousky si můžete na vlastní kůži vyzkoušet ve francouzských Alpách.
Kdo se bojí na horské dráze, ať zůstane raději na upravených sjezdovkách
Boby se závratnou rychlostí řítí ledovým korytem. Ještě rychleji jedou lyžaři v závodech na letmý kilometr. Ve vodě pod ledem je ticho a zima. To všechno a mnohé další ztřeštěné kousky si můžete na vlastní kůži vyzkoušet ve francouzských Alpách.
Zdá se to nemožné, ale po pár dnech může na sjezdovkách ve francouzských Alpách chytnout dobrodružné povahy nuda. Prostě je omrzí neustále „hoblovat“ perfektně upravené sjezdovky. Francouzi jsou ovšem nápaditý národ a nabízejí na horách tolik adrenalinu, až návštěvníkům lezou oči z důlků.
La Plagne: Pekelná jízda ledovým korytem
V údolí pod francouzským zimním střediskem La Plagne postavila tamní vláda před olympiádou v Albertville roku 1992 uměle chlazenou bobovou, sáňkařskou a skeletonovou dráhu. Její provoz je ovšem tak drahý, že veřejnost na úředníky tlačila, aby vymysleli způsob jak aspoň část nákladů uspořit. Díky tomu si dnes může každý zájemce vyzkoušet pocity bobistů, kteří se úzkým ledovým korytem řítí rychlostí jako auto po dálnici. Podotýkáme, že to není zážitek úplně pro každého. Kdo se bojí v lunaparku na horské dráze, neměl by do bobu vůbec usednout. Přicházíme k bobům, na první pohled jsou vyšší než jejich závodní vzory a navíc spojené jako tramvaje do souprav. Než se pořádně rozkoukáme, obsluha nám rozdává integrální přilby a pobízí k nasednutí. Za okamžik kontroluje, zda už sedíme a nenápadně vozíky na bruslích roztlačuje. V bobu nesedí žádný řidič, chybí brzdy i volant. Rychlost je zatím snesitelná, zatáčky pozvolné a odvážnější z nás vyhlížejí před sebe. Všichni napjatě čekáme, co bude dál. Z autobusu, který nás přivezl z údolí, jsme totiž dobře viděli, že druhá třetina dráhy se prudce sklápí a ve svahu si to šněruje prudkými oblouky. A je to tu: neřiditelná souprava nabírá rychlost, bob vylétá až na okraj klopených zatáček a většina osádky strká hlavu pod kapotu. Pekelná jízda trvá dvacet-třicet vteřin, ale nám se zdá, že nemá konce. Přesto po chvíli divokých náklonů projíždíme poslední zpomalovací zatáčku, následuje dlouhá rovinka do kopce a bob konečně stojí. Zato naše nohy se třesou jako sulc. Podle světelné tabule v cíli zjišťujeme, že jsme jeli osmdesátkou. Na dálnici v autě bychom takové rychlosti nevěnovali žádnou pozornost, ale v ledovém korytě… zkuste si to sami. Francouzi říkají našemu neobvyklému dopravnímu prostředku bobraft. Mono-bob pro jednoho prý jede devadesátkou.Taxi-bob, což je normální závodní bob se třemi pasažéry a jedním profesionálním řidičem, dosahuje až 110 km/h. Pro srovnání: závodní čtyřboby jedou na konci rychlostí něco přes 130 km/h a sáňkaři jsou ještě o pár kilometrů za hodinu rychlejší.
Další informace
www.la-plagne.com informační centrum La Plagne
www.skifrance.cz informační kancelář francouzských zimních středisek v Praze
Les Arcs: Vypni mozek a jeď!
Symbolem Les Arcs je trať pro závody na letmý kilometr. V provozu je jen párkrát za rok a aby se aspoň částečně zaplatily náklady na její úpravu, pořadatelé umožňují vyzkoušet si velké rychlosti všem zájemcům, kteří v hlavě vypnou pud sebezáchovy a pustí lyže šusem. Zatímco během závodů sjíždějí svah lyžaři, skibobisté i cyklisté, veřejnost může vyrazit jen na lyžích. „Každému půjčí speciální dlouhé lyže, kombinézu a přilbu,“ vysvětluje zaměstnanec zdejšího turistické centrály Stéphane Brun. Potom může lyžař startovat z nejnižšího nájezdu, odkud dosáhne až osmdesátikilometrové rychlosti. Nejlepší postupně stoupají stále výš a na konec startují z hranice měřeného letmého kilometru. Vynechávají tedy jen startovní padák. „Dobrý lyžař odtamtud bez problémů dosáhne rychlosti 110 km/h,“ říká podle svých zkušeností Stéphane Brun. Závodní trať přitom nemá nijak závratné parametry. Odstrašující je jen první stovka metrů, která má sklon 76 %, což je srovnatelné s černou sjezdovkou. Tam závodník nabere největší rychlost, a když se dostane do měřeného úseku, uhání rychlostí hodně přes dvě stě kilometrů. Svah tady má sklon už jen jako červená. Dlouhý a široký dojezd připomínající nenáročnou modrou sjezdovku umožňuje bezpečné zabrzdění i ze zcela šílené rychlosti. Celkem měří závodní sjezdovka sedmnáct set metrů. Trať v Les Arcs je místem, kde pravidelně padají světové rekordy. Vloni tady překonal první lyžař rychlost 250 kilometrů za hodinu. Úctyhodné jsou hodnoty i v dalších kategoriích: ženy 234 km/h, snowboard 202 km/h a horská kola 222 km/h. Na hranici zdravého rozumu je výkon třináctiletého chlapce Axela Joirise, který zdejší trať prolétl rychlostí 195 km/h. Nejbližší závody se budou konat od 14. do 20. dubna. Světová lyžařská federace ovšem nechce mít s rychlostním lyžováním nic společného a neuznává rekordy s poukazem na vysoké nebezpečí hrozící při eventuálním pádu. Kupodivu se nejedná o zlomeniny, ale především o spáleniny. Tření kombinézy o sníh je srovnatelné s pádem při silničních motocyklových závodech. Další dvě tratě pro rychlostní lyžování jsou ve Vars a v již zmíněném La Plagne. Amatéři tu dosahují „jen“ osmdesátikilometrových rychlostí, ale sjezdovky zato bývají otevřené během zimní sezony neustále.
Další informace:
www.lesarcs.com stránky střediska Les Arcs
www.ski-lesarcs.com vleky a lanovky v Les Arcs
www.speedski.com rychlostní lyžování
Tignes: Potápění pod ledem
Obvykle se pod zamrzlou hladinu spouštějí v nutných případech pouze vojáci, policisté a vědci. V Tignes můžete zažít jejich pocity kousek od vyhřátého paneláku. Navzdory tomu, že potápění pod led se obvykle pokládá za vysoce nebezpečnou činnost, noří se do tamního jezera přímo uprostřed ubytovacích sídlišť zájemci jen po krátkém zaškolení. Všichni jsou ovšem doprovázeni nekompromisními instruktory, kteří přesně dodržují naplánovaný program. V teple převlékárny si nejprve každý klient navlékne takzvaný suchý neoprénový oblek, do kterého mu nenateče ledová voda, vyzkouší jeho těsnost, poté obličejovou masku a na konec přezkouší i dýchací přístroj. Teprve pak se jde k vysekané díře v ledu a jeden po druhém se milovníci vzrušení spouštějí do černé vody. Pod hladinou proběhne běžný potápěčský rituál s počítáním klientů. Když jsou všichni, vedoucí zamíří dolů a potopí se ke dnu. Po pár minutách je ovšem i skrz zateplený ochranný oděv cítit chlad, a je nutno spořádaně vystoupat pod led. Světlý obdélník označuje místo, kde je vysekaná díra, a instruktoři k ní své klienty bezpečně vedou. Potom zbývá už jen rychle vylézt na led, přeběhnout do převlékárny a celý večer strávit v apartmánu při láhvi vína a vyprávění zážitků.
Další informace:
www.tignes.net stránky střediska Tignes
tignesplongee.free.fr škola potápění pod ledem
Nestačí vám to?
Ve většině lyžařských středisek si můžete najmout lyžařského instruktora na ježdění mimo sjezdovky nebo horského vůdce na celodenní túru. „Nejčastěji vyjedeme někam lanovkou, potom stoupáme pomocí pásů a turistického vázání dvě až tři hodiny na nějaký kopec nebo sedlo, a poté sjedeme panenským terénem na druhou stranu,“ říká padesátiletý vůdce z La Plagne, který se představuje svým svěřencům jen jako Max. Horští vůdci vás také mohou zasvětit do horolezectví. V posledních pár letech je populární lezení po ledopádech pomocí maček a cepínů. V nabídce zimních center většinou nechybí tandemový paragliding, při němž si pilot padáku připne svého klienta na hruď a skočí s ním od horní stanice lanovky. Přistávají obvykle před hotelem nebo ubytovnou. Po skončení provozu lanovek se dá jezdit na sněžném skútru nebo se dokonce pod vedením místního znalce vydat na projížďku po okolí. Nemáte-li rádi řvoucí motory - můžete to samé absolvovat na saních tažených severskými psy. A jestli vám není ani tohle dost, jděte do některé z počítačových heren a vyberte si podle svého vkusu. Je tam k dispozici vše od klasických stříleček přes automobilové honičky až po simulované závody Světového poháru sjezdařů.
