S blížícími se svátky roste nejen nákupní horečka, ale přibývají i starosti, čím potěšit své blízké. Pokud se zaměříme na víno, neslouží jen k obohacení slavnostní tabule, ale může patřit k dárkům, které jsou vždy vděčné.
S blížícími se svátky roste nejen nákupní horečka, ale přibývají i starosti, čím potěšit své blízké.
Pokud se zaměříme na víno, neslouží jen k obohacení slavnostní tabule, ale může patřit k dárkům, které jsou vždy vděčné. Víme-li, že vínem uděláme dotyčnému radost, potom může víno sehrát roli klasického dárku, v mnoha případech poslouží jako určité (ale velmi vhodné) východisko z nouze a v neposlední řadě je všeobecně oblíbeným prostředkem vyjádření díků za konkrétní pomoc či péči. Ze společenského pohledu je v tomto posledním případě navíc zcela jistě vhodnějším dárkem než tvrdý alkohol (i když výrobci whisky, tuzemského rumu a průtahové výčepní lihoviny budou tvrdit opak). Výjimkou jsou skutečně případy, kdy je tvrdý alkohol prezentován formou dárkových balení nebo špičkových vyzrálých, ročníkových nebo speciálně vyráběných sérií.
Jak vybrat to správné víno?
Ideální je samozřejmě situace, kdy známe oblíbená vína obdarovávaného. Potom můžeme vybírat ze sortimentu, který je mu blízký. Nebo stačí alespoň vědět, že má rád - dejme tomu - suchá bílá vína. Podle toho už můžeme postupovat při výběru, nebo, a to ještě lépe, nechat si poradit ve specializované vinotéce. Důležité je přitom vědět, kolik přibližně chceme do nákupu investovat. Takový dotaz ze strany prodavače možná vypadá jako určitá impertinence, ale je to ve skutečnosti otázka ryze praktická a správná. Požadované suché bílé se totiž může nacházet v rozmezí 100 až 10 tisíc Kč, a tak je rozumné vymezit naši představu stanovením bližšího cenového rámce, třeba 200 až 300 Kč. V převážné většině případů ale vkus a chutě obdarovaného znát nebudeme. Ba co víc, nebudeme už vůbec vědět, zda je odborníkem, či zda rozlišuje jen bílé od červeného. Tady bychom se při výběru měli držet určitých pravidel. Začneme nejprve estetickým dojmem - dárek bude reprezentovat i náš názor, i náš vkus. A tak zatímco při hodnocení kvality vína sehrálo jeho balení a etiketa roli vedlejší, v případě vína - dárku naopak tyto kvality vystoupí do popředí. Víno prostě a jednoduše musí „vypadat“. Při další otázce - jaké víno? - se u našich vín dále držme známých odrůd, jakými jsou třeba Frankovka nebo Chardonnay. Méně známé tuzemské odrůdy (například Malverina nebo Laurel) mohou zaujmout znalce, ale běžného člověka spíše zmatou. Co jsem to dostal? Malverina? Je to opravdu víno ? U zahraničních vín platí obdobné pravidlo, vztažené na jejich původ - raději neexperimentujme a vybírejme vína ze všeobecně známých oblastí, jakými jsou ve Francii třeba Bordeaux, Burgundsko, Beaujolais, Cha teauneuf-du-Pape, v Itálii Chianti, ve Španělsku Rioja. Vyhneme se tím riziku, že koupíme víno, které je znamenité ke zvlášť uleželému kozímu sýru, ale bude-li se pít při normální příležitosti, tak každého nutně vyděsí. Abychom se totiž strefili do - pro nás neznámé - chutě obdarovaného, musíme se vyhnout vyhraněným, specifickým vínům a volit vína poměrně neutrální, svojí povahou přijatelná pro široké spektrum lidí.
Kvalita - je důležitá?
Víno jako dárek nemusí nutně být špičková záležitost. Určitou, alespoň průměrnou kvalitu ale mít musí, abychom se vyhnuli riziku, že obdarovaného urazíme - nevíme, není-li znalcem. U našich vín je z hlediska kvality takovýmto minimem víno ročníkové, tedy takové, kde na etiketě najdete zřetelně označený rok sklizně. Takováto vína nejsou drahá, a má-li víno sloužit jen jako určitá pozornost, plně postačí. Vína bez uvedení ročníku jsou jako dárek nevhodná, tím méně vína nejnižší kvality balená v „krabicích“. Naopak vyšší kvalitou - víny přívlastkovými (kabinet, pozdní sběr, výběr) - jistě nic nezkazíme. U těchto vín ale cena výrazně stoupá, a tak je třeba zvážit, zda dotyčný takovou láhev dokáže ocenit. Jestliže chcete, aby se zdůraznila i hodnota daru, je nutno vybírat mezi renomovanými zahraničními víny. Láhev Beaujolais budou všichni vnímat jako příjemné, ale relativně cenově dostupné víno, zatímco třeba Cha teauneuf-duPape vyvolává (a právem) dojem vína podstatně dražšího. Láhev neznámého zahraničního sektu neudělá žádný mimořádný dojem - dostanete-li darem „Markýze z La Rochelle“, netušíte, jestli jeho cena byla 60 Kč nebo dvacetinásobek. Pokud jste ale dostali láhev pravého šampaňského, je jisté, že jeho cena (a i kvalita) je na vysoké úrovni. Snaha o skutečný „prezent“ v podobě špičkového vína má ale svoje úskalí. Pokud obdarovaný netuší, že právě dostal supervzácné Cha teau Le Pin z Pomerolu v hodnotě 45 000 korun, bude mít již na základě zcela nezajímavé etikety dojem, že víno stálo 200 korun. S pocitem, že jste se dvakrát nepředali, si druhý večer toto víno otevře k pravým smaženým brambůrkům s česnekem a to ho dorazí úplně - famózní víno s potenciálem zrání dalších čtyřiceti let je totiž dnes ještě zcela nepitelné. No, a ty brambůrky k tomu.
